Kim Gordon – Play Me 2026

Baskytaristka druhdy slavné smečky Sonic Youth založené v roce 1981 vyrukovala s mimořádně zajímavým albem! Asi bych to neměl, ale musím. Téhle velevážené dámě je…hm, je narozená 28. 4. 1953! Tak počítejte. Ano, tolik let má, a nyní přichází s velmi dobrým ale též s velmi zajímavým albem! Které zcela jistě rozhýbe stojaté a páchnoucí vody alternativního rocku! Nicméně, Kim Gordon – Play Me je album pro náročné.

MOJE HODNOCENÍ 8/10
LABEL: Matador Records
Délka alba: 12 skladeb, 30 minut
Čas četby: 620 slov, 3 minuty

Kim Gordon ukazuje, že její věk není brzda! Deska má jen půl hodiny, ale působí jako úder pěstí do čumáku!
Hutné beaty, podivně “chybové” textury, rapová kadence a texty, které neuhýbají ani o centimetr.

„Play Me“ je moderní punk bez kytar: temný, rytmický, neúprosný. Nejde o subtilitu, ale o tlak. A Kim Gordon ten tlak umí proměnit v umění. Komentuje svět, který se hroutí rychleji, než ho stíháme chápat. Všímá si např. Ai umělé inteligence a hrozí se jejího zneužití. Komentuje politické dění a člověka, jako pouhého tupého konzumenta.

Jednu věc je fér říct hned na úvod. Kim Gordon nezpívá! To není výtka, jen fakt. Její vokální projev stojí na mluveném slovu, polorecitativu a občasných náznacích rapu. Do toho se míchají stopy punku, industriálu, drum’n’bassu, hip-hopu i drobné kapky popové injekce. Výsledkem je zvláštní, ale překvapivě účinná směs, která drží pohromadě líp, než by člověk čekal. A nesmím opomenout základní rytmiku: bicí automaty tepající v pozadí připomínají mechanické jamy německých industriálních pionýrů typu Kraftwerk.

Něco málo o albu Kim Gordon – Play Me

Když beru albu jako celek, v 30 minutách a 12 skladbách slyším nářez, který bych od dámy ve věku lehce pokročilého fakt nečekal! Ta baba prostě ulítla na čarodějnickém koštěti a shůry na nás dští plejády ohnivých prskanců.

Není pochyb o tom Kim Gordon je rockovou ikonou. Zde, na svém třetím sólovém albu Play Me, mísí svůj táhlý hlas se sérií velmi současných beatů. Hned úvodní eponymní skladba tě musí rozhýbat! Pomalý, ale kurevsky dráždivý rytmus obarvený na pozadí nasamplovanými žešťovými nástroji. Skladba připomíná optimistické trip-hopové počiny z konce 90. let, jako známe třeba od kapely Morcheeba

„Girl With a Look.“ Božínku, takřka celá skladba podkreslená jednoduchým, ale uším lahodícím klávesovým motivem! Svižný rytmus. A poněkud unavený recitativ dámy Gordon.

„No Hands.“ Na dřeň ohlodaná skladba. Neskutečný mix! Drum ‘n’ bass, rock, rap, recitativ. „Not Todey“ je svižná věc, balancující na hraně pop písničky. Video na konci. Nesmím zapomenout na baskytaru paní domácí. Průběžně je slyšet v každé písni. „Bussy Bee“ je hřmotná skladba. Není divu, když na bicí hraje Dave Grohl ( Foo Fighters) V dunivě industriální „Subcon“ konečně slyším – překvapivě – malý náznak zpěvu!

Závěrečná „ByeBye25!“ je industriální, dunivá a až hypnotická věc. Tohle je typický kim-gordonovský odchod ze scény: žádné uklonění, ale odplivnutí. Tahle věc působí jako poslední záchvěv vzteku, ironie a chladné distance, kterou Gordon během alba vrství jako vrstvy betonu. Tady už nic nevysvětluje, nic neuzavírá, nic neuklidňuje. Jen odsekává, pálí mosty a nechává posluchače stát v prostoru, kde beaty znějí jako rozbitý hardware.

Závěr

Kim Gordon se odvázala! V 72 letech vyprodukovat takovéto album, to je na palec hore! Nicméně není pro každého! Je třeba se naladit na její vlnu. Úvodní dvě pecky by měly posluchače navnadit. A potom je už na každém, jak s nahrávkou naloží.

Album jako celek drží pohromadě právě díky Gordonině hlasu – monotónnímu, hypnotickému. A řekl bych, že někdy až odcizenému! Který funguje jako průvodce chaosem. Play Me není o melodii, ale o postoji. O tom, že i ve věku, kdy většina hudebníků bilancuje, Kim Gordon stále provokuje! Je to risk, ale zřejmě se vyplácí. Výsledek je drsný, neuhlazený a nekompromisní. A v tom je přesně síla a dynamika. Velmi dobré album za 8 bodů!