Luky Temple – Hungry Animals 2026

Máte rádi legendární dvojici Simon & Garfunkel? Přidejte do jejich staré, ale stále oblíbené hudby klávesy a moderní dynamiku! Máte rádi 60 let staré/první garage-punkové kapely, nebo první pokusy o indie-rock? Poslechněte si tohle album a myslím, že budete nadšeni! Luky Temple – Hungry Animals je album krásně zprodukované a plné jemných momentů. Které obsahuje vše výše vypsané. A věřte, že vás tohle album přinutí k opakovanému poslechu.

Kdo je Luky Temple?

Je mi jasné, že tohoto chlapa zřejmě nikdo u nás nezná. A je to škoda. Takže něco o něm. Luky Temple je americký písničkář známý svou jemnou, introspektivní tvorbou, která se pohybuje mezi indie folkem, alternativou a lehce psychedelickým písničkářstvím. Pozor! Zapomeňte na nějakého folk&country&western pěvce! Tenhle chlapík, plus jeho přátelé, tvoří veskrze moderní hudbu! A jeho novinka Hungry Animals je vysloveně chytlavá!

Luky Temple je totiž typ autora, který staví na detailní práci s melodií, křehkém vokálu a aranžích. Nečekejte žádné počítačové prefabrikáty, vše působí ručně vyrobené, ale přitom velmi promyšlené.

V této bohulibé činnosti mu vypomáhají Doug Stuart na baskytaru a Kosta Galanopoulos  na bicí. Co se týká dalších nástrojů (klávesy a kytara) podle dostupných informací si vše Luky nahrává sám. Kytara je páteř, klávesy jsou mlha kolem ní. Temple tohle umí skvěle: vytvořit prostor, který působí jako pokojová nahrávka, ale zároveň má hloubku a preciznost. Klávesy nejsou sólové, ale když zmizí, okamžitě je poznat, že něco chybí.

Zajímavostí je, že Luky Temple si pro živá vystoupení najal právě výše vypsané muzikanty kteří si dohromady říkají Cascading Moms.

Recenze

Nechci se pouštět do detailů. Ne snad proto, že by si byly písně podobné jako vejce vejci, nebo že by byly špatné. Naopak!  Myslím tím skutečnost, že celé album odeznívá v Templeho typickém stylu. Tím je jemné, organické indie písničkářství. Hudba je rytmicky přesná, ale melodicky volná. Jako by se nechala unášet proudem, aniž by ztratila tvar.

Celé album stojí na teplém a měkkém vokálu, který umí Luky Temple vrstvit do jemných a chytlavých harmonií. Stojí na přirozeném groovu, který není nijak násilně tlačený, nicméně písně nese přirozeně vpřed. A do třetice, zvuk. Působí, jako kdyby byly nahrávky pořízeny v domácím prostředí, bez přehnaného studiového lesku. Místo rozboru spíš zvolím přirovnání.

Zmíním úvodní skladbu „Clean Living“. Otevírá desku jemným groovem, který se vine jako líné nedělní ráno. A v podstatě udává tempo a zvuk celého alba. Zaujme “jemně štěkající” syntezátor. Když si tuhle věc poslechnete, okamžitě bude vědět, co na vás čeká v dalších 10 skladbách.

Jedno nebeské tělo a kobliha v Echo parku

Druhou v pořadí je výjimečný singl “Echo Park Donut” se svým návykovým refrénem “You are the billionth hand of God.” (Jsi miliardtá ruka Boha)

Svižné „Shake Me Awake“, „Bed Time For Eddy“ a „Love Means Light Year“ působí, jako by vypadly ze zpěvníku prvních US garage-punkových kapel někdy v 60-70. letech min. století! Viz zde recenze zajímavých kompilací. Skladby tak trochu připomínají rané Talking Heads.

V skladbách „Early Spring“ a „Emotional Volley“ zase slyším zasněnou pustinu slavné dvojice Simon & Garfunkel. V refrénu zvonivě akusticko-kytarové skladby „One Heavenly Body“ zaznívají ozvěny některých refrénů slavných art-rockových hvězd Yes. V konci písně si chlapci neodpustili trošku čarování s klávesami. Ať už Luke Temple vede svou rytmickou sekci bubeníka Kosty Galanopoulose a basáka Douga Stewarta jakýmkoli směrem, výsledky jsou vždy trochu složité, ale chytlavé a srdečné.

Když píseň “One Zero” završí desku funkovými kytarami, syntezátory a bicími automaty z 80. let, kapela znovu zařadí rychlost, což naznačuje, že Hladové zvíře (Hungry Animals) míří do další fáze pokračujícího vývoje této okouzlujícího trojice muzikantů..

Závěr

Celá nahrávka působí jako procházka městem. Kde se rušná realita mísí se ztišeným a vyklidněným vnitřním monologem. Lucky Temple, jako kdyby kráčel ulicí s mikrofony, zachycujícími ten zvláštní stav, kdy jdeš mezi lidmi, slyšíš hluk aut, útržky rozhovorů a vzdálené sirény. Ale uvnitř tebe se odehrává úplně jiný film. Vzpomínky na léto u moře, šumění vln a borových lesů. Sklenka vína na terase. Nic na albu není přehnané, nic není okázalé; Temple, jako by záměrně nechával prostor mezi tóny, aby se do něj mohl posluchač nadechnout.

Album je soudržné, krásně zprodukované a plné jemných momentů, které se postupně otevírají až při opakovaném poslechu. Není to deska, která tě chytne za límec a dá ti ránu na čumák. Je to spíš ta, která si sedne vedle tebe, podá ti hrnek teplého čaje a nechá tě volně dýchat. Příjemně uklidňující album.

Další články z rubriky MUSIC