S kámoškou Eliškou kolem ní už pár let jezdíváme. Míjíme nenápadný vjezd, který se netváří nikterak nepřátelsky. Jenže o pár metrů dál… A vždy si říkáme: zkusíme ji? Půjde projet? Před pár dny vydatně pršelo. Budou tam bahna! Nebo opak: v posledních týdnech nepadla ani kapka. Mohlo by tam být sucho! Zkusíme ji! Dnes, ve sváteční den 28. 9. 2021 jsme ji otestovali. Malinká loterie. A Bahnitá rokle dostála svému názvu.

Poznámka: v žádné mapě tento název nenajdete, protože roklina nedaleko obce Svárov žádný nemá. To my jsme si ho vymysleli! Je to název, který jsme této bezejmenné rokli již před několika léty dali právě s Eliškou. Protože vystihuje to, čím roklina je: často neprůjezdným úsekem v délce zhruba 1700 metrů.

Kde ji najdeme

 Jak píšu výš, nachází se kousek od obce Svárov nedaleko Prahy. Okolní, na mapě značené lokality, se nazývají: V Čihadle, Nad Roklí a nejbližším kótovaným kopcem je tu Prostřední vrch s výškou 394 m. n. m.

A proč Bahnitá rokle? Název jsme odvodili od víceméně setrvalého stavu. Předně: hlubokým lesním údolím protéká bezejmenný potok. Je napájený jedním tokem ze Svárovského rybníka a druhým bezejmenným. V minulosti tady docela „řádila“ lesní technika – (a možná se to děje i dál), která koryto potoka v některých místech fest zdevastovala. Takže pokud zaprší, voda se tu rozlévá doširoka. A dlouho tu vydrží. Přidejme k tomu hluboké stopy kopyt koní z nedaleké farmy. A polomy. Viz video níže.

Výsledkem je, že regulérní cesta skrz roklinu – která tu evidentně v minulosti byla – v mnoha místech prostě zmizela. A i když nějaký čas neprší, dlouho tu ještě zůstávají bahnité mokřady.

„Čistý“ průjezd tu ani dnes nebyl možný, a pokud mi hlava slouží, pamatuji si, že se mi cesta skrz rokli bez sesednutí z kola povedla v minulosti snad jen třikrát, a to v oněch „mimořádně suchých létech“, kdy, překvapivě, i ta trvale Bahnitá rokle prostě postupně vysychala, protože potůček sotva bublal.

Dnes, 28. 9. 2021 ale platilo: když člověk nic nezkusí, nic nezíská. Místy jsme kola tlačili, trochu jsme i láteřili, ale nakonec jsme byli rádi. Že jsme tu potvoru bahnitou, díky polomům na pár místech neprůjezdnou a kopyty koní rozrytou, nakonec přece jen zdolali.

A, jen tak, mimochodem, byl to „steep valley biking“ jako blázen. Natural, syrová příroda! A zabahněné pláště i botky.

Odměna na konec? Krásné pohledy z naší oblíbené vyhlídky. Na zvolna zlátnoucí podzimní přírodu a i na tu Bahnitou rokli, teď se nacházející kdesi hluboko pod námi.

Na závěr otázka: co, sakra, dělá uprostřed rokle zcela osamocená lopata? Kdo byl její majitel a co s ní tady, probůh, prováděl?

Toto jsou odkazy na články s podobným tématem ... “Bahnitá rokle – po většinu roku ztěžka průjezdná”
  1. […] Pomalu začíná loučení s cyklistickou sezónou, která byla letos značně poznamenaná covid-bordelem. Udělalo se krásné počasí a tak se podzimní příroda mohla ukázat v celé své kráse. Říjen v lese, to je záplava barev. Trasa vedla přes lesní lokalitu Hořice, zde musel být překonán nepříjemně prudký sjezd do údolí Horní Hořice, který byl navíc „zpestřený“ popadanými větvemi, pozůstatkem nedávné vichřice. Různě tlusté klacky přejeté našimi koly se všelijak lámaly a dokonce jeden takový vzpříčený způsobil shození řetězu. A to jsme ještě s kámoškou, bikerkou Eliškou netušili, jaké polomy nás budou čekat v dalším úseku trasy. Byly horší a jejich překonání dramatičtější, než při nedávném pokusu zdolat Bahnitou rokli. […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Obsah je zabezpečený !!