Film údajně vznikal 14 (?!) let, nicméně světovou/českou premiéru měl letos na filmovém festivalu v Karlových Varech. Dodatek k onomu lomítku v předchozí větě. Byť byl Zátopek světovým sportovcem No1 – navíc s dodnes nepřekonaným rekordem – film sice bude nějaký čas právem levitovat v záři našich československých reflektorů, ovšem těmi světovými zůstane nepovšimnutý, a to i přes jeho neoddiskutovatelnou kvalitu. Protože pro diváka na západ od našich hranic nemůže být nic odtažitějšího, než plus minus 70 let staré úspěchy nějakého běžce z komunistického Československa. Omlouvám se pamětníkům a výjimkám z řad znalců historických rekordů. Zátopek – film o našem slavném běžci je ovšem zajímavý a rozhodně splňuje všechny atributy hodné velikosti dvou výrazných osobností našeho sportu – Emila a Dany Zátopkových.


O čem film Zátopek je


Nehodlám tu prozrazovat děj, ostatně, kdo zná životopis běžce, ví, co ho bude čekat. Zátopek, to byla dřina, tréninky, běžecké rekordy, sláva, na druhé straně složité navazování vztahu se svoji budoucí ženou Danou, manželské krize, nekonečný boj s bolševickou vrchností. U tohoto bodu se zastavím. Režisér a spoluscénárista David Ondříček MOHL sklouznout k lacinému vykreslování tehdejších neblahých poměrů v zemi, hlavně pak v pohnutém roce 1968. Město plné okupačních vojsk do vyprávění moc nezasahuje, je spíše tušené někde na pozadí. A stejně tak ataky aparátčíků. Ty zde ovšem musí přece jen občas vytrysknout, protože Zátopkovi mnohé tvrdě zasáhly do života. Přestože to byl komunista, stál v řadách tehdejší Československé lidové armády a z jisté naivity podepisoval něco, co neměl. Scéna s jakýmsi uřvaným generálem to podtrhuje.

Herecké výkony

Bzezesporu tu jde o koncert dvou špičkových herců Václava Neužila (Emil) a Marthy Issové (Dana). Neužil musel asi velmi pilně a dlouho studovat běh Zátopka – ostatně v závěrečných titulcích byl zmíněný i jistý běžecký poradce. Scény z oválu, a to jak z tréninků, tak hlavně ze závodů, jsou opravdu strhující: mimika v obličeji, křečovitý úsměv, prapodivné klátění rukama a vůbec, hlavně v počátcích divné držení těla, které nejednoho odborníka uvádělo v úžas se slovy: tenhle kluk se nikdy nenaučí běhat, vždyť se klátí jako slůně…

Martha Issová působí též zcela uvěřitelně, ať už jako Emilova oddaná podporovatelka, která se však navzdory vlastním úspěchům ocitla v Zátopkově stínu, později jako nespokojená manželka, která by chtěla od života mnohem víc, zatímco její manžel má v hlavě pouze závodění a vyhrávání. 

Musím zmínit i kameru Štěpána Kučery. Jeho práce se střihem běžeckých dynamických scén, navíc obohacenou o detaily Zátopkova námahou zkřiveného obličeje, je naprosto skvělá. Stejně tak hudba Beaty Hlavenkové, často okrášlná lidovými prvky. A vůbec, zvuková stopa je v tomto filmu výrazně napdprůměrná, moc se mi v některých částech děje líbila zajimavá provázanost zvolna tlumených ruchů na které, jakoby z povzdálí, navazuje hudební motiv. Skvělé!

Závěr

David Ondříček, syn známeho kameramana Miroslava Ondříčka, se hodně přiučil od svého slavného otce. Hlavně skvěle odpozoroval hollywoodské řemeslo, které ovšem úspěšně „adaptoval“ na české poměry a mentalitu. Zátopek není americký trhák, žádná “krev”, srdcervoucí scény nebo bombastičnost, ale precizně – a hlavně citlivě – režírovaný film. Ondříček nemoralizuje, nevysvětluje (naši historii by měl každý znát). Režisér vypráví.

Zátopek – film o našem slavném běžci je rozhodně událost roku 2021. Po mnoha plytkých dílech o ničem tu máme film světového formátu. Milý, vstřícný ale plný dramatu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

error: Obsah je zabezpečený !!