Robyn – Sexistential. Electro-synth-pop 2026

Předesílám, že mě tahle švédská zpěvačka už nějaký čas zajímá. Přesněji, od skvělého alba Honey. Jenže, čas plynul, a tahle švédská diva stále nic nevydávala. 8 let! Až nyní! Tak si její novinku Sexistential poslechnu a jsem moc zvědavý, s čím se po tak dlouhé době vytasí!

Nutno předeslat, že Robyn nikdy nebyla jen taková-maková popová hvězdička do rádia — její hudba vždy měla vlastní DNA, vlastní rytmus, vlastní drzost. Robin Miriam Carlsson, narozená 12. června 1979 ve Stockholmu, patří k tomu nejzajímavějšímu, co se ve Švédsku za posledních třicet let v pop hudbě “narodilo”. A přesto ji u nás v rádiích skoro neuslyšíte. Jako by se naši programoví šéfové zasekli někde mezi Abbou a Roxette a dál už neviděli.

Ta vlastní drzost znamená, že se Robyn v textech s ničím nemaže. Zapomeňte na uhlazené metafory, žádné „slušné držení se při zemi“. Místo toho: sex, sprostá slova a otevřenost, která může být pro někoho až sakra nepříjemná. A k tomu hudba, která se nebojí glitchů⁽¹⁾, rozbitých rytmů, zvláštních zvuků a emocí, které nejsou vždycky hezké.

A právě Sexistential je toho krásným příkladem: album je krátké, ale nabité energií, intimitou i syrovostí. Robyn tu zní jako někdo, kdo už dávno přestal hrát na písku — a místo toho říká věci naplno, někdy až brutálně upřímně.

⁽¹⁾Glitch – glitchování v elektronické hudbě znamená minimalistickou rytmiku proloženou různými zvuky a efekty.

„Seru na aplikaci, potřebuji trochu reality,“ říká na úvod titulní skladby alba, úžasně upřímné písně, ve které hledá sex a zároveň podstupuje léčbu, aby sama mohla vychovat dítě.

Chci f***‑you“ energii! Řekla Robyn!

Takhle ostrá hláška se týká jedné skladby na tomto novém albu. Nicméně by mohlo pasovat na celé album. Ta energie tu jest přítomna, ovšem jako by po pokličkou. Přidušená, skrytá za zpěvem a temně bublajícími syntezátory na pozadí.

Musím zmínit její domácí scénu. Zde je Robyn vnímána jako ikona, která redefinovala podobu moderního popu. Možná si vzpomenete na její rané hity jako „Dancing On My Own“, „Show Me Love“, „Call Your Girlfriend“ nebo„Do It Again“. Robyn je ale hlavně známá především díky své schopnosti vzít tu „obyčejnou“ popovou formu a přetavit ji v něco osobního, nezávislého a umělecky sebevědomého.

Svědčí o tom i její rozhodnutí osamostatnit se od velkých labelů (se kterými se rozhádala) a založit vlastní Konichiwa Records. Díky tomu je toto rozhodnutí ve Švédsku často citováno jako příklad odvahy – krok, který jí otevřel cestu k pozdějšímu mezinárodnímu uznání.

New album Sexistential

Počty jsou neúprosné: Robyn se vrací s albem po osmi letech. Na novém albu má devět skladeb. Takže to vychází na jednu skladbu ročně! Plus jednu, jako bonus! Uff…Co ta ženská celých osm let dělala!? No nic…album nepůsobí jako comeback, ale spíš jako další evoluční stupeň její tvorby. Sexistential je deska, která nevysvětluje, neomlouvá se a nic nezdůrazňuje! Prostě existuje, sebevědomě a nekompromisně! Robyn tu působí jako někdo, kdo už nepotřebuje hledat své místo: ona si ho přetváří k obrazu svému.

Žánrově jde o poměrně složitý, temný electro-synth-pop, ve kterém občas zajiskři synťáky tu prskající, pulzují. Někdy až řežou, někdy hladí. Beaty se mění podle nálady a celá produkce má klubový feeling. A přestože elektronika občas působí chladně, Robyn ji prohřívá svým hlasem — měkkým, lidským, emotivně přesným. Je to ten typ vokálu, který dokáže i nejstudenější synth-pop proměnit v tep.

Po několikanásobném poslechu vnímám většinu skladeb, spíš jako zachycené momenty, ne jako popové hymny. Až na výjimky se odehrávájí ve volném tempu. Nečekejte žádnou klasickou stavbu pop písně – sloky-refrén! Skladby jsou krátké, úderné, někdy skoro jako myšlenkové skici. Pár tahů štětcem po čistém plátně. To ale není slabina alba, to je estetika. Robyn tu nechává věci nedořečené, nedomalované, protože takové jsou i životní příhody, situace.

Recenze

Úvodní věc není žádná wow! Skladba“Really Real” funguje skvěle právě tím, že není okázalá. Skladba vás okamžitě vtáhne do zvláštní směsi intimity a neklidu. Robyn tu zpívá o rozdílných interpretacích reality a o úzkosti, která z toho vzniká. Hudba je nervózní, minimalistická s různými ruchy, ale zároveň s melodickým refrénem.

“Dopamine“. Na první poslech svižnější, chytlavý track o touze, ale pod povrchem je to komentář k závislosti na různých stimulech. V bublajícím singlu čekejte nejdříve zvolnění, a poté euforický závěrečný refrén. Jest ozvěnou mohutného bubnování, které si každý pamatuje z její hymny o zlomeném srdci „Dancing on My Own“.

“Blow My Mind” – temné klavésové bublání se zajímavým syntezárovým zlomem. Hudebně je to nejspíš jedna z nejpřímějších, nejvíc „popových“ věcí na desce, ale textově je plná napětí, přetlaku, až přebytku citu. Jako když tě někdo fascinuje tak moc, že je to skoro nepříjemné. Robyn tu balancuje mezi něhou a agresí, ale nikdy nesklouzne do klišé.

“Sucker For Love” je podle mne první hit na albu. Tak trochu mi připomíná písně dvojice Pet Shop Boys. Tahle skladba je drzejší, ostřejší a má v sobě „f***‑you“ energii – jak sama Robyn říká. Zato titulní “Sexistential” je asi nejméně přístupná věc. Minimalistická, dunivá, nervní synth-pop rytmika plus napůl recitativ a polo-rap Robyn.

Poslední skladba „Into the Sun“ je přesně ten typ závěru, který Robyn umí jako málokdo: místo velkého finále dostaneš píseň, která tě pomalu, ale neúprosně vytlačí z šera do ostrého denního světla. A to světlo není vždycky příjemné. Oslepující. Hudebně je skladba překvapivě jemná — žádné velké beaty, žádné glitchové výbuchy, spíš pomalé, teplé synťáky, které se rozprostírají jako ranní mlha. Robyn tu zpívá s nečekanou měkkostí, skoro jako by se po všech těch drzých, tělesných a emočně nabitých momentech rozhodla na chvíli odložit brnění.

Závěr

Sexistential je album, které není snadno přístupné. Posluchač se musí naladit na vlnu Robyn a DNA, které do svých skladeb vložila. Vím, o čem mluvím. Po x-tém poslechu ale zanechá silný dojem. Je krátké, intenzivní, osobní a zároveň taneční. Robyn tu ukazuje, že pop může být hravý, tělesný i hluboce lidský – a že i po těch osmi letech dokáže překvapit.

Další člámky z rubriky MUSIC