Vraní skála, staré koupaliště a mrtvý lesnický příručí. Co mají společného? Nic. Zatímco Vraní skála je známá a hojně turisty navštěvovaná, o starém koupališti – jemuž se kdysi říkalo Svatské - ví dnes už málokdo. A že se tu událo něco tragického? Nepovídejte! Pojďme tedy za mrtvým příručím, pak navštívíme místa dávné plavecké letní radosti. Nakonec vylezeme na Vraní skálu.
V roce 1993 vzniká Společnost Barbora - společnost pro zachování důlních a průmyslových památek, která se rozhodla komplex bývalých Solvayových lomů znovu oživit ve formě důlně-průmyslového skanzenu. A že to oživování funguje je zřejmé na každém kroku. Parta lidí si to tady vzala opravdu k srdci.
K návratu do minulosti Moravské Třebové dochází i uprostřed zahrádkářské kolonie za ulicí Na Stráni. Kdysi, v době našeho mládí, býval též cílem našich výprav, které by se v tomto případě daly označit už jako dobrodružné, protože se kopec nacházel poměrně daleko od bydliště: za nádražím, za potokem a „kdesi uprostřed zahrad“. A to bývaly hranice, za kterými nás rodiče už neradi viděli.
Málokteré město u nás se může pochlubit dvěma rozhlednami vybudovanými nedaleko od města. Moje rodná Moravská Třebová ano. Ovšem je pravda, že obě jsou mladého věku a rozhodně s sebou nenesou kusy dávné historie. I když… o tom dále. Obě však pojí jedno společné. Rozhledny by měly být postavené tam, odkud se naskýtá něčím zajímavý výhled, nejčastěji do kraje širého.
Barvy podzimu jsou prostě úžasné. Žádné jiné roční období jich nenabídne tolik, jako podzim, což dokladují fotografie v galerii. Podmínkou je ale slunce, to dokáže les vůkol krásně prozářit a barvy tzv. vytáhnout.
Protentokrát žádné kolo ale pěší turistika. Jedině tak si člověk užije krásy podzimního lesa plnými doušky. A chůze dokonce odhalí detaily, které jinak z kola nelze postřehnou. Třeba fotka pařezu „předpotopního ještěra“. Leží tu už nějaký ten rok, ale při průjezdu na kole jsem ho míjel bez povšimnutí, protože při svižné jízdě sledují oči něco jiného, než když s kamarádkou Janou absolvujeme turistický výšlap po „modré“.
Součástí celého prostoru Křížového vrchu kdysi bývala i Křížová cesta. A tady bývala impozantní! Měla 14 zastavení, která tvořily sousoší v životní velikosti: Byla vystvěna v letech 1900 - 1902. Jenže sochy nevydržely ani půl století.
Se svými 1116 m. n. m. se jedná o nejvyšší horu Orlických hor s dechberoucími výhledy do daleka. Tedy, pokud se vydaří počasí. Což se za mé přítomnosti stalo, viz fotky. I když, kamarád Jarda, který nad těmito lesy už mnoho let vládne rukou lesnickou, říká, že dnes to sice jde, ale už tu zažil ještě lepší výhledy, to, když se daleký horizont vyčistí do křišťálového jasu.
Jeden z nejkrásnějších koutů naší vlasti jsme navštívili na začátku června – a doufám, že snad na definitivním konci covidového svinstva. Jihočeské město Třeboň bylo vybráno už někdy předloni, nicméně ze známých důvodů jsme museli termín pobytu neustále měnit/posouvat. Nakonec vše dobře dopadlo, covid šílenství pomalu mizí a tak jsme konečně mohli absolvovat cesty Třeboňskem na kole, pěšky a v letadle. I když ten poslední „dopravní“ prostředek byl do poslední chvíle poměrně nejistý, hlavně kvůli počasí. Naštěstí bouřilo všude kolem, ale letiště…
