Pár kilometrů od Prahy směrem na Beroun se nachází velmi zajímavé místo. Jedná se o přírodní muzeum těžby a dopravy vápencové horniny v českém krasu. Hned musím říct, že je tam k vidění opravdu leccos zajímavého. Teď, na konci března, ještě nezačala sezóna prohlídek (stane se tak až poslední víkend v dubnu), ale i tak dokážou Solvayovy lomy nabídnout leccos zajímavého ke koukání.  Důlní vozíky a další, leckdy těžko identifikovatelnou, techniku, lokomotivy, nákladní vozy, ale hlavně – jelikož se nacházíme v lomu – obrovské těžební záseky do zdejších kopců. Ale protože se tu už dlouho netěží, příroda si celé území bere opět do své péče, takže to tady už působí docela romanticky. V tento brzce jarní čas tomu ovšem chybí barvy. Myslím tím vegetace, protože jinak skály nad hlavou hrají v dopoledním slunci všemi barvami.

Viz. foto v galerii

Historie

O ní se dočteme třeba na stránkách wikipedie, nebo přímo na všeobsažné stránce současných majitelů lomu, Spolku Barbora. Takže tady jen ve zkratce.

Jistá belgická firma Solvay u nás hledala místa hojná na vápenec pro chemické účely. Geologický průzkum potvrdil kvalitu právě tady, v katastru obce Svatý Jan pod Skálou. Byly vykoupeny pozemky. Zároveň bylo dohodnuto, že vytěžený vápenec bude dopravován lanovkou k železnici do Loděnice. Jenže stavba se vlekla. Zuřila I. světová válka a byl nedostatek jak lidí, tak materiálu.

Nakonec byla stavba dokončená na počátku roku 1918. A 27. června 1918 se poprvé kopnulo do země. Solvayovy lomy počaly svoji historii. A byla to dřina! Materiál se ručně nakládal do vozíků a ty byly důlními dělníky ručně tlačeny k horní stanici samotížné lanovky vedoucí na překladiště v Loděnici, odkud byl vápenec vlakem převážen na zpracování do Neštěmic u Ústí nad Labem.

A tak se v kopcích nad Svatým Jánem pod Skálou začalo mohutně kutat. Když byla část lokality vytěžena, přešlo se na další. Informační tabule v areálu mě poučily, že se jednalo o „tříetážové stěnové lomy“. Byly vzájemně propojeny šikmým elektrickým výtahem. Doprava z nového lomu k lanové dráze byla řešena průjezdní štolou.

V roce 1937 Ministerstvo národní obrany zařadilo Solvayovy lomy na vápenec mezi podniky důležité pro obranu státu.

II. světová válka

V této nelehké době nastal vrchol těžby. V roce 1943 zde např. pracoval největší počet zaměstnanců – 168 dělníků a 7 úředníků. A taky zde fungoval největší počet lokomotiv najednou. Celkem osm se během války podílelo na těžbě.

Bolševik přebírá vládu

Tak jako jinde, i zde začala v poválečných letech úřadovat komunisty řízená firma. Lomy stále plnily svoji funkci, dokonce se uvažovalo o tunelech do nitra hory a zde by se těžilo „zevnitř“ v obrovských komorách. Fantazie. Kdyby k tomu došlo, asi bychom tady měli světovou atrakci. Jen si to představte! Sednout do vláčku, po úzkých kolejích vjet třeba kilometr do nitra hory… a tam, v němém úžasu, zírat na ručně vykutané dómy výšky pětipatrové budovy!

Všechno je jinak

Těžba v lomu byla zastavena v roce 1963. Postupem let se vše takřka rozpadlo a na místě bývalého provozu se rozrůstala bujná vegetace.

V roce 1993 vzniká Společnost Barbora – společnost pro zachování důlních a průmyslových památek, která se rozhodla komplex bývalých Solvayových lomů znovu oživit ve formě důlně-průmyslového skanzenu.

A že to oživování funguje je zřejmé na každém kroku. Parta lidí si to tady vzala opravdu k srdci. Obnovují se úzkorozchodné koleje, v rámci možností opravují domy, lokomotivy a další technika. A vize do blízké budoucnosti? Prý se někde našla stará nákladní lanovka a ta bude přenesena sem, do skanzenu. Projekt prý bude hodně drahý, ale skanzen v lese nad Svatým Jánem určitě oživí.

A ty panoramata…

Nesmím zapomenout ještě na jedno krásné místo. Které na Solvayovy lomy přímo navazuje.

 Když se projde skrz celý důlní areál – výhledy jsou úžasné – vnoříme se do lesa a po atraktivní kameno -kořenité pěšině dojdeme až na vrcholek mohutného skalního masívu, přímo nad Svatým Jánem. Od centra důlního objektu to je asi 1300 metrů. Ano, to je ta skála, pod kterou se Ján tulí. A tady na nás čeká opravdu dech beroucí výhled do údolí Loděnice. Až mrazí v zádech z té výšky asi 380 metrů.

Na závěr mohu konstatovat: lomy ve spojení s nádhernými vyhlídkami jsou až neskutečně atraktivním místem pro výlety.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Obsah je zabezpečený !!