Beyond The Black – Break The Silence 2026

Symfonický metal se ve svých okovaných botách stal příliš těsným. Všechny ty operní party, dramatické sekce a okázalý přednes poněkud zkostnatěly. Spousta kapel se ale tomuto žánru i nadále věnuje. Neb si to žádají fanoušci. Německá symfonická metalová kapela Beyond The Black jest tohoto stavu příkladem. Vrhla mezi fanoušky šesté studiové album Break The Silence. Podle dostupných informací je to jejich dosud nejambicióznější a nejlépe hodnocený počin.

Dejme tomu, že symfonický power melodický metal, lehce šmrncnutý etno prvky a elektronikou (!) může přinést docela zajímavý materiál. Navíc, když před mikrofonem stojí mimořádně charismatická – a velmi dobře zpívající – ženská jménem Jennifer Haben.

Je tu ale jedno jenže… Míchat dohromady folk-etno prvky s tvrdými power/metalovými záseky – no, dejme tomu. Ale co ta šílená elektronika a robotické hlasy!? Viz dále v recenzi! Nesmíme také zapomenout, že tu má kapela mimořádně silnou konkurenci v podobě skupiny Within Temptation se zpěvačkou Sharon den Adel, finskou pěnici jménem Tarja Turunen s operním zpěvem, nebo nizozemskou zpěvačku a skladatelku Floor Jansen, která od roku 2012 zpívá ve finské metalové kapele Nightwish. Zpět k Beyond The Black. Jak si povede v této konkurenci?

Sestava kapely: Tobi Lodes – kytara a doprovodné vokály, Jonas Roßner – klávesy, Kai Tschierschky – bicí, Chris Hermsdörfer – kytara, doprovodné vokály, Stefan Herkenhoff – baskytara a konečně Jennifer Haben – hlavní vokál, klavír, akustická kytara

Klady a zápory alba

Recenze

Úvodní pecka na kterémkoli albu by měla posluchače navnadit. Měla by v sobě nést jakési pomyslné zrcadlo s odrazy prvků celého alba. „Rising High“ tohle splňuje. Riffy dokážou nadchnout a zpěv Jennifer Haben ukazuje sílu. Excelentní stupňovaný refrén! Tahle úvodní pecka dělá přesně to, co má. Žene se vpřed na vlně široké orchestraci a sboru. Vše postavené spíš pro festivalová stadiony, než pro klubové pódia.

Druhá věc v pořadí, titulní „Break The Silence“ pokračuje ve vychytaném trendu. Tisíckrát slyšené postupy. Zpěv Jennifer v ztišených partech doprovázený tikotem hodin mi ovšem přijde poněkud…ohraný. Slyším v této pasáži lehké ozvěny skladby “A Little Time” od Helloween z roku 1987.

V „The Art Of Being Alone“ hostuje Chris Harms ze smečky Lord Of The Lost. V některých pasážích skladby mi  jeho hlas připomíná steam-punkové Abney Park. Hymnický refrén. Jennifer se konečně dostává do provozních otáček. V úvodu a v závěru skladby, jakoby vyvolávala křikem duchy lesa. Velmi dobrá skladba!

Další věc „Let There Be Rein“ lze konečně označit za velmi dobrou. Signifikantním znakem je ženský sbor The Mystery Of The Bulgarian Voices. Tahle balkánským folkem stříhnutá věc se líbí. Vyvolává mystický, etnický, rituální a až archaický nádech. Jennifer se vytasila s dramatickým přednesem a nutno říct, že jí to „sluší“. Potěší pěkné sólo na kytaru.

Havran a povodeň

Zato následující “Revens” ničím neoslní. Na této písničce nevyniká nic víc než hlas dámy Haben. Je pomalejší s daleko nižší energií než ostatní dosavadní skladby na albu. “The Flood” má překvapivě elektronický šmrnc s robotickým mužským vokálem. Celkem dobře šlapající s opakujícím elektro riffem. Přesto si říkám, že kapela měla docela odvahu takovou skladbu vložit na album.

Řádná dávka energie je přenesena do singlu “Can You Hear Me“, který poskytuje další místo pro hosta. Tou je slečna Asami z japonské power metalové smečky Lovebites. Je ji slyšet v dvojhlasu s Jennifer Haben, ale víc ji nedokážu identifikovat. Spojení syntezátorů a kytarových melodií tvoří chytlavou vrstvu. Nicméně si opět říkám, zda sem ty elektronické hrátky patří. Ve středním tempu hrané “(La vie est un) Cinéma” ukáže Haben, že vládne i francouzštinou. Chytlavý refrén.

Další skladbou s výrazným elektronickým podkresem je šlapající “Hologram“. Tuctová věc s pěkným kytarovým sólem. Album uzavírá částečně německy zpívaná “Weltschmerz“. K ní nemám co říct, neb němčina mi do tohoto žánru prostě nesedí. Anglicky zpívaný refrén to nezachrání.

Závěr

Jak jsem zmínil v úvodu, kapel hrající rock – power-melodický metal je v Evropě několik. A je těžké se mezi nimi prosadit, neb tento styl je mezi fanoušky velmi žádaný. O čemž svědčí hojný výskyt takových kapel hlavně na letních rockových festivalech. Beyond The Black má nakročeno státi se top smečkou v tomto žánru. Velkou devizu má ve skvělé zpěvačce.

Další články z rubriky MUSIC