Michal Pavlíček – Na obzoru

Jak jsem se dočetl, jde o dlouho avízované album, podtržené několikerým odkladem. Proč? Jednoduchá odpověď. Michal Pavlíček je hudební ikona a také známý perfekcionista. Řeší celky, řeší detaily svého díla. Aby vše ladilo, jak má. Výsledkem dlouhé snahy a umu je album Michal Pavlíček – Na obzoru. Ne, ne, ten muzikant na to nebyl sám! Pozval si pár přátel. Dá se říct, že tímto se album stalo barvitým. I když…

Je fajn, že se některé věci nemění

To se týká hlavně Pavlíčkovy kytary, její typický sound by snad poznal i hluchý. Nemění se ani Pavlíčkův recitativ/mluvený „zpěv“. Plus klasické “pavlíčkovské” kompozice orchestrálních skladeb.

Na tomto místě je nutné připomenout jeho neskutečnou, celoživotní aktivitu. Stačí si vzpomenout na slavná díla se kapelami Pražský výběr (Straka v hrsti), Stromboli, Big Heads nebo spoluúčast na albu Pavel Bořkovec Quartet s Monikou Načeva. Ta ostatně hostuje i na tomto albu.

Náhled na skladby

Po pečlivém poslechu vnímám album jako poněkud nesourodé! Střídají se tu, pro Pavlíčka typické orchestrální kompozice, anglicky i česky zpívané skladby. Chápu, že to mnoha posluchačům vadit nemusí. Ale také vím, že čistě instrumentální deska by asi široké publikum neoslovila. Naštěstí se tak nestalo a album zdobí několik výrazných hostů.

David Koller září v nádherné baladě „A teď už je to jednou jasný“ s textem Jana Sahary Hedla. Zpěvák je velmi dobře vyzpívaný, má skvěle usazený hlas. Podle mě je to jedna z nejlepších skladeb letošního roku.

Monika Načeva procítěně zpívá píseň „Opice zla.“ Jde o nejpodivnější a nejtemnější skladbu desky. Obdařenou náročným textem Jáchyma Topola. Těžko zařaditelná – snad slyším cosi mezi psychedelickým šansonem a noční můrou. Pomalá, vyhrocená skladba plná varování, obrazů a apokalyptických náznaků. Reflektující současnou situaci, do černa zabarvenou putinovskou válkou.

Berle a Haštal

Podobně zvláštní je i skladba „Fialový berle.“ Šílený mix blues, rocku a jazzu s Pavlíčkovým recitativem, který lehce evokuje skladby Pražského výběru.

Sám mistr k této skladbě říká: “To je takovej divnofunk… Nevím, jestli to z toho lidi pochopí, ale já jsem byl tři měsíce zakonzervovanej v nemocnici a měl jsem dlouho berle, protože mám pořád potíže se zádama. Teď chodím s hůlkama, ale předtím to byly opravdu fialový berle. Když jsem nemohl hrát a fungovat, stejně jsem toužil dělat hudbu. A tak vznikla tahle písnička, je to takový řvaní, že chceš tančit, tančit s tou kytarou, ale i s ženou by to samozřejmě bylo fajn.”

„Tančit – já chci tančit – vezmi mě s sebou – mazli se se mnou“ Recitativ Pavlíčka ve skladbě Fialový berle

Z orchestrálních věcí vyniká „Lepší Sedma“ s hutným hardrockovým základem a divokým sólem. Stejně dravá „Haštal“ věnovaná zesnulému příteli Michalu Blažkovi, alias Haštalovi. Byl to jeden z Pavlíčkových nejbližších kamarádů. Nebo „Laufarinka“ postavená na hypnotickém riffu, který se v druhé polovině rozplývá do mlhy.

Žijeme na věčné zemi

Dvě Philem Shoenfeltem anglicky zpívané skladby přidávají další odstín: titulní „Burning Up“ je syrová rocková pecka se štěkavým vokálem , zatímco „Foreign Lights“ nabízí plíživou, lehce industriální atmosféru, které album uzemňuje v temnější poloze. Titulní “Na obzoru” přináší 4 minuty čistého sóla pana mistra. Tak trochu ambientní poloha. A také zbytná věc – vata.

„Země je věčná“ není jen instrumentální meditace, ale píseň o vztahu k místu, k zemi, k času. Pavlíček tu nehledá efekty, ale pravdivost. A další host, Milly Honsová⁽¹⁾, je tou, která ji pomáhá vyslovit. Její účast skladbu ukotvuje. Výsledek je tichý, ale silný. Skladba, která se nevnucuje, ale zůstává. Obsahuje takřka stadionový refrén. Moc pěkná věc!

⁽¹⁾Nový rockový objev – tak se mluví o Milly Honsové! Ona sama se ovšem za rockovou zpěvačku nepovažuje. Miluje totiž i soul, jazz nebo rap, a protože ji objevil kytarový mág Michal Pavlíček, je už teď zřejmé, že na hudební nebe startuje kvalitní hvězda! Ještě o Milly Honsové uslyšíme!

Více článků v rubrice ROCK