Zcela náhodou se mi dostal do rukou tento kufřík. Byl zaprášený, dlouhou dobu zřejmě ležel bez povšimnutí někde zastrčený v sekretáři. Copak je v něm schovaného? Po otevření mě čekal šok. Páskový magnetofon! Tonband Neckermann! Cože? V takto malém kufříkovém vydání? Co to jako má být? Jak je to staré? A dokonce i s magneto páskovým kotoučem!
Po nezbytném důkladném vyčištění se Tonband Neckermann ukázal v celé své kráse a já musel konstatovat, že nebyl rozhodně nijak moc používaný. S přimhouřením oka bych mohl říct, že vypadal skoro jako nový.
No, řekněte, není to krása?
S napětím jsem zavedl pásek a mašinku spustil. Kupodivu se bez problému rozjela, žádné zadrhávání, skřípění. Na pásce byly nahrané nějaké pořady z rádia. Pátral jsem po nějakém dokladu, který by mi prozradil stáří mašinky. Součástí byl sice návod, ale žádná data jsem tam nenašel. Bohužel. A tak jen předávám, co jsem se dozvěděl.
Tonband Neckermann je součástí pozůstalosti po jedné dámě, která mnoho let pracovala pro leteckou společnost Air France. Nejdříve jako letuška, později v pražské kanceláři společnosti. A tento kufříkový skvost si prostě dovezla odněkud ze světa. Kamarád (pozůstalost byla po jeho tetě) chvíli počítal a konstatoval, že tuto mašinku – a další součásti bytového nábytku – mohla ona tetička nashromáždit někdy v letech 1960 – 65. A konkrétně tento tonband Neckermann mohl být nějakým luxusním reklamním předmětem legendárního německého obchodního domu…
Zašátral jsem na internetu, bohužel, kromě jedné zažloutlé fotky a odkazu na podobný stroj v nějakém hifi muzeu jsem nic nenašel. Nevadí, no, uznejte, není tonband Neckermann vintage krása? A ten modrý potah z jakési hrubé tkaniny! Až rozkošný luxus na pohled.
[…] byly cívkové magnetofony (cívkáče) vystaveny v našich hi-fi koutcích, hned vedle gramofonu. A na poličce: […]