Napínavý, nepředvídatelný, ale uvěřitelný příběh?

Celkově bych zápletku vyhodnotil, jak poměrně zajímavý a svým způsobem originální psychologický thriller. Alespoň do té míry, kam se dům ovládaný umělou inteligencí vykolejenou mimo kontrolu, kam se může dostat. Včetně jeho obyvatel. Na diváka čekají dvě zápletky “živých rodin”. Jedné současné a druhé někdy ze 70 let min. století. Ty se ovšem prolínají se skutečnou zápletkou. A tou je příběh AI umělé inteligence, nainstalované v domě. Seriál Cassandra. A otázka. Ovládne nás umělá inteligence?

Rodinka Prillových jsou ve městě The Middle of Nowhere noví obyvatelé. Stěhují se z Hamburku v důsledku prožité rodinné tragédie. Ta je vysvětlená v pozdních dílech. Utíkají od minulosti. Nyní je to jejich první den v jejich novém domově. Nicméně ten se nachází v poněkud havarijním stavu. Je starý, špinavý, listí na nábytku, záhadné televizní monitory s prázdnými šedými obrazovkami téměř na každé stěně.

Moje otázka: to si někdo dovolí, po nastěhování do nového/starého domu, NEPROVÉST odpovídajícím způsobem generální úklid po předchozích majitelích!? Viz “nečekaně šokující” nález zbraní ukrytých pod postelí!? A tak tu máme poněkud hloupé hlavní hrdiny, nevěru a šikanu. Navíc nevyléčitelnou chorobu, nevhodnou výchovu a bláznivou sestru. Nesmí samozřejmě chybět někdo s odlišnou sexuální orientací, s tmavou pletí. Jak je to dnes moderní a nutné.

Postavy současné i minulé

Samira (Mina Tander) je máma, umělkyně. David (Michael Klammer) je táta – spisovatel. Fynn (Joshua Kantar) je jejich dospívající syn. Tak trochu student a hudebník. A také Juno (Mary Amber Oseremen Tolle), dcera, stále dost mladá na to, aby plně chápala, co se v jejich novém/starém domě děje. Rozhodně musím zmínit výborný výkon herečky Lavinia Wilson v roli ženy – matky z roku 1975. Později “sci-fi fíglem” převtělené do robota Cassandra.

Prillovi si koupili chytrý dům ze sedmdesátých let. Který provozovala – nebo spíše ovládala – robotka jménem Cassandra. Vysoká, s červeně zabarvenými plastovými “šaty”. A místo hlavy zakončená televizní obrazovkou vysílající jakousi ženskou tvář. Obdařenou i poněkud “ořezanou” mimikou. Robotka poskytující služby pro domácnost. Relativně rychle se probouzí ze svého pět desetiletí trvajícího spánku – vypnutí. A začne drama s nádavkem sci-fi a ve finále i poctivého hororu.

Počáteční okouzlení se mění v horor

Cassandra může plnit všechny ty otravné, podřadné úkoly – praní prádla, úklid, sekání trávníku, vaření ranní kávy – ale věci se radikálně mění od okamžiku, kdy počne věnovat důraznou pozornost dětem, na druhou stranu roztrpčeně kritizovat každý pohyb matky dětí Samiru. I když se napjatá situace rychle stupňuje až do aktivních hrozeb a fyzické újmy proti Samirině osobě, její rodina stále nevěří, že Cassandřiny záměry jsou nekalé.

Nicméně už tak napjaté duševní zdraví Samiry se rozpadá až do hysterie. Dostává se do pozice, kdy je vydána na milost a nemilost robotky Cassandra. Která postupně získává naprostou kontrolou nad rodinou, nad domem. A navíc se snaží osazenstvu domu tvrdit, že ONA je hlavou rodiny! Nikoli Samira! Té zbývá jedné: musí odhalit pravdu o tom, co se stalo bývalým obyvatelům – zejména ženě, jejíž “živý” obličej zírá z obrazovky na těle robota. Zjištění je šokující a hororové!

Dá se příběhu uvěřit?

Odpovídám: ano, ovšem s přimhouřením obou očí! Zarazila mě třeba skutečnost, že je většina postav rodiny víceméně hloupá! Vy se díváte – a je vám jasné, že situace, která se v seriálu Cassandra odehrává, by v reálném životě nikdy nenastala! Nikdy by si rozumný člověk nenechal do života kecat nějakým robotem, neřku-li nechat se jím ovládat!

Navíc robotem, který byl v minulém století “naočkován” jakousi formou inteligence a emocemi bývalé majitelky domu! Jakkoli to zní nesmyslně! Probůh, takovýto postup by byl možný v roce 1975!? Vždyť je tak jednoduché tu plechovou mrchu vypnout! Stejně vypadá jako blok konzolí z řídícího střediska NASA! Vyhodit ho na smetiště! Ano, je to jednoduché, ne tak v tomto seriálu, v rodině Prillových.

Jak jsem psal výše, seriál má zajímavou dynamiku, téma je originální. Příběh je víceméně komorní a o překvapující zvraty není nouze. Ovšem nad některými scénami se divák, chtě nechtě, musí pousmát.