A ač se to zdá neuvěřitelné, udělali to s takovou sebejistotou, že album dodnes působí jako dokonale vybroušený artefakt své doby. Genesis – Invisible Touch je zároveň vrcholem i koncem jedné etapy. Genesis tu už nejsou progresivní rocková kapela! Tímto albem se stala globálním popovým fenoménem, který dokázal vyprodat stadiony!
Je to deska, která se nebojí být velká, barevná a komerční. A právě díky tomu funguje! Invisible Touch je esence osmdesátkové pop-rockové estetiky, která obstála ve zkoušce času. Ne jako progresivní opus, ale jako stylový, sebevědomý a dokonale vyprodukovaný popový diamant.
- Moje hodnocení: 10/10
- Label: Atlantic Records (v USA) a Virgin Records (v Evropě).
- Datum vydání: 6. června 1986.
- Délka alba: 8 skladeb 46 minut
- Čas četby: 760 slov, 4 minuty (technické údaje na konci)
Atmosféra a zvuk
Genesis – Invisible Touch je typickým dítětem roku 1986. Digitální bicí, jasné synťáky, funk-popová rytmika. Album stojí na syntetické lehkosti, precizní produkci. Vokální dominanci tu předvádí Phil Collins. Klávesák Tony Banks tu staví zvukové kulisy, které nejsou tak rozmáchlé jako v progresivních sedmdesátkách, ale stále mají jeho rukopis – melodické linky, které se nenápadně zařezávají pod kůži.
Mike Rutherford přidává kytarové a baskytarové akcenty, často jen jako jemné ornamenty, ale přesně ty dávají skladbám lidský dotek v jinak syntetickém světě.
Skladby, které definují album
Nejdříve jsem si říkal, že jen krátce zmíním album jako celek. Které jsem si kdysi dávno zamiloval. A nad kterým jsme s kamarády strávili nejeden čas poslechu. A opakovaně si říkali, ksakru, jak ti Genesis otočili kormidlo! Kdo jím otočil? Kde jsou následníci jejich progresivních alb „Nuresry Cryme“ (1971), „Foxtrot“ (1972) nebo „Selling England By The Pound“ (1973)
Při tomto pohledu zpět mi to nedá, abych z alba Invisible Touch nevypíchnul pár skladeb. Tak třeba hned úvodní a titulní „Invisible Touch“. Čas 40 ti let tuto píseň prověřil jako dokonalý pop-rockový singl, který se stal hymnou éry. Dynamická, lehká, taneční, okamžitě zapamatovatelná.
Nebo další klasiku klasik, „Tonight, Tonight, Tonight“ Je to temnější, pomalá věc. Atmosféričtější kus, ve kterém se Genesis přibližují k elektronickému dramatu. A tak trochu ke svému minulému prog zvuku.
A co třeba hřmotná „Land Of Confusion?“ Nejrockovější moment desky, s ikonickým riffem a naléhavým vokálem Phila Collinse.
„Into Too Deep“ je baladickou skladbou, která ukazuje Collinsovu schopnost být emotivní bez patosu.
Poslední skladbu, kterou zmíním, je téměř 11 minut trvající suita „Domino“ (part I plus 2). Je to píseň, které asi nejvíce reflektuje dřívější tvorbu Genesis.
Počty poslechů Genesis – Invisible Touch na portálu Spotify
Ty musím zmínit, neboť jsou omračující! Titulní „Invisible Touch“ – téměř 375 a půl MILIONU poslechů! Neuvěřitelné! „Land Of Confusion“ – téměř 175 tisíc poslechů! A to už o něčem hovoří!
Na základě rychlého „průletu“ portálem Spotify je jasné že tohle album je suverénně nejposlouchanější! Ze všech alb Genesis! Žádné prog kličky ale přímý zvuk, rytmus, chytlavé melodie, zapamatovatelné refrény. Jak jednoduché – jak složité! V tomto albu našli Genesis svatý grál!
Technické vybavení
To, co na mne vykouklo při hledání údajů o albu Genesis – Invisible Touch mě totálně šokovalo! A to: technické vybavení jednotlivých muzikantů. Aneb soupis mašinek i s vysvětlením, co dělají se zvukem. A které používali Genesis při nahrávání alba! Předkládám to sem v plném znění.
Phil Collins – bicí, elektronika, programování
Phil kombinoval živou hru s programovanými beaty:
- LinnDrum (LM‑2) – hlavní zdroj elektronických bicích na albu
- Linn 9000 – pokročilejší verze s vestavěným sekvencerem
- Simmons SDS-V – elektronické bubny s typickým „hexagonálním“ zvukem osmdesátek
- Roland TR‑808 / TR‑909 – doplňkové patterny a perkusivní vrstvy
- Akai samplery – pro úpravu a vrstvení bicích
- Gated reverb – Philův podpisový zvuk, i když na Invisible Touch je použit decentněji než na Face Value
Mike Rutherford – kytary a baskytary
Mike používal spíše čisté, rytmické barvy než výrazné sólové zvuky:
- Fender Stratocaster – hlavní kytara pro čisté tóny
- Steinberger GL2/GL3 – futuristické bezhlavé kytary, typické pro 80s
- Shergold Modulator – jeho dlouholetý nástroj, občas použitý i v této éře
- Fender Precision Bass – klasický basový základ
- Spector NS‑2 Bass – modernější, jasnější basový zvuk
- Mesa/Boogie a Marshall aparáty – podle potřeby aranží
- Roland a Boss efekty – chorus, delay, kompresory
Tony Banks – klávesy a syntezátory
Tony byl hlavním architektem zvuku, takže jeho setup je nejrozsáhlejší:
- Yamaha DX7 – ikonický FM syntezátor, zásadní pro jasné digitální barvy osmdesátek
- Sequential Circuits Prophet‑10 – analogový polyfonní synťák, teplé vrstvy a padové textury
- E-mu Emulator II – sampler, používaný pro atmosféry a speciální zvuky
- Synclavier II – špičkový digitální workstation, drahý a extrémně schopný (sekvencování, sampling, syntéza)
- Korg DW‑8000 – hybridní synťák (digitální wavetable + analogové filtry)
- ARP Quadra – starší, ale stále používaný pro některé padové vrstvy
- Roland Jupiter‑8 – klasický analog, i když na Invisible Touch méně dominantní než na předchozích deskách
