The Bad Plus je (bylo) americké jazzové trio známé pro svou jedinečnou směs jazzových, rockových a popových vlivů. Skupina vznikla v roce 2000 a původně ji tvořili pianista Ethan Iverson, baskytarista Reid Anderson a bubeník David King. Získali uznání pro svůj inovativní přístup, kdy často vedle autorských skladeb začleňovali do svého repertoáru i nekonvenční covery populárních písní. A jedním takovým albem je The Bad Plus – For All I Care z roku 2008. Ten minulý čas v úvodu platí pro tohle album. Dnes už hrají ve čtyřech a trochu pozměněné sestavě…
- Moje hodnocení: 85%
- Odkaz na web umělce: The Bad Plus
- Křížový odkaz ne této stránce: Trevor Horn
- Doba čtení: 3 minuty
Jde o album studiové. V Evropě vyšlo 20. října 2008 a v USA 3. února 2009. A je pozoruhodné tím, že: za 1) představuje první nahrávku The Bad Plus, která zahrnuje hostující zpěvačku Wendy Lewis, jako čtvrtý nástroj ve svém zvukovém arzenálu, a za 2) které obsahuje pouze cover verze známých pop i rockových skladeb. Jde o předělávky písní, jako např. mega slavnou „Lithium“ od smečky Nirvana, nebo „Comfortably Numb“ od Pink Floyd.
Album The Bad Plus – For All I Care získalo obecně příznivé recenze od mnohých kritiků. V této souvislosti bych rád upozornil na moji recenzi slavného producenta jménem Trevor Horn, který též „překopal“ slavné skladby k obrazu svému. Snad jen s tím rozdílem, že v jeho případě šlo přímé autorství producentské, kdežto chlapci z The Bad Plus si skladby „půjčují“ od jiných umělců.
The Bad Plus – For All I Care – recenze
Posluchače dokonale zaskočí až brutálně krásná předělávka slavné pecky Pink Floyd „Comfortably Numb“ se skvělým vokálním projevem Wendy Lewis a dominantní basovou linkou Reida Andersona. V závěru dojde až k free-jazzovému běsnění, které skladbu dovede ke krátkému finále. Příznivci „flojdů“ mi prominou: tahle předělávka originál překonává! Skvělý je též cover skladby „Radio Cure“ od americké kapely Wilco.
„Long Distance Runaround“ legendární skladba od art-rockových velikánů Yes. Opět skvěle procítěných projev Wendy Lewis.
Zajímavě je přepracovaná skladba „Barracuda“ od kapely Heart. Klavírista Ethan Iverson si tu opět neodpustí lehký free jazový úlet.
Abychom ale kapelu The Bad Plus nevinili z jasného příklonu k rock-popu, na albu slyšíme i skladbu „Fém – Etude No.8 – Vivace risoluto, con vigore) od maďarského skladatele a klavírního virtuosa jménem György Ligeti (1923 – 2006).
Další skladbou z kolonky „vážná hudba“ je „Semi-Simple Variations“ od amerického skladatele jménem Milton Babbit (1916-2011).
Jak dalece jsou tyto dvě skladby překopané od originálu (zda vůbec) – netuším, neb originální znění skladeb neznám.
Následuje hodně překvapující, ale též dost razantně předělená a zpomalená „How Deep Is Your Love“ od slavných Bee Gees z roku 1977 (z alba Horečka sobotní noci). Příznivce slavné americké trojice tato verze písničky v podání The Bad Plus asi poněkud zaskočí.
Závěr
Ano, album The Bad Plus – For All I Care lze již řadit mezi tzv. vykopávky. Nicméně si myslím, a říkám to vždy, že starý desky jsou hezký. Hudba této smečky se vyznačuje složitými aranžemi, dynamickou improvizací a silným smyslem pro rytmus.
V průběhu dalších let The Bad Plus vydali několik alb, na kterých jsou k zaslechnutí stále posouvající se hranice jazzu, dokonale se prolínající s hudbou rockovou a pop music. Dá se říct, že tímto stylem oslovují široké publikum. Když si např. poslechnete úvodní, „rozervanou a ukřičenou“ pecku „Lithium“ od smečky Nirvana v úpravě The Bad Plus“ a se zpěvačkou Wendy Lewis, určitě mi dáte zapravdu, že vyznívá zcela odlišně od originálu.
Nyní připravuji recenzi nejnovějšího počinu The Bad Plus, nyní už v poněkud pozměněné sestavě. Sestava na tomto albu: Reid Anderson: baskytara, zpěv; Ethan Iverson: klavír, zvonky; David King: bicí, zpěv; Wendy Lewis: zpěv