Vážení příznivci jazzu! Přijměte, prosím, varování! Až si tohle album poslechnete, možná vám naskočí pupínky! Čím častěji se do něj zaposloucháte, tím jasněji vyvstává jedna jistota: jazz není styl s pevnými hranicemi – je to otevřený prostor pro nekonečnou hudební svobodu. Když se vrátím o pět let zpět, albem „Source“ (nominovaným na Mercury Prize) vzdala Nubya Garcia hold britským saxofonistům, londýnskému jazzu a afro-karibským zvukům, které ji inspirovaly. Album „Odyssey“ je vnímáno, jako pokračování.
Ano, vážení! Je to dílo divočejší, rozsáhlejší, zdobené krásným orchestrálním aranžmá. Je plné pečlivě vrstvených mixů a doslova vymazlené bezpočtem zvratů! Tak si to užijte!
- Label: Concord Jazz
- Délka alba: 12 skladeb, bez mála 53 minut
- Čas na čtení: 2 stránky – 828 slov – 5 minut
Nesnadný, přesto krásný poslech
Ano, jazzoví nadšenci! Tato níže zmíněná kombinace ne vždy umožňuje snadný poslech, tedy alespoň zpočátku. Album Nubya Garcia – Odyssey je impozantní dílo, jakoby složené ze stovek různorodých pohyblivých částí. Jako lego – kostička: sem – tam! Slyším tu řádnou dávku R&B, hip-hopu, soulu, reggae a – jazzový světe, div se a za hlavu se chytej – drum´n´bassových lámaných rytmů! Ježíši…někomu naskakují pupínky!
Recenze
Album „Odyssey“ začíná vpravdě excelentním otvírákem „Dawn“. Hostuje zde hvězdná Esperanza Spalding – aka americká zpěvačka, baskytaristka a kontrabasistka. Celá kapela zní, jako by sólovala současně! Což je mírně dezorientující, ale vzrušující zážitek. Garcia poprvé aranžuje smyčce (Chineke! Orchestra). Skladbě tak přidává další zajímavé vrstvy. Vše je ale decentní, zvuk nepůsobí nijak grandiózně. Od prvního tónu slyším zřetelné doteky filmové hudby! Což na tomto albu není zdaleka jev ojedinělý. A ta úžasná přímá interakce, frázová provázanost a vzájemné „zrcadlení“ saxofonu a zpěvu! Vytváří naprosto dokonalou a hodně nezvyklou texturu.
Esperanza Spalding ve svém verši zpívá o Ikarovi, řecké mytologické postavě. Jehož křídla se roztavila poté, co se přiblížil příliš blízko ke Slunci. “Svobodný, dokud se smrt neprosadí, ” zpívá Esperanza po boku kvílení saxofonu paní mistrové Garcii.
Titulní věc „Odyssey“. Mimořádně grandiózní skladba má trvání přibližně 7 minut. Je vystavěná jako cesta s několika jasně oddělenými etapami. Začíná volnějšími, ambientně laděnými klávesami Joe Armon-Jonese, basou Daniela Casimira a jemnými bicími. Saxofon ještě nehraje hlavní téma. Spíš naznačuje intervaly a náladu.
V další části saxofon přebírá vedení s modálně laděnou melodií. Rytmus se ustaluje do lámaného beatového rytmu, který se postupně zahušťuje. Klavírní sólo zvolna uvádí na scénu Chineke! Orchestra. Nádherný úsek skladby!
Smyčce orchestru vytváří široké harmonické plochy a kontrapunkt k saxofonu. Zvuk nabývá symfonického charakteru. Bicí přecházejí do hutného groove, saxofon graduje do expresivních, vyšších rejstříků. Harmonický podklad se stává hustším a napjatým.
Ke konci skladby nastává postupný ústup, smyčce zůstávají samy. Doznívají v dlouhých akordech končících fade-out, jimž až do závěru sekunduje klavír a chvíli i bicí. Excelentní věc!
Dvě části alba „Odyssey“
První poločas alba je poháněn zdánlivě nezastavitelnou silou kapely v plném proudu. Nubya si dokonce najde čas na funky hip-hop inspirovaný beat ve skladbě “Set It Free,” Hostující zpěvačka Richie Seivwright opět zrcadlí Garciin saxofon.
Druhá polovina je mezitím zakořeněna ve smyčcových aranžích, o kterých se Garcia s takovým nadšením zmiňovala v mnoha rozhovorech. Ano, naprosto skvělá (filmová) orchestrace je pro toto album signifikantní. Klobouček pro Chineke! Orchestra! A pro sólisty, viz na konci článku.
