Buzzcocks – Attitude Adjustment (2026)

Tuhle smečku asi mnozí příznivci punku znají. Ovšem je nutné poznamenat, že z prapůvodní sestavy tu máme jen jednoho jediného člena! Jsou to, nebo nejsou Buzzcocks!? Nechme to na fanoušcích. Pověstný punk-revivalový band z britského Manchesteru se zmátořil z mdlob a tohle je nejčerstvější přírůstek do jejich sbírky! Čtrnáct nových skladeb, které dokazují, že zpěvák a kytarista Steve Diggle drží plamen slavné kapely živý! A nutno říct, že tak činí s překvapivou lehkostí a energií. Album Buzzcocks – Attitude Adjustment vyšlo 30. ledna 2026

Něco z historie kapely

Nutno zmínit ty borce, kteří to všechno před 50 lety začali. Pete Shelley – zpěv, kytara, Steve Diggle – kytara, zpěv a John Maher – bicí. *** Současnou sestavu tvoří: jediný původní člen Steve Diggle – kytara, zpěv, Chris Remington – baskytara, Danny Farrant – bicí a Mani Perazzoli – kytara (touring). Objevuje se na pódiu jako doplňující kytarista, zejména na velkých turné.

---

---

Píše se rok 1976. V Manchesteru hrají Sex Pistols. A v hlavách Howarda Devota a Pete Shelleyho se rodí myšlenka založit podobně znějící kapelu. Ne tak drsnou a uřvanou, ale melodičtější a chytlavější. Už o rok později vznikají Buzzcocks a nahrávají EP “Spiral Scratch“, které je dnes hodnoceno, jako vůbec první nezávisle vydané punkové album! A už tehdy ukazují svůj styl: rychlé, krátké, melodické písně o lásce, touze a frustraci.

Zlatá éra kapely následuje v letech 1978 – 1981, kdy vydávají 3 alba s hity, jako “Ever Fallen in Love“, “Orgasm Addict” nebo “What Do I Get“. Buzzcocks se v ten čas stávají melodickým pilířem britského punku. Jenže přišly vleklé finanční problémy a kapela se rozpadla.

Smrt zpěváka

Návrat na scénu nastal v roce 1989. Až do roku 2018 kapela hodně koncertuje, získává novou generaci fanoušků. Zvuk je vyzrálejší, ale stále rychlý a melodický. Kapela nahrává další alba. Jenže 6. 12. 2018 náhle umírá zakládající člen Buzzcocks Pete Shelley na infarkt. Zdá se, že to znamená definitivní konec kapely. Pro mnohé byl Pete hlasem, tváří a hlavním autorem hudby a textů.

V roce 2019 se další původní člen skupiny Steve Diggle rozhodne kapelu reinkarnovat. Převezme roli zpěváka. Nové skladby jsou energické a velmi svěží. V roce 2022 vydávají “noví” Buzzcocks album “Sonics in the Soul“. Kritici oceňovali energii, melodickou přímočarost a chuť kapely pokračovat, i když se mnozí ptali, zda Buzzcocks mohou existovat bez Shelleyho. Fanoušci byli rozdělenější, ale většina přijala desku jako důstojné pokračování. Album je vnímáno jako reboot, ne jako pokus imitovat minulost.

Recenze: Buzzcocks – Attitude Adjustment

Deska je melodicky silná, rychlá, přímočará a překvapivě živá na kapelu, která letos slaví 50 let. Diggle napsal všechny skladby a působí jako autor, který se nesnaží kopírovat minulost, ale staví na ní s novou energií. Kritici se shodují, že jde o „poloviční zázrak“. Album, které mělo být jen dalším návratem veteránů, ale místo toho je plné chuti a nápadů.

Zní to možná blbě, ale album vnímám, jako punk s moderním nádechem 2026. Ano, zní to zvláštně, ale ksakru, ono to funguje! Rytmika je pružnější, basové linky výraznější a refrény mají popovou chytlavost. Tímto se tohle album určitě stane přístupným spoustě nových fanoušků.

“Queen of the Scene” – svižný otvírák, který okamžitě nastaví tón celé desky. Fanoušci kapely okamžitě poznají rozdíl ve zpěvu. Který mnozí považují za největší rozdíl v obou érách Buzzcocks! Pete Shelley (+ 2018) disponoval lehce vykřičeným, místy až hystericko-panickým vokálem, kdežto Diggle zpívá vysloveně civilně. Má níže položený hlas a zemitější barvu.

Ve skladbě je drzost, sebevědomí a takový ten Diggleův „já vám ještě ukážu, že nejsem relikvie!“. Kytary jsou špinavé, rytmus nakopává a refrén má skoro glam‑punkový nádech. Skvělý start! Kapela zní živě, hladově, bez nostalgie.

“Poetic Machine Gun” Tady kapela přitvrdí. Rytmus je úsečný, skoro až mechanický, jako kdyby se snažili napodobit zvuk názvu. Kytary střílí krátké dávky akordů, melodie je útočnější, ale pořád nakažlivá. Textově je to o člověku, který používá slova jako zbraň — rychle, impulzivně, bez filtru. Buzzcocks vždycky uměli psát o komunikaci, která se vymkla kontrole, a tady to zní jako její digitální verze.

Svižné skladby i kratičké mini-eposy

“Seeing Daylight” Tohle je jeden z nejpříjemnějších momentů na albu. Má v sobě zvláštní lehkost. Jako když po dlouhé noci konečně vidíš první světlo. Diggle tu zpívá s překvapivou jemností, kytary jsou méně agresivní a víc melodické. Je to píseň, která ti připomene, že i punková kapela může být něžná, aniž by ztratila tvář.

“Heavy Street” Tady se atmosféra zlomí. Skladba je přesně to, co název slibuje: těžší, hutnější, skoro až industriální nálada. Rytmus je pochodový, kytary drhnou a Diggle zní jako chlap, který prošel pár uličkami, kde bys po setmění být nechtěl. Je to temnější, ale velmi účinný kus.

“One of the Universes Pt. 1” První část dvoudílného mini‑eposu v délce 55 sec. Buzzcocks tu zní překvapivě experimentálně — ne v tom smyslu, že by měnili žánr, ale v tom, že si dovolí víc prostoru, víc atmosféry, víc zvláštního napětí. Zní tu spíš jako hard-rocková kapela. Téma je o tom, jak otevřít dveře do paralelního světa, kde Diggle přemýšlí o tom, co všechno se mohlo stát jinak.

“All Gone to War” Nejpolitičtější skladba celé sestavy, ale pořád ve stylu Buzzcocks: žádné velké slogany. Kytary jsou temnější, basová linka hutná a refrén má skoro hymnický nádech. Píseň působí jako komentář k době, kdy každý vede nějakou svou malou válku — online, doma, ve své hlavě. Je tu zlehka slyšet foukací harmonika.

“One of the Universes Pt. 2” Druhá část, opět v délce 55 sec. je sevřenější, konkrétnější, jako kdyby se ten paralelní vesmír najednou přiblížil. Kytary jsou ostřejší, rytmus pevnější a opět připomínají hard-rock. Diggle tu působí rozhodněji. Obě části dohromady tvoří malý příběh o možnostech, které jsme minuli — a o tom, že některé dveře se zavřou navždy.

A co ty, Ježíši!?

“Jesus at the Wheel” Jedna z nejzábavnějších a nejodvážnějších! Diggle tu jede v poloze, která je napůl ironická, napůl zoufalá. Je to píseň o tom, že někdy už fakt nevíš, kdo řídí tvůj život — a tak to radši hodíš na Ježíše! Kytary jsou svižné, refrén má švih a celé to působí jako punková modlitba pro ty, kteří už dávno přestali věřit, ale pořád doufají.

Ale ty chceš Ježíše za volant – chceš Ježíše za volant – nebe ví, jak se cítíš – chceš Ježíše za volant – Ježíš za volantem – v zemi předstírání – nemůžete odpustit, ale můžete klamat – prostě svět svaté chamtivosti

Úderná “Feeling Uptight” Rychlé tempo, kytary jako nervové impulzy. Zvuk, jako bychom se vrátili v čase někam do roku 1980. Je to píseň o napětí, které se nedá setřást, ale zároveň tě žene dopředu. Buzzcocks tu znějí přesně tak, jak je znáš: nervózní, chytlaví a neodolatelně upřímní. Chce se skákat, chce se tančit!

“The Greatest of Them All! – závěr, který album uzavírá s překvapivou elegancí. Tahle skladba má skoro až hymnický nádech, ale pořád s tou jejich typickou sebeironií. Melodie je široká, refrén otevřený a text balancuje mezi sebevědomím a pochybností — jako kdyby kapela komentovala vlastní historii i mýty kolem ní. Nepůsobí to jako vychloubání, spíš jako úsměv nad tím, jak absurdní je být „největší“ v jakémkoli vesmíru. Silná, melodická a překvapivě dojemná věc.

Závěr

Proč jsou Buzzcocks důležití? Jako jedni z prvních ukázali, že punk může být melodický, romantický a osobní. Ovlivnili generace kapel, jako Green Day, Nirvana, The Offspring, Blink‑182, ale i indie scénu. Jejich písně jsou krátké, úderné a chytlavé — punkové pop songy, které nestárnou. A proč nedávám plný počet bodů? Na albu mi vadí jediný detail, a to závěry skladeb “do ztracena”. Mám za to, že úderná punková kapela by měla “řezat” písničky, jednu za druhou. Konec jedné a hned nájezd na další! Ale jinak je to zajímavá hudba.

odkazy/zdroje: https://1url.cz/hetMm, https://1url.cz/wetMy, https://1url.cz/UetzL

Toto je článek publikovaný na privátních stránkách – blogu autora. Rozhodně nemusí souznít s názory vás, vážených čtenářů. Přidávat komentáře může kdokoliv, ovšem vyhrazuji si právo neuveřejňovat takové, které nerespektují pravidla slušného chování.

Další články z rubriky MUSIC