Staveb, tedy mostů, které pro potřeby železnice překlenují různé terénní nerovnosti, máme na našem území určitě stovky. Ovšem jeden z nejelegantnějších je železniční most Míru u Tišnova, a na něj přímo navazující viadukt. Jemu se někdy říká dolnolučský. Obě stavby najdeme mezi stanicemi Tišnov a Říkonín.
Dva kostely, jako cílové body pro poutní procesí, a každý jiný. Přesto v mnohých bodech se stejným osudem. Kostel Jména Panny Marie Křtiny z roku 1750 a Svatý Kopeček nad Olomoucí, k jehož posvěcení došlo v roku 1679.
V roce 1993 vzniká Společnost Barbora - společnost pro zachování důlních a průmyslových památek, která se rozhodla komplex bývalých Solvayových lomů znovu oživit ve formě důlně-průmyslového skanzenu. A že to oživování funguje je zřejmé na každém kroku. Parta lidí si to tady vzala opravdu k srdci.
Na památném místě Budeč najdeme v jádru nejstarší stojící budovu v Česku. Od roku 1967 jsou rotunda a hradiště zapsány jako kulturní památka. Hradiště se nachází v katastru obce Kováry, kousek od Zákolan a asi 2,5 od Otvovic, bydliště Lucie Bílé:-) Rotunda sv. Petra a Pavla byla postavena z příkazu knížete Spytihněva I. někdy po roce 895.
Součástí celého prostoru Křížového vrchu kdysi bývala i Křížová cesta. A tady bývala impozantní! Měla 14 zastavení, která tvořily sousoší v životní velikosti: Byla vystvěna v letech 1900 - 1902. Jenže sochy nevydržely ani půl století.
Škoda, Křížový kostel u Stodu a Křížová cesta k němu mohly být veliké atrakce tohoto kraje. Jenže to by tu nesměly existovat vandalové a armáda. Impozantní sochy světců v životní velikosti lemovaly strmou cestu na Křížový vrch ani ne půl století.
Se svými 1116 m. n. m. se jedná o nejvyšší horu Orlických hor s dechberoucími výhledy do daleka. Tedy, pokud se vydaří počasí. Což se za mé přítomnosti stalo, viz fotky. I když, kamarád Jarda, který nad těmito lesy už mnoho let vládne rukou lesnickou, říká, že dnes to sice jde, ale už tu zažil ještě lepší výhledy, to, když se daleký horizont vyčistí do křišťálového jasu.
O této sakrální stavbě a výrazné dominantě náměstí ve Fulneku by se dalo říct, že byla několikráte ve své dlouhé historii doslova vzkříšená z popela. Opravdu netuším, kolik je v naší zemi kostelů, které byly v dobách dávno minulých takto opakovaně pustošené požáry. Počítejte: rok 1429 – první požár, další roku 1559, další požár poničil kostel v roce 1657, v době, kdy tudy táhli Švédové.
Kostel stojí na hřbitově, na Křížovém vrchu. Místně zvaném „křižák“. Stejně jako Kalvárie, o které jsem psal nedávno. Historická fakta zmiňují dřevěný kostelík, který tu byl postavený již v počátku 16. století. V letech 1602-4 nechal tehdejší majitel panství Ladislav Velen ze Žerotína na místě postavit pozdně goticko-renesanční hřbitovní kostel Povýšení sv. Kříže, což je písemně doložené. Moc rád bych se na ten dokument podíval, jen nevím, kam se obrátit. Při návštěvě kostela člověka napadnou čtyři slova: tajemný, skromný, útulný, starý. Hodně…
