Křížový kostel u Stodu – svatí v sádře, mystika, a armáda

Stojí na kopci vysokém 485 metrů. Kdysi tu údajně žili Keltové. Zanechali po sobě pozůstatky obydlí a artefakty lidských koster. V roce 1243 koupil prostor na vrcholu chotětovský klášter. Tehdy zde stál dřevěný kříž s tělem Kristovým v životní velikosti. A tak, jak bývalo tehdy zvykem, táhla sem procesí, neb celé místo postupně získalo až mystický charakter.

Později zde byl postavený dřevěný kostel, jenže ten nepřežil hromadné rušení klášterů Josefem II, a jelikož kostel patřil ke klášteru v Chotěšově, byl zbourán. Nový kostel byl postaven v 19. století (1859-1862) a až ve dvacátém byla přistavena věž, coby rozhledna.  K tehdejšímu koloritu patřily nedělní vycházky, jejichž cílem byl Křížový kostel u Stodu. Dříve byl vrchol obydlen a dokonce tam byla hospoda, kde se konaly různé zábavy, myslivecké srazy a v neposlední řadě i poutě. Takže o zábavu bylo postaráno. To vše je minulost, kostel chátral, rozhledna též. Dílo zkázy zařídila armáda. Dnes je částečně zrekonstruovaný ovšem jen zvenku.

O čem se moc nepíše

Součástí celého prostoru Křížového vrchu kdysi bývala i Křížová cesta. A tahle bývala impozantní! Měla 14 zastavení, která tvořily sousoší v životní velikosti: cituji

… „(sousoší) účinkující na zbožného pozorovatele mocnou a nezapomenutelnou silou“!

Vystavení umožnily rozsáhlé finanční sbírky v okolních městech a vesnicích. Od roku 1900 do roku 1902 tu na strmé cestě od Stodu postupně přibývalo jedno sádrové sousoší za druhým, tak, jak je firma Annacleto Galgani v Plzni vyráběla. Dokonce byla ustanovena komise pro dozor nad instalací.

Hloupí lidé zapříčinili zkázu.

Ano, už roku 1929 lze nalézt záznamy o poničených sochách, na kterých se holt vyřádili vandalové, kterým není nic svaté. A to ještě několik let poté, co byla Křížová cesta postavena, jistý učitel jménem Eduard Kramář do knihy „Křížový vrch u Stodu – Plzeňské obrázky“ napsal: cituji

… „není potřeba obávati se úplné zkázy Křížové cesty, vůkolní lid z většího dílu dnes dosud zbožný, čas od času se jistě postará, aby tato svou jednoduchostí a nezvyklou velebností se honosící křížová cesta opět uvedena byla v původní stav…“. Konec citace.

Hm, zbožný lid zřejmě vymřel a sochy neuhlídal. A tak lze dnes nalézt pouze ubohé fragmenty, které byly sesbírané po okolních lesích. Pár jich lze nalézt volně ložené v interiéru kostelíka. Škoda, Křížový kostel u Stodu a Křížová cesta k němu mohly být veliké atrakce tohoto kraje.

Vojsko

V roce 1967 převzala objekt do užívání armáda. A jak tomu bylo v tomto kraji zvykem, kdejaký vhodný kopec vojsku posloužil jako pozorovatelny, případně komunikační – rádio- lokační centra. Nejinak tomu bylo i tady. Ve věži byla pozorovatelna a v kostele byly ubikace pro vojáky.

Na netu jsem našel zmínky pamětníků, kteří dokonce vzpomínali, že Křížový vrch má nějaké prostory v podzemí. Jedno je jisté, činnost armády dílo zkázy dokonala.

 Zdroje: iDnes, ISV, rozhlas-plzeň