Johann Chapoutot – Zákon krve. Kořeny nacismu.

Zákon krve je mimořádně hluboká sonda ke kořenům nacistického myšlenkového světa! Ukazuje, co znamená „myslet a jednat jako nacista!“ Historik Chapoutot se nesoustředí pouze na Hitlera, nebo na další vrcholné představitele nacistického režimu. Zajímá ho především myšlenkový svět, který nacismus vytvářel, a který postupně pronikal do práva, medicíny, historie, biologie, školství, kultury i každodenního života. Zároveň poskytuje odpověď na otázku: jak se to všechno mohlo stát!? Kde hledat ty kořeny zla!?

V knize čtenář najde možná stovky citací ze všech dostupných zdrojů ukrytých v archivech. Po nitkách autor Johann Chapoutot splétá náhled na vznik nacistického smýšlení. Které začíná – zkráceně a zjednodušeně řečeno – u zákonů přírody, zákonů krve a rasy, rodiny, společnosti a víry v Boha. Potud vše v pořádku. Jenže to končí u nadřazeného a vraždícího Germána, který si musí vybojovat svůj životní prostor! Proč nastala tato radikální změna!?

Versailleská dohoda a její důsledky pro Německo

Zde hledejme kořeny budoucího zla! Versailleská dohoda (1919) uvalila na Německo mimořádně tvrdé územní, vojenské, ekonomické i symbolické podmínky, které zásadně ovlivnily jeho politický vývoj a stabilitu Výmarské republiky. Na základě dohody (ke které nebylo Německo přizváno) přišlo o více než 70 000 km² území – včetně kolonií – a přes 7 milionů obyvatel!  Armádu smělo mít nejvýš stotisícovou, Německo muselo zrušit brannou povinnost! Smlouva zakázala Německu tanky, vojenská letadla, ponorky i těžké dělostřelectvo. Porýní bylo demilitarizováno a článek 231 mu přisoudil odpovědnost za škody způsobené válkou. Reparace byly v roce 1921 vyčísleny na 132 miliard zlatých marek. Německo bylo brutálně pokořeno!

A tak se stalo, že Versailleská dohoda v Německu vytvořila kombinaci ponížení, ekonomického rozvratu a politické delegitimizace, kterou extremisté – zejména Hitler – dokázali proměnit v masovou podporu. Dohoda totiž obsahovala tzv. war guilt clause, která označila Německo za jediného viníka války. To vyvolalo silný pocit nespravedlnosti a ponížení, který se stal ústředním motivem nacistické propagandy.

Hitler opakovaně tvrdil, že Německo bylo „zrazeno“ a že Versailles je „diktát“, který je třeba zrušit. Tento narativ sjednotil široké vrstvy společnosti proti demokratické vládě Výmarské republiky. Zde hledejme budoucí kořeny zla a Zákon krve!

Kapitoly – odkazy:

• Kdo je Johann Chapoutot?
• Čistokrevný Germán a Zákon krve
• Ucelený obraz nacistického světonázoru
• Jak se kniha čte?
• Jak nacista ve skutečnosti chápal organické sepětí s přírodou?
• Kdo smí přijít na svět? Otázka sterilizace. – ukázka z textu
• Říše kolonizace – aneb agrární utopie
• Závěr
• Zvednutá pěst!

Kdo je Johann Chapoutot?

Francouzský historik a přední znalec nacismu. Působí na pařížské Sorbonně. Tuto knihu vydal v roce 2014. V roce 2021 ji přeložil Vladimír Čadský. Zároveň byla přeložena do mnoha dalších jazyků. Chapoutot v ní objasňuje, a na bohatém pramenném materiálu demonstruje – ač se nám to nemusí líbit – že nacisté nebyli – v tom prazákladním myšlenkovém nastavení – žádní šílenci, ani barbaři! Jednali a chovali se – ze svého hlediska – veskrze racionálně!

Chapoutot ukazuje, že nacismus nebyl pouze chaotickým výbuchem nenávisti nebo dílem několika psychopatů. Nacisté si postupně vytvořili vlastní systém hodnot, v jehož rámci se začaly dít věci, které z našeho pohledu představují absolutní zlo! V hodnotě pravého Germána se rasové násilí mohlo stát „sebeobranou(!)“, válka „přirozeným zákonem života (!)“ a vyhlazování nepřátel údajnou nutností v boji o přežití národa!

Zajímavé je – a z několika kapitol knihy se dá vyčíst – že od konce Výmarské republiky (30. ledna 1933) počala klíčit semena „svaté povinnosti!“ v nejvyšší odborné německé intelektuální rovině! Nikoliv po hospodách či v nějakých politických spolcích! Právě mezi intelektuály byl po „špetkách“ přijímaný nepříjemný, ale nezbytný „úkol!“ Který musí tváří v tvář ohrožení svého národa a své rasy Němec splnit! Tento úkol jim diktuje sama příroda, respektive zákony přírody a krve!

Neboť člověk je součástí přírody, součástí velké rodiny všeho živého, a podléhá stejným přírodním zákonům! Zákonu o zachování druhu a boje o přežití! Jako ostatní živočichové! (citace z knihy)

Čistokrevný Germán a Zákon krve

Věrný své krvi a své rase, musí především plodit, bojovat a vládnout. A k tomu, aby germánská rasa, tato nejkvalitnější rasa ze všech, mohla po právu vládnout, potřebuje dobýt odpovídající životní prostor! Kde dosud panují méněcenní Slované a ostatní „podrasy!“ Především ovšem musí odstranit – a bude-li třeba, přímo vyhladit – všechny živly, ba celé národy, které germánskou rasu ohrožují!

Nacista je přesvědčen, že staří Germáni žili v dokonalém organickém sepětí s přírodou, měli přímý, bezprostřední vztah k životu, tělu i k Bohu a byli v souladu se sebou samými! Dokud jejich způsob života a svébytnou kulturu nezačaly rozrušovat a podvracet cizorodé myšlenky, především židovství a křesťanství s jejich „nepřirozenou“ morálkou, pojmem hříchu, nesmyslným Desaterem a falešným univerzalismem! (citace z knihy)

Ucelený obraz nacistického světonázoru

Velkou předností knihy je také práce s autentickými nacistickými texty. Čtenář se nesetkává pouze s historikovým výkladem, ale přímo s jazykem lidí, kteří tento systém vytvářeli. Johann Chapoutot se pustil do zkoumání více než stovek nacistických knih, článků, filmů, zákonů, nařízení, vyhlášek, vojenských a policejních směrnic, jakož i rozsáhlého souboru odborných publikací, jejichž autory byli nacističtí právníci, historici, biologové, lékaři, antropologové a mnozí další akademici z různých vědních disciplín. Studoval též materiály intelektuálů, novinářů a politických funkcionářů. A nyní podává ve své knize ucelený obraz nacistického světonázoru.

Jak se kniha Johann Chapoutot – Zákon krve čte?

Je to náročné! Kniha je velmi „hutná“, někdy až akademická. Chapoutot klade před čtenáře velké množství informací. Spíše mi to připomíná filozofický traktát! Kniha je plná souborů, rozborů textů, citací z knih, novinových článků či z projevů nacistických vůdců. Které autor knihy rozpitvává a hledá souvislosti. Ovšem pozor! On nevyvozuje závěry! To nechává na inteligenci čtenáře! Já zdůrazňuji – kniha není o příběhu! Hlavního hrdinu tu nenajdete! Nejde o knihu, kterou člověk přečte za večer a odloží. Některé pasáže vyžadují soustředění a přemýšlení.

Člověk, čtenář, se musí zklidnit, uklidit se do ústraní a, bohužel, znovu říkám bohužel, naladit se na vlnu nacistického smýšlení! Aby pochopil, jak z mnoha stovek, možná i tisíců, akademických sentencí pomalu ale jistě klíčily prameny zla, které vyústily ve zničující II. světovou válku!

Jak nacista ve skutečnosti chápal organické sepětí s přírodou?

O bezprostředním vztahu Germána k životu, k přírodě, tělu i k Bohu je popsáno několik odstavců v různých kapitolách. Nicméně, když čtenář čte pozorně, případně si dělá výpisky pro další studium, zjistí jednu šílenou věc. Onen vztah, toliko vyzdvihovaný v mnoha nacistických publikacích, se vždy soustředil (zoomoval) na jeden jediný „přírodní problém“, a to rasovou nenávist! Nenávist k jiným rasám, ke Slovanům, Židům a dalším. Nenávist a odpor k míchání germánské rasy s nějakou cizí! Takto byl vnímáno to germánské sepětí s přírodou, ohlodané na kost!

Kdo smí přijít na svět? Otázka sterilizace.

Na této šílené kapitole chci demonstrovat zvrácenost nastupujícího nacismu! Zvrácenost onoho Germána, který se prohlašuje jako nositel nejkvalitnější rasy na světě! Cituji z knihy:

Eliminace všeho, co je neživotaschopné! Zákon ze 14. července 1933 zavádí povinnou sterilizaci všech osob, jejichž reprodukce je nežádoucí. Hned první paragraf stanoví, že každý, kdo trpí dědičnou chorobou, může být sterilizován, jestliže lze na základě zkušenosti lékařské vědy s velkou pravděpodobností očekávat, že jeho potomci budou trpět tělesnou nebo mentální dědičnou chorobou. (…)

Tyto, a další brutální právní normy, jimž během dvanácti let padlo za oběť 400 tisíc osob, jsou prezentovány jako nejhumánnější řešení závažného problému veřejného zdraví: nepřirozeného přežívání a reprodukce nemocných, kteří by bez pomoci soukromé charity a veřejných zdravotních zařízení nepřežili.

Německý národ musí být přesvědčen, že jde o hluboce lidský počin. Tisíce rodin budou ušetřeny nevýslovného trápení a výčitek. Německému lidu budou ušetřeny miliony, které bude možno použít k lepším účelům. Tento zákon je prvním krokem k uzdravení a posílení našeho národa. Autor textu: Falk Ruttke, jeden z otců tohoto zákona, budoucí profesor na katedře „rasy a práva“.

Ministr vnitra Wilhelm Frick ve svém projevu (…) říká: Právě tento typ moderního humanismu s jeho sociální péčí o nemocné, slabé a méněcenné je zločinem na národu, neboť vede k jeho konci!

Říše kolonizace – aneb agrární utopie.

Na další kapitole chci opět demonstrovat zvrácenost nastupujícího nacismu! A to ve vztahu k Slovanům! Cituji z knihy…

Už samotný Hitler ve svém (sic slavném) projevu dne 6. října 1939 „vyjevil“ novou germánskou politiku! Po vítězství nad Polskem hovořil o novém vyznačení hranic ras a o vymezení prostoru, kde má „nový Germán“ zapustit kořeny! Tím prostorem je myšleno vše, co je obýváno slovanskými podlidmi! (citát z knihy)

Zajímavé je, že už této době (1939) v Německu fungovali tzv. „plánovači“. Ti měli za úkol nejen vytvářet plány kolonizace „východu“. Jejich úkolem bylo vytvořit jasně daná pravidla pro nové germánské osídlence! Jedním z nich byl třeba kalkul s počtem dětí v rodinách. Čtyři a více! Tzv. „Generalplan Ost“ počítá s početnými rodinami! Pokud bude v rodině Germána dětí méně, přijdou restrikce. Naopak, bude-li dětí čtyři a více, rodina získá různé výhody (např. nemusí odvádět žádné daně!)

Hitler také říká: „… kolonizovaná území na východě musejí být zbavena vlastní inteligence! Je nutno zabránit tomu, aby se tvořila nová inteligence!“

A Goebbels dodává…“ díky brutálním represím se Germán bude moci v klidu věnovat vládnutí a produkci s pomocí milionu otroků! (…) Nesmíme tyto národy, zvláště Čechy a podobnou sebranku, zhýčkat! Naopak, jednou je vytlačíme! Nechce tyto národy, chceme jejich zemi! Slovan je rozený otrok, který se ptá na to, kdo je jeho pánem!“ (citace z knihy)

Závěr

Nejcennější na Zákonu krve totiž není další popis toho, co nacisté provedli. Takových knih filmů a dokumentů existují stovky. Chapoutot se snaží dostat o krok dál, nebo spíše hlouběji a zpět v čase: ukázat, jak si pachatelé sami vysvětlovali své jednání. A tím se jeho kniha stává mnohem znepokojivější.

Čtenář si totiž postupně uvědomuje, že mezi myšlenkou a zločinem nemusí existovat žádná propast. Myšlenka, která zpočátku vypadá jako pouhá ideologická konstrukce, může být prostřednictvím propagandy, práva, vzdělávání a dalších institucí převedena do každodenní praxe. Nejprve se vytvoří kategorie „my“ a „oni“. Potom se „oni“ označí za hrozbu. A nakonec se jejich odstranění začne vydávat za obranu společnosti.

Zákon krve bych doporučil každému, kdo nechce pouze vědět, co nacisté udělali, ale chce pochopit, jak si dokázali namluvit, že to udělat musí!

Zvednutá pěst!

Tuto knihu, stejně, jako nedávno zde recenzovanou knihu Sudetské přízraky, bych doporučil všem těm hajzlům, kteří v květnu 2026 v Brně tleskali sudetoněmeckým blábolům! Aby tyto dvě knihy všem těm vypatlaným a chorým, fialovsko – pavlovsko – prezidentským mozkům připomněly, kdo to byli nacisti! A jaký osud s námi zamýšleli! Kdo to byli sudetští Němci! Proto zvednutá pěst!

Z četby obou zmíněných knih mi vychází jednoznačný závěr! Nebýt Rusů, už jsme tu, jako národ, nebyli! Byli bychom, ve jménu nacismu, vypleněni!  A může o tom někdo polemizovat… Že, ty komunistický zmetku, soudruhu Pavle!? Který jsi se v Brně div že po „brežněvsku“ nelíbal se sudetoněmeckými pohlaváry! Mlátit tě po tvé bolševicko-gumácké hlavě touto knihou by bylo málo! Po tomto extempore tě měli okamžitě sesadit z prezidentské funkce! Neb jsi se zachoval, jako post-komunistický kolaborant s nacismem! Proto zvednutá pěst!