Black Sabbath – Born Again 1983

V hlubokém podzemí hard‑rockové pokladnice leží klenoty, které většina fanoušků míjí. Jsou skryté, zaprášené, téměř zapomenuté. Artefakty, o nichž se mluví jen šeptem. Nebo vůbec! A přece stojí za to vrátit se o těch pár desítek let zpátky a znovu je vyhrabat na světlo Boží. Jedním z nich je unikátní deska, která vznikla ďábelským spojením Iana Gillana z Deep Purple a temných mistrů Black Sabbath. Dámy a pánové, připravte se, na gramofon pokládám temné album „Born Again“!

Album vydané v srpnu 1983 spojilo dva velikány britského rocku v nepřipraveném, explozivním, a bouřlivém partnerství! Které ovšem přineslo jedno z nejtvrdších alb počátku 80. let. Viz info níže.

Proč Gillan a Black Sabbath?

Šlo o období, kdy vládci temnot hledali nového zpěváka po odchodu Ronnieho Jamese Dia.(¹) Gillan byl tehdy „volný“ po pauze Deep Purple. A hlavně, jak sám později přiznal, souhlasil po pořádně divoké noci v hospodě. Gillan sám říká, že si část rozhodování ani pořádně nepamatuje:

“Všechno to začalo tím, že jsme jednou hodně pili, šel jsem na drink s Tonym Iommi a Geezerem Butlerem! Nakonec jsme uzavřeli obchod! Nepamatuji si, co se stalo, jen vím, že mi druhý den volal jejich manažer, který byl na mě naštvaný, protože jsem souhlasil, že vstoupím do Black Sabbath (aniž by o tom věděl).

V té době jsem byl trochu ztracený, moje sólová kapela stála na místě (Deep  Purple), žádné album nebylo na obzoru. Odtud vznikl projekt, jehož cílem bylo roční trvání, nahrát album a jet turné. Nikdo netušil, jak to dopadne, tak jsem jel do Oxfordshiru, kde jsme album nahrávali.”

(1) Podle dostupných zdrojů byl Ozzy několik let po vyhazovu z Black Sabbath a už naplno rozjížděl svou sólovou kariéru. V roce 1983 měl za sebou zásadní alba Blizzard of Ozz (1980) a Diary of a Madman (1981) a v té době už fungoval jako samostatná hvězda heavy metalu.

Takže tohle je album Iana Gillana/Deep Purple plus Black Sabbath. Mix a konečná nahrávka mají do super kvality dost daleko! Jak jsem se někde dočetl, že při lisování matrice došlo k fatální chybě díky špatně zvolenému mixu směsi! Neskutečně amatérská chyba poškodila slavnou kapelu a znamenala nedobré znamení pro budoucnost.

Recenze – má-li vůbec smysl

Úvodní „Trashed“ je trhavé řvaní a téměř punkový otvírák. Ďábelským křikem Gillana začíná a bouřlivým rockem pokračuje „Disturbing the Priest“. Jeden z vrcholů alba. Gillan tu zpívá o nedobré zkušenosti s knězem. Tlustý a těžký zvuk, který se zdá být rozladěný. Doslova se tu vnucuje těžká basa Butlera, Titulní skladba „Born Again“ je dalším vrcholem. Zadumaná a tajemná věc. Přenádherný zvuk Iommiho kytary. A skvělý vokál Gillana! Je to jediná písnička, kde kapela opravdu zní, jako by byla jednotná ve vizi a nespěchala!

„Stonehenge“, sotva dvouminutová zvuková koláž, funguje jako temně ambientní předehra s téměř filmovou atmosférou. Krátká, necelou minutu trvající mezihra „The Dark“ pak otevírá dveře k dalšímu vrcholu desky „Zero the Hero“. Nekompromisní, valivý riff; dlouhý, pomalý nástup s Iommiho kytarou, majestátní melodická linie a monstrózní basový tlak. V poslední minutě se Ward pustí do divokého nájezdu na bicí a do toho se zařezává zkreslené, bolestně kvílející kytarové sólo. Čisté mistrovství.

Jedovatý rock’n’roll a melancholie na závěr

„Digital Bitch“ je přesně ten typ skladby, u které si člověk řekne: aha, tady si Gillan fakt přišel zablbnout. Od prvního úderu je jasné, že tohle není temná sabbathovská mystika, ale spíš jedovatý rock’n’roll s úšklebkem od ucha k uchu. Iommi sype riff, který je ostřejší než většina tehdejších hard-rockových kapel dohromady. Ach, a ta rytmika! Šlape jako rozjetý parní stroj! Vsadím se, že se tahle skladba v roce 1983 nesměla hrát v rádiích! A Gillan? Ten si to tu užívá možná víc než kdekoliv jinde na albu.

Nosí svou kůži jen proto, aby tě uspokojila – opravdu to hází kolem sebe – není jedna věc, kterou by si nemohla dovolit koupit – je to nejbohatší mrcha ve městě – její velký tlustý tatínek byl stroj na peníze – vydělal jmění na počítačích – má víc peněz, než jsem kdy viděl – ale ona je chamtivá emocionální lupička – držím se dál od digitální svině – je tak bohatá, ta digitální mrcha

„Keep It Warm“ uzavírá Born Again způsobem, který by od téhle chaotické, temné a místy až démonické desky čekal málokdo. Po všech těch valivých riffech, bahnité produkci a Gillanových výkřicích přijde skladba, která působí jako zvláštní, melancholický úsměv na rozloučenou. Není to balada v klasickém slova smyslu — spíš jakýsi podivně něžný hardrockový povzdech, který se vymyká zbytku alba.

Závěr

Ještě musím zmínit obal alba zobrazující démonické dítě se žlutými drápy . Navrhl ho umělec Kenny Schaffer. Obraz/LP obal byl v ten čas natolik kontroverzní, že byl zakázán několika maloobchodními řetězci! V době svého vzniku se absolutně nesetkal s pochopením! Prý byl vyhodnocen, jako nejhorší a dokonce nejodpornější obal na dosavadní hard-rockové scéně!

A co se týká nahrávání a následného turné, údajně bylo vše tak chaotické, že se stalo inspirací pro kultovní film Spinal Tap. Gillan později říkal, že šlo o období plné bizarních momentů, improvizací a neustálého zmatku.

A proč je na obalu uvedeno jen jméno Black Sabbath?

Zásadní otázka! V roce 1982 převzal Black Sabbath pod svoje vedení protřelý producent jménem Don Arden. Projekt s Gillanem měl být původně označen za super skupinu a členové neměli v úmyslu používat název Black Sabbath. Ve hře byl údajně název Gillan Sabbath. Jenže Don Arden nesouhlasil, trval na tom, aby nové uskupení zůstalo pod názvem Black Sabbath. Jak jinak, šlo o pěkný balík peněz do jeho kapsy!

Údajně to bylo i tak, že Gillan sám opakovaně říkal, že to bral jako krátkodobý úlet, ne jako vstup do kapely. Sabbath to věděli — a proto nechtěli měnit identitu kapely kvůli jedné desce. V té době byla značka „Black Sabbath“ to nejcennější, co kapela měla. Po odchodu Ozzyho a po éře s Ronniem Jamesem Diem nechtěli riskovat další zmatek v tom, kdo vlastně kapela je.

Geezer Butler vzpomíná:

„Mysleli jsme, že děláme jakési album Gillan-Iommi-Butler-Ward. Tak jsme přistupovali k nahrávání. Když jsme dokončili album, vzali jsme ho do nahrávací společnosti a oni řekli: „No, tady je smlouva: vyjde to jako album Black Sabbath“.

Toť vše. Album si poslechněte, stojí to za to. Nedávno byly prý nalezeny originální pásky s nahrávkou Born Again! A tak si počkejme, zda Gillan s Iommim s nimi něco podniknou! Remastering by si tohle rockové album zasloužilo!