Naše letošní rodinná dovolená mířila na sever naší země. Cílem byla vesnice Bozkov, nacházející se cca 4 km vzdušnou čarou na sever od města Semily. Vesnice se ukázala jako velmi příjemná pro pobyt. Dominantou je Kostel Navštívení Panny Marie s volně přístupnou věží! Na návsi najdeme též skvělou hospodu Dřevěnka s mimořádně pohnutou historií. A také se skvělou kuchyní! V celém zdejším kraji nacházíme spoustu turistický a cyklistických tras. Odtud tedy název článku Bozkov – kostelní věž, jeskyně a toulky krajinou.
V katastru obce se nachází velmi zajímavé Bozkovské dolomitové jeskyně. A v širém okolí také spousta turistických a cyklistických tras.
Kostel Navštívení Panny Marie
Jak jsem už předeslal, není u nás vůbec obvyklé, aby byla volně zpřístupněna věž, přesněji řečeno vyhlídka z ochozu na věži kostela. Ten byl sice uzavřený, což tak trochu nechápu. Ale je to holt u nás zvykem. Nicméně, uvnitř zřejmě trénoval varhaník, takže mě cestou vzhůru těšily zajímavé synkopy, částečně vycházející z volné improvizace.
Vstup do věže je z boku kostela. Pokud jsou dveře zavřené, je potřeba zajít do restaurace Dřevěnka a tam požádat o klíče. Ochotně je vydají.
A šlapu si to vzhůru
Výstup je „zpestřený“ několika typy dřevěného schodiště, v určitých úsecích i dosti strmého. Úžasné je, že v horní části míjíte zvony! Při procházení kolem nich mě napadlo, co by se dělo, kdyby se zrovna teď rozezvučely! Ou, to by asi moje uši dostaly zabrat…
Jak jsem podle příslušného technického zařízení pochopil, zvony jsou napojené na časovací mechanismus, stejně jako hodiny na věži. Viz foto níže ↓ Výhled z ochozu je, jak jinak, úžasný. Viz video na konci článku.↓
Bozkovské dolomitové jeskyně.
Je zajímavé, že stejně jako vloni v lokalitě Měděnec, tak i nyní jsme měli „v dosahu“ zajímavé úkazy v podzemí. Dolomitová jeskyně se nachází necelý kilometr od centra vesnice Bozkov. Pravda, není tak „bohatá“ na krápníkovou výzdobu, jakou se pyšní proslavené jeskynní komplexy v Moravském krasu. Nicméně i tak tu jsou vidět velmi zajímavé úkazy, kterým dominuje vpravdě spektakulární podzemní jezero. Viz foto + video pod článkem ↓.
Vandr krajinou
Naplánoval jsem si asi 10 km dlouhý okruh. Počítal jsem s poměrně velkým stoupáním, nicméně 444 našlapaných výškových metrů mi dalo fest zabrat. Výchozím bodem byly Semily. Podle řeky Jizery to bylo na pohodu. Jenže po cca 2 kilometrech se to zprudka zalomilo směrem vzhůru. V obci Bitouchov jsem se napojil na žlutou turistickou, pojmenovanou jako Kamenického stezka. Já bych ji přejmenoval na stezku kozí.
Drama začíná
Snad metr úzká pěšina svým profilem připomínala zuby pily. Zprudka nahoru a občas i trochu dolů. S tím, že ta stoupající část byla vždy o něco delší. Uf, nepříjemné a nekonečně se opakující krpály! Občas zpestřené kameny, po nočním dešti nepříjmeně kluzkými. Nicméně tento úsek cesty byl “zpestřený” několika vyhlídkovými body s poetickými názvy, jako např. Peretka, Jiřička, U Peršinky…
Po vystoupání na náhorní plošinu jsem se zastavil u zajímavého mini muzea s vyhlídkou Na Janečku. Bylo vybudované z bývalé trafostanice, upravené po celkové rekonstrukci objektu. Uvnitř se nacházela spousta zajímavých historických předmětů.
A jelikož se venku rozpršelo, nějakou chvíli jsem tu setrval a vše si důkladně prohlédl. Po železných schodech bylo možné vystoupat i na střechu muzea, kde byla zřízena vyhlídka. Jenže v dešti se mi tam šlapat vůbec nechtělo a nohy bolely.
Drama nekončilo
Ne, těžkému profilu trasy ještě nebylo konce! Relativně oddychová část trasy skončila kousek za Masarykovou vyhlídkou. Z rozcestí u Sejkorské kaple zprudka dolů, k rozcestí Podbozkov. Velmi zprudka! Navigace Garmin mi místy ukazovala neskutečných 18%! Hodně nepříjemné pro moje již unavená stehna! Nepamatuji se, že bych někdy šel takovýto strmý sešup z kopce dolů. A to jsem ještě netušil, že mě to samé čeká ve finále trasy! Ovšem směrem opačným!
Od rozcestí Podbozkov až na náves obce Bozkov to bylo „sice“ jen asi kilometr a půl, nicméně stoupání po úzké asfaltové cestě bylo doslova „na morál“. Začátek relativně v pohodě, ovšem další část opět téměř se sklonem 18% a závěr trasy až ke kostelu v Bozkově v rozmezí zhruba 14 -12%. Opět „výživa“ pro mé již notně unavené nohy! Jej…jak potom bodla vana horké vody!
Týden pod pokličkou mraků
Počasí si s námi celý týden hrálo doslova na schovávanou. Mraky diktovaly tempo a program, sem tam pustily jemný deštík, jindy zas pořádný liják. Mezi kapkami se ale občas prodralo slunce — a v tu chvíli se bazén na zahradě proměnil v dokonalou letní oázu. Dům, který jsme měli pronajatý, tak zažil chvíle pod deštěm i sluneční koupel.
Na záver: platí název: Bozkov – kostelní věž, jeskyně a toulky krajinou. Ta je vůkol krásná, z vyšších kót „okrášlená“ výhledy do daleka. Pokud ovšem pršelo, vše vůkol zahalila mlha, či spíš pára, zvolna se převalující v místních lesích.
Cíle nebyly splněny.
Zatímco rodinka objevovala známý hrad Trosky, Vranovský hřeben s novogotickým letohrádkem a další pěkné kouty tohoto kraje, já si lízal rány utržené na mých dolních končetinách, po výše uvedeném dramatickém výšlapu. Tras jsem měl vytýčeno více, nicméně relaxace byla nutností.
Cesta schodištěm vzhůru a vyhlídka z věže kostela
Bozkovská dolomitová jeskyně
Vandr Semily – Bozkov – výškový profil (červěně drsný stoupák, zeleně stejně drsný sestup)
