Říjen v lese, to je záplava barev

Pomalu začíná loučení s cyklistickou sezónou, která byla letos značně poznamenaná covid-bordelem. Udělalo se krásné počasí a tak se podzimní příroda mohla ukázat v celé své kráse. Říjen v lese, to je záplava barev. Trasa vedla přes lesní lokalitu Hořice, zde musel být překonán nepříjemně prudký sjezd do údolí Horní Hořice, který byl navíc „zpestřený“ popadanými větvemi, pozůstatkem nedávné vichřice. Různě tlusté klacky přejeté našimi koly se všelijak lámaly a dokonce jeden takový vzpříčený způsobil shození řetězu. A to jsme ještě s kámoškou, bikerkou Eliškou netušili, jaké polomy nás budou čekat v dalším úseku trasy. Byly horší a jejich překonání dramatičtější, než při nedávném pokusu zdolat Bahnitou rokli.

Proti proudu Loděnice – Kačáku

Rozhodně nejkrásnější a nejbarevnější část trasy. Údolí potoka Kačáku – Loděnice je tu velmi zajímavé a fotogenické, svoji kontrastní roli k „divoké“ přírodní scenérii tu tvoří pravidelné hrany daňčí ohrady obory Podkozí.

Polomy

Říjen v lese 2021, to je záplava barev, ale také několik nepříjemných polomů. Už jsme si říkali, že budeme mít štěstí a žádný nám nezkříží cestu. Jak jsme se mýlili! Na naší oblíbené „modré“, od Suchého mlýna, podél Černého potoka až k rybníkům u Unhoště na nás čekaly hned tři, a stály za to! Jeden z velkých stromů padl přes stezku tak šikovně, že se pod ním musel člověk doslova proplazit. A ještě nějakým způsobem protáhnout mezi padlými větvemi i kolo. Padla při tom poznámka:…představ si, že tudy pojedeš na elektrokole! Ne, to by se určitě protáhnout nedalo a člověk by se musel kus po stezce vrátit, a vzít to jinudy.

Řijen v lese roku 2021, to bylo nejen o zlatém listí ale i bahnitých úsecích, polomech, o krásně sluníčkem prosvícených lesních stráních… ale i o 50 odjetých kilometrech. Příjemné zakončení sezóny, nedá se očekávat, že bude počasí ještě tak příjemné, jak tomu bylo při této nedělní jízdě, hlavně co se týká teploty.