Oprašování „starých“ cest pokračuje. Tentokrát jsem výjezd trochu natáhl. Vzpomněl jsem si na trasu, kterou jsem dříve párkrát absolvoval, nicméně v běhu času na ni pozapomněl. A, popravdě řečeno, i tak nějak…ochotně. Protože okruh, na jehož nejvzdálenějším konci se nachází právě pozůstatek hrádku Jenčov, charakterizuje několik nepříjemných stoupání. Nicméně, letos mám už něco najeto, tak proč bych trasu křivoklátskými lesy k ruině hradu Jenčov vypustil ze svého bike itineráře?
Čtyři top stoupání mi vypočetl Garmin
První od osady Malé Kyšice po modré turistické vzhůru ke kótám Tuchonín, Petrovka a Vysoký vrch. Jsem plný sil, takže kopec tzv. na pohodu s „prstem v nose“. Barevné fábory rozvěšené ve větvích u cesty dávaly tušit, že se tu něco dělo. Chyba! Právě se děje! Malé zpestření způsobili běžci, kteří v horní části stoupání měli nějaký svůj závod. Barevné dresy se míhaly lesním porostem, v nich uřícené tváře s nudlemi u nosu. Jen pozor, protože mně běžci různých věkových kategorií celkem nečekaně vbíhali do cesty. Zleva, zprava, takže jsem musel výrazně zvolnit a dávat si pozor, abych třeba nějakého aspiranta na slavné vítězství neomezil v jeho úsilí.
Hrádek Jenčov
Po krásné cestě (mnou už roky oblíbené) polesím Muňava a místní lokalitou s poetickým názvem “U kůlničky” jsem se dostal až k cíli dnešní trasy, ruině hrádku Jenčov. O něm jen pár zajímavostí. Podle výzkumu by se mělo jednat o malý královský lovecký hrádek, založený Přemyslem Otakarem II někdy na přelomu 13. – 14. století. Je nanejvýš možné, že patřil pod hrad Křivoklát, který je odtud vzdálený cca 8 km vzdušnou čarou. Už při prvním pohledu jest potvrzena opravdu malá velikost, což je možné odpozorovat i z přiložené fotky s mým kolem. Hrádek tedy zřejmě nebyl trvale obývaný, pozornosti se mu dostalo jen při lovech ve zdejších rozsáhlých lesích křivoklátských, jako zázemí pro panovníka a jeho družinu.
Pod ruinou následoval krátkých oddech a občerstvení. A též psychická příprava na další. Následovalo totiž nejtěžší stoupání na trase! A to od rozcestí Jenčov – zřícenina směrem na lokality Dlouhá míle a Zadní Muňava. Zpočátku konstantní stoupák lehce převyšující 8%! Nezbývá, než nahodit převod „kašpara“ a hurá vzhůru. Je to jeden z těch tzv. nekonečných kopců, který opravdu „užírá“ hodně energie. (dole v mapě bod 21)
Až do Libečova na pohodu
Krásné počasí, drsný stoupák za mnou. Průjezd křivoklátskými lesy v tento čas je impozantní. Příroda se už pomalu začínat přebarvovat do bronzu. Přede mnou je další stoupání, a to po žluté turistické, od kapličky v obci Libečov k rozcestí Pod Chrbinou. Nepříliš prudké, ale dlouhé. Zpočátku po asfaltu, později po lesní cestě.
Sjezd roklí zvanou Zabitá
Nejen kopci směrem vzhůru je ciklista živ. Někde musí i dolů. A tohle je místo/sjezd, které nemám vůbec v lásce. Kdysi dávno byla tahle “zabitá” cesta celkem průjezdná. A to jak směrem dolů, tak opačným. Opravdu dlouho jsem tudy nejel a nyní na mě čekalo negativní překvapení. Zřejmě přívalové deště za minulé roky způsobily razantní splaveniny svrchní půdy a odhalily brutal kamenité podloží. A to v několika po sobě následujících polích v celkové délce cca 800 m. Dolů, s velikou, velikou opatrností průjezdné. Opačným směrem…ne, to už nikdy!
Poslední kopec a těšení se na pivko
A to po silnici, a dokonce po nově položeném asfaltu – pohodička pro silničáře. Nicméně stoupání dlouhé něco nad 2,5 km s průměrem stoupání kolem 4%. Únava v nohách činí tento kopec dosti náročným.
Okruh křivoklátskými lesy k ruině hradu Jenčov se vydařil. I přes svoji náročnost. Počasí na pohodu. Najeto 65 km s celkově nastoupanými 757 metry.
Rukopis autora. zdroje (zkrácené adresy) https://zdendas.eu/5beh: https://1url.cz/F1p0T