Podlehněme na chvíli kouzlu starých časů, jež nám byl naštěstí zachován alespoň na těch kouzelných černobílých, či dodatečně kolorovaných snímcích. Bohužel, jak to tak bývá, čas trhnul oponou a objekty zachycené na snímcích už neexistují. Mnohé pochází z let třicátých, tedy z doby, kdy byl Dlabačov ještě periferie. A jak se město rozrůstalo, nastaly zde postupné a nevratné změny. Leckdy značně věkovitá zástavba musela ustoupit radikální modernizaci, hlavně pak novým komunikacím, neb koňským potahům odzvánělo a ke slovu se dral páchnoucí automobil.
A tak je tomu i na těchto fotkách. V podstatě jediným “přeživším” objektem původního pražského starého Dlabačova je kdysi slavná hospoda u Zelené brány. Byl to podnik, po celé Praze proslulý zábavami a plesy. Hrálo se a tančilo při dechovce jistého pana Lustiga, jinak místního pošťáka, vzpomíná již zesnulý pamětník Rudolf Hiršl v Knize o Břevnově. „Nebylo radno tam jít sám. Chodili jsme sem s partou zdejších kluků tancovat a za holkama, pral jsem se tam mockrát.“
Domy na všech dalších fotografiích jsou již dávno pryč. Musely ustoupit stavbám silnic a křižovatek.
Jdeme po Boleslavově ulici dál směrem od Prahy. Na snímku jsem po přiblížení a pečlivém prozkoumání rozluštil nápisy: obchod koloniální, lahůdky, Vladimír Hájek, sklad všeho druhu vařiva – možná sklad nádobí, pražírna kávy, holič. Peřiny v okně a poštovní schránka. A vystavené lidičky, obyvatele Dlabačova. Kouzelné. Přiznám se, že mě při pohledu na tuto fotku napadlo: jak to tam tehdy vonělo? Co by tam tehdy náš nos ucítil?
Krásné obrázky z minulosti. Budou další?