Někdy v lednu se na mě usmálo štěstí. V jakési soutěži na jednom webovém portálu jsem vyhrál 2 vstupenky na koncert člověka jménem JoJo Mayer. Nijak jsem se o to nezajímal do okamžiku, kdy mi přišel email s potvrzením výhry. Ok, bubeník ze Švýcarska mi vklouzl do zorného úhlu pohledu. Pouštím si videa na youtube a hlavou mi letí: sakra, tohle není můj šálek kávy! Ani náhodou! Nicméně, jak se říká: darovanému koni na zuby nehleď. Ok, 17. března vyrážím, když už bubenický fakír JoJo Mayer hrál v Akropolis na pražském Žižkově.
První překvapení – nebo zklamání?
Spíše to druhé. Ve videích hraje JoJo Mayer se svoji kapelou NERVE. V paláci Akropolis tomu tak nebylo! Bicí sestava doplněná počítačem trůní na pódiu osamoceně. Zato pohled na místo zvukaře odhaluje (zřejmě) další části hudebního arzenálu. Vidím nějaké speciální počítačové sestavy, doplněné o další mašiny (viz. foto). Názvy po mě nechtějte.
- Délka koncertu: cca 1 a půl hodiny
- Moje hodnocení: 5.0 (i vhledem k mé odtažitosti k tomuto žánru hudby
- Místo: palác Akropolis
Koncert začíná
Hudební styl? Industriální dunění a skřípání, vše ostré jako brusný kotouč, v další skladbě zase zvonící a cinkající jako z nějaké pohádky. A do tohoto základu JoJo Mayer řeže svoje brejky a rytmické figury s laserovou přesností. Kam zařadit tento styl? Industriál, drum´ n´ bass a jungle.
Řečnické vsuvky
Bubenický fakír JoJo Mayer hrál v Akropolis. Mezi skladbami si vzal mikrofon a vedl pár proslovů k publiku. Pokud jsem stačil něco pochytit, vysvětloval styly a postupy své tvorby, programování s důrazem na různé techniky hry na bicí plus zapojení umělé inteligence AI. Také zmínil svoje vzory, mezi nimi třeba francouzského skladatele elektronické hudby jménem J. M. Jarre nebo „otec ambientu“ jménem Brian Eno.
Co jsem musel vypíchnout? Neskutečnou rychlost a doslova ekvilibristiku, s jakou dokázal Mayer hrát v některých skladbách beaty, které mu generoval počítač. Plus naprosté soustředění! Viz, ukázky z vystoupení ve videu dole pod článkem.
Recenze nebude
Neb tento styl hudby neumím poslouchat, je mi cizí a ani neznám názvy skladeb. Nicméně diváci pod pódiem nešetřili projevy nadšení. Já mohu posoudit technickou stránku věci. Bubenický fakír JoJo Mayer odehrál dechberoucí set a ony „řečnické“ pauzy určitě sloužily nejen k informovanosti diváků, ale i k odpočinku mistrových rukou. Protože to bušení do všech těch kotlů, tom-tomů, cymbálů, činelů plus práce s kopákem a virblem dá člověku zabrat.
Nakonec malé připodobnění. Představte si, že vstoupíte do obří haly, kde vytrvale hučí, pískají, duní a rachotí nějaké obří transmise. Zvuk si nahrajete. Zaposloucháte se do té šílené kakofonie a najednou uslyšíte repetitivní rytmus, které stroje vydávají. Na počítači ho vypreparujete. Náležitě ho upravíte…a můžete to JoJo Mayerovi poslat, jako základ jeho hudební produkce. A on rozvine myšlenku reverzního inženýrství – hraní strojových rytmů na akustickou bicí soupravu. O tom je hudba JoJo Mayera.