Kenny Garrett je špičkový jazzový alt saxofonista, přičemž na této desce se v několika skladbách chopí i elektrického a klasického piana. „Sounds from the Ancestor  je jeho páté album pro vydavatelství Mack Avenue a jeho první od  alba „Do You Dance!z roku 2016. Jako fanoušek jazzu toto jméno registruji dlouho, ovšem nějak jsem ho míjel. Poprvé jsem Kennyho Garretta soustředěně poslouchal na špičkovém albu Miles Davis – „Merci Miles! Live At Vienne“, kde hned v úvodní skladběHannibal“ vystřihl doslova dech beroucí  sólo.  Zde ovšem vystupoval jako sideman za zády (či po boku) ikony Davise.  Na tomto albu Kenny Garrett – „Sounds from the Ancestor “ je už on sám kapelmajstrem a řídí smečku spoluhráčů. I když – o tom dále.


-1-

Garrett na tomto albu čerpá ze svých nejhlubších kořenů skrze africké předky.  On sám ovšem vyrůstal v Detroitu, kde byl „odkojen“ hudbou gospel, hard bop a post bop. A tento „afro-americký“ mix se prolíná celým albem Kenny Garrett - Sounds from the Ancestor. Kdesi jsem si přečetl, že Garrett zasadil svůj standard do africké půdy. A „zvuky předků“ slyšíme, tu více, tu méně zřetelně, v každé z osmi skladeb.

Album

Začíná a končí odlišně znějícími desetiminutovými verzemi “It’s Time to Come Home” a my okamžitě registrujeme afro-latinský nádech. A Garrett tu levituje se svoji altkou: chvíli dokonalý zvuk a frázování, pak chraplák, vzápětí štěky, vzdechy, což přináší zajímavý emocionální pocit.  Skladba se ladně valí vpřed v afro-latinském rytmu, výrazně podmalovaném perkusemi Rudyho Birda.  Pro moje ouška působí jakýmsi uklidňujícím dojmem. A slyšíme tu také nepatrně se linoucí vokální linku dámy jménem Jean Baylor. Moc příjemné.


Zpěváci

U nich se zastavím, neb s nimi je na tomto albu trochu potíž. Nějak nechápu, proč je Garrett k účasti na nahrávce přizval. Je jich tu dokonce sedm (!), ovšem rozhodně tu nehrají žádný prim, spíše jsou jakýmsi minimalistickým doplňkem k mistrovým výstřelkům. Např. výše zmíněná dáma Jean Byalor je držitelkou Grammy za nejlepší tradiční R&B, a zde jí byl dopřán jen jeden nevýrazný „štěk“ v první skladbě! Hm, není to trochu luxus?

Recenze

Mimo jiné album obsahuje dvě pocty světoznámému jazzovému velikánu a Garrettově bývalému zaměstnavateli jménem Art Blakey. Jsou to skladby „Hargrove“ a „For Art´s Sake! V prvně jmenované se ke Garrettovi přidá trumpetista Maurice Brown. A zase pouze jeden vstup! Opět držitel Grammy, jako člen skupiny Tedeschi Trucks Band. A platí zde to samé neporozumění, jako u výše zmíněné vokalistky Baylor. Když už si na svoje album pozvu takové veličiny, tak jim nechám více prostoru k prezentaci svého umu. Toť můj názor. Mám pocit, že by si Garrett měl vzpomenout právě na v úvodu zmíněného Milese Davise a společný koncert ve městě Vienne. Mistr Davis MOHL z Garretta udělat obyčejného sidemana, funícího do sága kdesi na pozadí. Mohl, ale neudělal, a uvolnil saxofonistovi nebývalý prostor. Tady to nějak nefunguje…

Pokračuj na sloupec 2

-2-

Vzrušující zážitek přináší poslech skladby „ Soldiers of the Fields/Soldats Des Champs“. Údajně byla složená pro hudebníky, kteří se aktivně přičinili za udržení jazzu na vrcholu muzikantského umu, a též pro haitské vojáky, kteří bojovali proti Francouzům. Takto to osvětluje sám Garrett a podporuje to téměř pochodovým rytmem posíleným perkusemi  Rudyho Birda a bicími Lennyho Whitea. Něco podobného ještě uslyšíme v další skladbě. Samotná hra Garretta tu má fest grády a působí jako z jiného světa. A jako třešnička na dortíku tu zazní skvostný klavírní motiv. Skvělá věc.

Dramaticky rozjetá skladba se ságem Garretta v hlavní roli, osm minut trvající „When the Days Were Different“ zhruba v polovině zvolní a svoje, velmi příjemné sólo, odehraje Vernell  Brown jr. na klavír.

For Art’s Sake“ opět zaujme zajímavými variacemi bicí sestavy Ronalda Brunera, které skladbu „zaplňují“ od samého začátku. Hodně nezvyklá věc, kde je hra sága Garretta výrazně podmalovaná nervními bicími.  

Titulní „Sounds from the Ancestor začíná až lyrickým klavírem, kterého se chopil samotný Garrett. A konečně se tu dočkám i „zpěvu, až naštvaného křiku“ v podání vokalistů jménem Pedrito Martinez z Kuby a Dwight Tribe, americkým to jazzovým zpěvákem.


Kenny Garrett – „Sounds from the Ancestor jest album nesoucí Garrettův nezaměnitelný rukopis a jedinečnou energii. Je nepřehlédnutelné a každý, kdo miluje alt ságo + latino + afro rytmy, měl po tomto dvojalbu sáhnout.


Možná bych přivítal větší rozdíly v náladě jednotlivých skladeb, které by mohly vést k hlubšímu emocionálnímu prožitku, ale to je už tak trochu rouhání. Více prostoru pro zpěváky a muzikanty s cenou Grammy za zády – když už je Garrett pozval – je tak trochu postesknutí. Jinak je to velmi příjemná jazzová jízda a pro milovníky alt saxofonu takřka povinný poslech.


A ještě jedna zajímavost na konec. Součástí 2LP byl i lístek s jedinečným odkazem k volnému stažení digitálního obsahu alba. Hurá, jásám předčasně. Pouze ve formátu mp3! Pane Garrette! Či lidé ve vydavatelství Mac Avenue! Ve 21. století a při existenci „full“ formátů flac, hi-res  atd. nabízet tak povedené jazzové bonbónky ve ztrátovém formátu mp3!? To si děláte legraci?!

Moje hodnocení: 88% 

Zdroje: https://www.allmusic.com/, https://1url.cz/grHIv, https://1url.cz/FrHIX, https://www.mackavenue.com/

Názory autora tohoto článku nemusí nutně korespondovat s názory vážených čtenářů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Obsah je zabezpečený !!