Chcete vstoupit do bran zahrad takřka bezbřehé hudební nostalgie? Máte chuť se vrátit do šedesátých let minulého století? Do krásné doby, kdy bylo právě se rodící rockové miminko zcela omámeno elektrickou kytarou? Pusťte si do uší Khruangbin.

Návrat do minulosti?

Vzpomínáte na pradávnou letní venkovskou zábavu, na kterou, co by hvězda večera, dorazila kapela okresního formátu? Ovšem bez zpěváka a klávesáka, protože oba včera pařili a dnes jeden ztratil hlas a druhý nástroj? Tak na mixpultu trochu vytáhneme basovou linku a ty lidi pod pódiem to přežijí…

Tříčlenná kapela s názvem Khruangbin pochází z Ameriky, z Texasu. Z města Houston. Tvoří ji kytarista Mark Speer, baskytaristka Laura Lee a hráč na bicí, Donald Johnson.

Ne, tahle kapela se nemazlí s vykopávkami, nekopíruje hvězdy dávno minulé. Jde si svou cestou. Ovšem z pravěké minulosti čerpá plnými doušky. Něco si vzali z The Shadows, The Spotnicks, The Hollies a vůbec ze surf hudební scény dávné minulosti. V pár místech jsem dokonce zaznamenal přítomnost lehounkého ducha Jimiho Hendrixe

Vše tady už bylo

Nebo to napíšu jinak. Všechno jsme už kdysi slyšeli. Každý riff už někdo někdy zahrál. Jenže kytarista Speer – mimochodem, kdyby se obarvil na blond, z fleku by mohl hrát roli Briana Connellyho z druhdy legendárních The Sweet – tak tenhle kytarista na to jde šikovně. Zahraje povědomý riff – sakra, kde jsme ho slyšel – přebarví ho do jiné podoby, navrství na něm další, a vystaví na něm neméně zajímavou melodickou linku. Jasnou, zřetelnou, nešpiněnou žádnými zvukovými przníte.

Krásná ženská hraje na baskytaru

Rozhodně nesmím zapomenout na baskytaristku Lauru Lee. Neb i ona tady hraje svoji roli a to nemalou. Je to koukatelná ženská, na live koncertech smyslně se s basou vlnící, ale hlavně: ve skladbách Khruangbin hraje v podstatě stejnou roli jako kytara Speera. Její basa, na kterou mimochodem dost dobře umí, není žádný druhořadý nástroj, ba naopak, písničkám dodává tu správnou dynamiku. A dokonce jsem na desce pochytil pár okamžiků, kdy svými prsty vykouzlila těžkotonážní riff jako vystřižený od jazzového baskytaristy Paula Jacksona z legendárních The Headhunters.

Na bicí tluče Donald Johnson, ale nějak mi do kapely nesedí. Nemyslím hudebně. Tluče velmi úsporně, něco jako Charlie Watts z Rolling Stones, stejně tak se i tváří a ke stylu kapely to sedí. Jenže: Speer i baskytaristka Lee vizuálně vypadají, jako by se vrátili v čase do „šedesátek“. Bubeník tu iluzi poněkud vrací zpět…

Co tedy Khruangbin hraje?

Takže, co nám kapela s prazvláštním názvem Khruangbin nabízí za styl? Soft rock, pop, něco z psychedelie a funku, surf music, občas náznak havajské notičky – ale jak jsem psal výše, vše doslova obalené do hustých vln nostalgie.

Kapela je instrumentální, ovšem sem tam se náznak zpěvu či jisté formy recitativu dá zaslechnout.

Doposud trojice vydala dvě regulérní alba: v roce 2015 s názvem The Universe Smiles Upon You a letos Con Todo El Mundo.

Doporučuji: počkat na setmění, vložit CD nebo vinyl, volume right, zavřít oči… a nechat se unášet na vlnách nostalgie. Basa příjemně duní, bicí na pozadí a zvonivá kytar táhne melodickou linku. A posluchač propadá časem až někam ke kořenům rokové hudby. To jsou Khruangbin.

Zdroje:https://www.khruangbin.com/, www.allmusic.com, www.youtube.com, www.wikipedia.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Obsah je zabezpečený !!