Hrací skříňka na klíček. Cvrliky, cink, klik! Uším lahodícím zvukem album začíná. A vy, vážení, měli byste si ho poslechnout! Protože co tahle dvojice vyvádí, to je opravdu mistrovství v tom pravém slova smyslu!  Prim tu hraje děvče Haute, vlastním jménem Michelle Buzz. Pokud chcete slyšet opravdu kvalitní zpěvačku, prostou jakýchkoli výstřelků typu rap, growling atd. – máte ji tady se vší parádou! A ona, sakra, umí!

Druhým členem party je Fredd, vlastním jménem Lance Shipp. Oba jsou producenti, skladatelé a v podstatě zvukoví architekti celého projektu. Oba působí v Los Angeles. Jen tak, mimochodem: v minulosti psali pro velká jména popu. Např. Katy Perry, Kylie Minogue, Britney Spears…

Jaký vokální projev můžete od Haute očekávat? Neskutečný mix a úžasný, dlouho neslyšený drive! Slyším tu drzost a rozevlátost Lady Gaga. Divadelní teatrálnost Freddie Mercuryho s muzikálními prvky Raye! Rozčepýřenost Cyndi Lauper. V některých skladbách muzikálnost Pet Shop Boys s lehkými ozvěnami druhdy slavné kapely Yozoo s Alison Moyet. Zdá se vám to nemožné? Koukněte na video na konci článku! Pozorně poslouchejte. A rázem budete v obraze.

Ještě krátce k vizualizaci. Mnohá videa k písním z tohoto alba jsou točena s taneční skupinou Hollywood Dance Center, a to v lehce dekadentním stylu. Samotná Haute se převtěluje do pořádné dračice – v daleko výstřednějším provedení, než nám „za mlada“ prezentoval výše zmíněná Cyndi Lauper! Ta podobnost tam ale je, Haute se zřejmě učila. Povšimněte si detailu. Jaký nervně mimický a gestikulační projev tahle ženská předvádí. Mám pocit, že v tomhle projevu nemá konkurenci. Koukněte na video na konci.

Hudební žánr

Big Disgrace (Velká ostuda) je extravagantní, mimořádně sebevědomý debut, který spojuje velice chytrý mix synth‑pop, art‑pop a lehce „goticko ‑ renesanční“ estetiku. Vše velmi chytře smíchané do překvapivě soudržného celku. Je to album, které se nebojí být teatrální, taneční, místy až přepjaté, něžné i výsměšné zároveň.

Duo tu předvádí přesně to, co dnešní pop kapely či jednotliví interpreti tak zoufale postrádají: silnou identitu! Zde to neplatí, tuhle dvojici si sakra rychle zapamatujete! Haute & Freddy se nesnaží zapadnout do dlouhé řady nudných! Naopak, jejich estetika je pro všechny, kdo se cítí divně, přehnaně, mimo normu. Opět dávám odkaz na jejich videa! Nenapadá mě nic jiného než výraz: drzá dekadence.

Hudebně bych toto dílo označil jako syntetickou hostinu. Vrstvy synťáků, taneční beaty, dramatické melodie, občasná melancholie, občas čistý hedonismus. Přestože album trvá jen 39 minut, působí jako kompaktní svět. A je neskutečně chytlavé! Připravte se, že album budete sjíždět x krát za sebou! A budete tancovat!

Něco málo o skladbách

Úvodní píseň „Symphony For A Queen“. Hrací skříňka na klíček. Cvrliky… Nastupují pompézní synťákové fanfáry, dramatické harmonie a vokální vrstvy. A máme to pop-muzikálovou operetu. Haute tu zní, jako královna vlastního světa! Sebevědomá, teatrální. Ale hlavně ukazuje, jak skvělá je to zpěvačka!

U druhé skladby nastává radikální změna. Dunící synťáky otevírají první hit! Diskotéková „Anti Superstar“. 80. léta, jako vyšitá! Šlapající rytmika. Stejně, jako další pecka „Sweet Surrender“.

„Scantily Clad“ Hit No1! Neskutečně chytlavá taneční skladba od první vteřiny, která musí roztancovat i chromého! Je to nejvíc club‑popový track z výběru: drtivý ale chytlavý beat, sexy energie, ironický humor. Výrazná basa, čisté synťáky, rytmické pauzy, které dávají refrénu prostor explodovat. Haute tu předvádí svůj nejcharismatičtější vokál. Používá lehkou odtažitost, v některých pasážích přehrává, ale ono to sakra dobře funguje.

Papež okamžitě utekl  – když jsem vyšel na pódium a neměl jsem stud – rytíři šli do války – když jsem ji políbil v tom růžovém baretu – ach, jaká ostuda

Tancem zažeň bolest, Sofie…

„Dance The Pain Away“ Taneční katarze a další hit! Tahle skladba je přesně ten typ popu, který tě donutí se hýbat, i když jsi na smrt vyšťavený. Je to útěk skrz pohyb, něco mezi zpěvačkou Robyn a moderním hyper-popem, ale méně chaotické a víc melodické.

„Sophie“ Tak tohle je další hit jako hrom! Nádherná melodika! Sice svižná, přesto nejvíc melancholická skladba z výběru! Je to balada v syntetickém kabátě, s jemnou elektronikou a kytarou. S textem, který působí jako dopis někomu, kdo zmizel. Nebo komu ses vzdálil ty. Haute tu zpívá s největší zranitelností, bez teatrální stylizace. Freddy drží produkci při zemi: jednoduché akordy, jemné beaty, atmosférické pady.

Sophie, zavolej mi zlato, prosím – horečka malého města – rozhrab dlouhou cestu domů –  čas se zastavil jako před lety Sophie –  tady jsi jako závan čerstvého vzduchu – tančící v baru –  Sophie, zlom mi srdce –  chci něco dělat, ale nevím, kde začít

Závěrečná “I Like My People Weird” je pomalá, baladická věc. Haute zvolnila ze své divokosti a teatrálnosti. Zpívá přirozeně, nic nedává navíc. Zvuk, jako z osmdesátek. Hodně připomíná sound výše zmíněných Pet Shop Boys. Skladba je oslavou lidí, kteří jsou jiní, zvláštní, nepasují do škatulek a odmítají předstírat normalitu. Haute zpívá, že právě takové lidi má nejraději! Ty, kteří jsou autentičtí, divocí, neuhlazení, trochu podivní, ale opravdoví.

Závěr

Big Disgrace působí jako album, které si nejen buduje vlastní svět, ale zároveň tě do něj vtahuje s nečekanou samozřejmostí. Haute & Freddy tu předvádějí, že pop nemusí být uhlazený ani předvídatelný. Může být barokně přepjatý, klubově dravý, intimně zranitelný i teatrálně sebevědomý v rámci jediné desky, aniž by se rozpadla na kusy. Tohle se této dvojce povedlo! A jsme moc zvědavý, co způsobí za poprask při live vystoupení. Pokud tam přenesou tu úžasnou dynamiku – o čemž nepochybuji – bude to něco, co hudební pop svět už dlouho neviděl! To vám garantuji!

Oba protagonisté mají za sebou velmi silné popové portfolio, viz informace výše. Není tedy divu, že jejich vlastní projekt Haute & Freddy zní tak profesionálně a přitom odvážně: oba přicházejí z prostředí, kde se „dělají hity“. A tak si dovolili „vyrobit“ ty svoje! Být divočejší, teatrálnější a osobnější. Povedlo se! Výborné album!