Právě jsem dočetl úžasné dílo! Fundovaný majstrštyk, s pečlivostí odborníka rozebírající život slavného vojevůdce! Nedávno jsem zhlédl spektakulární film od režiséra Jákla. Přiznám se, že jeho pojetí Jana Žižky, prvoplánově modelovaného podle „hollywoodského“ mustru, mě nijak nenadchlo, viz recenze zde. Ovšem jeden účel film splnil. Vybudil u mě zájem o detailní Žižkův životopis. Jak ten náš slavný válečník žil, za co a jakým způsobem bojoval, kde všude pobýval a vůbec, co nám po něm vlastně zůstalo. A zároveň jsem očekával i fundovaný vhled do tehdejší společnosti. S odstupem 603 let! Koupil jsem si ke studiu knihu Jan Žižka, jejímž autorem je renomovaný historik, profesor Petr Čornej, jinak specialista na dějiny pozdního středověku, hlavně pak éru husitskou.

Kniha Jan Žižka je příběh

Hned na úvod musím říct, že se jedná o knihu velmi čtivou. Autor naštěstí nesklouzl k suchému výčtu faktografie a příslušných dat, ale přidal do obsahu příběh. Příběh jihočeského zemana, posléze lapky, žoldáka, málem odsouzeného k trestu smrti, vojevůdce, ale též násilníka a vraha. Nicméně v pozdním věku osobu velmi významnou, pasovanou do hodnosti rytíře, dokonce pohybující se v paprscích prvního úsvitu státotvorných dějin (Čáslavský sněm).

Kniha Jan Žižka má ovšem další, dejme tomu přidanou hodnotu. Petr Čornej se nesoustředil pouze na život slavného vojevůdce. Jeho životní peripetie zasadil do širokého kontextu tehdejších evropských, a hlavně českých dějin. Které, po upálení mistra Jana Husa 6. července 1415, nabraly neskutečné turbulence.

Tento náhled považuji za nutný, neb čtenáře odpoutává od pohledu na husitství optikou „současnosti“. Zároveň ho umně vmanévruje do tehdejší rozjitřené doby a mezi naše pra předky, lid žijící v království zmítaném násilím.

Moje úvahy

Nad prací historika Čorneje vyjadřuji bezmezný údiv. Z rejstříků a odkazů zaplňujících nemalou část knihy je patrné, jaké obrovské množství údajů musel prostudovat! Potřeboval na to údajně 16 let! Neuvěřitelné! I přesto zůstávají v životě Žižky bílá místa, neb se o nich žádné písemné doklady zkrátka nezachovaly. I když není vyloučené, že něco zajímavého a leccos osvětlujícího je stále po „drobcích“ roztroušeno a pozapomenuto v hlubinách evropských archivů, hlavně pak německých, rakouských, možná polských či litevských. A nesmíme zapomenout na povětšině nedostupné archivy soukromé.

Zneužití jména

Kapitolou samou pro sebe je „zneužití“ značky Jan Žižka bolševickým režimem, jeho adorování, včetně idealizování válečníka ve školních osnovách. Sami jsme to prožili. Dnes jsme zase svědky opaku, tedy jakési dehonestace, za kterou stojí idioti, zvaní též novodobí inkvizitoři. Kteří dokonce jdou tak daleko, že husitství přirovnávají – považte – k islámskému státu! Jsou to nic nechápající blbci, kteří by si měli nejdříve tuto knihu přečíst, než začnou vykřikovat svoje krátkozraké soudy. Vem je čert – Čornej😊

Jedno je ale jisté. Ať máme k Žižkovi, a vůbec k husitství obecně, vztah jakýkoliv, je pravdou – a historické poznatky v této knize to potvrzují – že rukou husitské sebranky byly vypleněny a záhy rozvráceny stovky objektů, které by se dnes zcela jistě zařadily mezi mimořádně ceněné, na úrovni Vyšehradu, Betlémské kaple či Karlštejna. Kláštery, kostely, tvrze, hrady… A to nemluvím o nenávratně zničených, či ukradených historických artefaktech nevyčíslitelných hodnot! Viz např. úprk křižáckých vojsk od Kutné Hory ve dnech 6. – 8. ledna 1422: cituji z knihy

(…) Řeka (Sázava u Německého – Havlíčkova Brodu) byla překážkou zvláště pro vozy naložené kořistí. Do husitských rukou se jich údajně dostalo několik set, z nichž mnohé přetékaly zlatem, stříbrem, klenoty a knihami… konec citátu

 Nebojím se dokonce vyslovit názor radikální, že husitství se stalo jakýmsi epochálním předělem, oponou, výrazně zatemňující naši historii od 15. století hlouběji do minulosti.

Kniha Jan Žižka není jednoduché čtení. Nicméně vrcholně erudované a vzdělávající. Husitství nebylo jen bezhlavým válčením mezi Husity a křižáky, vedené ryšavým zlotřilcem Zikmundem. Jak nám to bylo léta předkládáno. Byla to regulérní válka o nového krále, o nové politicko-náboženské uspořádání v zemi, která byla obtěžkána hluboce zakořeněnou víru v Boha, krystalizující do čtyřech pražských artikulů . Klíčový článek představovalo přijímání pod obojí způsobu, jediného přípustného úkonu eucharistie – sub utraque specie. Nepokoušejme se tuto dobu pochopit pohledem dneška! V rozjitřeném království století patnáctého to byla otázka života, smrti, věčné slávy v Boží záři, či pekelném zatracení. O tom byl veden nesmiřitelný boj. A o tom je i tato kniha. Jan Žižka – Petr Čornej. Život a doba husitského válečníka.

Moje hodnocení

5.0 out of 5.0 stars5.0