Aneb kterak se paní Petronila Konopková choti svému Vavřincovi a krbu domácímu zpronevěřila. Jde o film z roku 1964. Zajímavostí je, že původně šlo o film televizní, ale záhy se stal tak populární, že byl nasazený i do kin! Takže… je vám ouvej? Máte dost všudypřítomných a masivně šířených negativních zpráv? Je venku ošklivo, že by psa nevyhnal?  Nebo máte prostě špatný den? Dám vám radu. Zklidněte se, a na youtube kanále si najděte Příběh dušičkový. Je to o pohlazení na duši. O naprosto skvělých hereckých výkonech.

Příběh dušičkový je především o hereckém koncertu našeho legendárního a nenapodobitelného Jana Pivce v roli zakřiknutého oficiála Vavřince Konopky. Jeho mimika, slavné, typické a snad stokrát opakované „ježíšmarjá“, bohatě využívané rejstříky komiky i tragedie, to jsou atributy, nad kterými se musí divák pousmát. Ano, neřehtáte se křečovitě přitroublým fórům, ale po celý film se usmíváte. Nad tou pohodou, dobovou atmosférou, stylizovaným jazykem, nad uměním herců.

Další excelentní výkon předvádí nenapodobitelná Dana Medřická v roli uštěkané a neskutečně jedovaté Konopkovy ženy jménem Petronila. Z té ženské zloba a nenávist doslova čiší, viz třeba její scéna v právnické kanceláři, vedené též skvělým Martinem Růžkem v menší roli.

Třetím do party skvělých výkonů je bohémský a elegantní cirkusák, kterého ztvárnil Josef Kemr v roli Chramostejla, „šaška z manéže a světského člověka“. Celý Příběh dušičkový, jakoby odlehčuje.

A rozhodně nemůžeme pominout další výborně sehrané role, jako třeba vlezlého a „vyčůraného“ magistrátního revidenta a spolupracovníka Konopky v podání Jaroslava Marvana. Nebo typicky zvídavé a zvědavé domovnice, kterou sehrála mladá Stella Zázvorková, či Míla Myslíková v roli „osudové“ hospodyně Toničky Drbalové.

Příběh dušičkový…

… je dramatizace staropražské povídky spisovatele Ignáta Herrmana. Jde víceméně o banálně jednoduchý příběh, dnes bychom řekli bulvární, který ovšem do nebeských hereckých výšin pozvedávají výše zmínění herci pod vedením režiséra Františka Filipa. Ten si s nabídnutým příběhem poradil výborně. Ostatně, když měl „k ruce“ takové komando skvělých herců, nemohlo to jít jinak. Použil alespoň zajímavý fígl v čase, kdy v úvodu, i v průběhu filmu, zlehka naznačuje jeho dramatický závěr. Jenže divák nic netuší, ale je tímto načat, uloven, chycen…a film prostě musí shlédnout celý. Nebojte, není to ztráta času. Budete se bavit!

A těch hlášek!

A bonmotů! Těch si užijete, to vám garantuji! S trochou nadsázky by se dalo říct: co replika, to perla. Zde pár příkladů.

„…taková ženská, pod pořádným mramorovým monumentem, je bezpečnější…“ Marvan – revident

„…jak málo mužskýmu stačí ke štěstí. Za trochu laskavější slovo každá ženská mužskýho utáhne na vařený nudli. My jsme holt slabý pohlaví…slabý? To je slabej výraz…“  Pivec – Konopka

„…ráčej se posadit, neráčej stát, po práci chce se nám každýmu spát.“ – „Jéžišmarjá, vona mluví ve verších.Pivec – Konopka u věštkyně

„…abych nejed sám, jak kůl v plotě…“ Marvan- revident v hospodě

„…taková ženská, to je jako četník! To přijdete domů, dejchneš, ona na tebe houkne – Lorenc, tys pil…!Pivec – Konopka

„…dříve to bylo takové kuchyňské pometlo, šedivá, jako popel -voda jí byla asi drahá – ale najednou divná věc, pane revidente, ta osoba, z ničeho nic, najednou prokoukla, jako když se umejou slepá okna. Dostala zdravou barvu, meje se mandlovým mejdlem, češe se, chodí v čistém kartouně, nosí čisté prádlo …Pivec- Konopka se svěřuje Marvanovi – revidentovi

„…to člověk vypozoruje, takříkaje, čichem, pane revident. Ona jaksi, vědí, dříve čpěla… hm… dvorečkem… teď najednou voní pokojem, jej jej, to je rozdíl, pane revident…!“

Moje hodnocení: 100% + 50 za herecké výkony, za uvěřitelné role!

Pivec u věštkyně Jiřiny Šejbalové

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Obsah je zabezpečený !!