Původně double album Divergencie vyšlo v roce 1981 a znamenalo doslova převrat na tehdejší domácí česko-slovenské hudební scéně. Dobře se na to pamatuji. Na jedné straně bylo bezmezné nadšení! Doba bolševika, a na pultech prodejen se náhle zjeví domácí produkt západního střihu! Nevídané! Na druhé straně bylo nepochopení a rozpaky. Nad obsahem, jehož část byla pro mnohé doslova nestravitelná. Nejčastěji to bylo tak, že část dvojalba lidi brali, část nikoliv, neb jim nebylo dáno nahrávce porozumět. Tehdy platilo – a platí to i v této nové verzi: dvojalbum budete milovat nebo nenávidět. Nebo, a to bylo tehdy častěji, z alba si „vyzobávat“ jen to, co se líbí a čemu rozumím.
-1- ↓
Divergencie 2022
Mluvím tu o dvojalbumu slovenské ikonické kapely Collegium Musicum – Divergencie, z roku 1981 a letos znovu vydané. A pokud označuji kapelu za absolutní top, tak potom toto album patří do zlaté klenotnice československého, a hlavně pak slovenského rocku. Dokonalé magnum opus!
Je těžké popsat styl, kterým se tu kapela v čele s fenomenálním, bohužel již nežijícím, hráčem na klávesové nástroje Mariánem Vargou prezentuje. Já bych řekl, že tohle veledílo je hlavně o POCITECH! A to byl právě ten problém při mém poslechu. Nepátrat po tom, do jakého stylu desku zařadit, nevymýšlet škatulky ale nechat se nahrávkou prostě unášet.
A vnímat, co z alba cítíme, co nás jednou zahlcuje jako vlna tsunami, vzápětí jen tiše dýcháme, abychom uslyšeli ty niterné detaily. Někdy lačně hltáme každý tón, abychom se vzápětí ošívali se slovy: co to ksakru ten čert Vargův vymyslel?
Na tomto místě si dovolím doslovně citovat slova slovenského hudebního publicisty Mariana Jaslovského.
Collegium, to je neskrotná, slobodná a nekonečne charizmatická hudba. Marián Varga za organom bol Paganini našej generácie, jediný tuzemský rockový idol. Tajuplný, divoký, opradený fámami. Vzrušujúci. Bol to človek, ktorý akoby prišiel do nášho malého štátu za železnou oponou z krajiny, kde sa rock môže hrať slobodne, kde sa hviezdy môžu správať, ako chcú, a kde úvodníky hudobných časopisov nemusia byť o festivaloch politických odrhovačiek. Varga bol živou revoltou proti tesilovému a dederónovému socializmu, s jeho hudbou sme dýchali priestor.
-2-
Co nás na albu čeká?
Doslova surrealistické obrazy střídané romantikou, která je ovšem těžká, jako sametový závěs zatemňující pokoj, dost často až na hranici jakési tklivosti. Náhle se tu zjeví jako lilium čistý zpěv a hravost nevinných dítek v pěveckém sboru, který je vzápětí destruován až experimentální vážnou hudbou, koketující se surrealistickou notičkou. A tím vším se proplétají „obyčajné piesničky v pop rockovém kabátiku“. Hodně zvláštní dílo.
Dvojalbum se skládá z několika hudebních částí.
Vinyl 1 – strana A – Refrény
Začíná jazz rockovým opusem zvaným „Refrény“. Tepající baskytara, zajímavé přechody, v polovině skladby posluchače doslova uzemní melancholicky těžká klavírní vyhrávka Mariána Vargy.
Ve druhé části nazvané „Interlúdiá“ Varga svůj klavírní motiv z úvodu rozvinul a za vzájemného prolínání s kytarou Luboše Andršta zde muzikanti stvořili zajímavý hudební útvar oscilující na pomezí jazzu a vážné hudby.
A ve třetí části zvaná „Nemé výčitky“ se konečně rozezpívá Pavol Hammel. Ano, je to ten Hammel, který se tu ovšem nachází ve zcela jiné vokální podobě, než v „profláknutých“ skladbách, jako „Učitel´ka tanca“, „Medulienka“ či „Cirkus leto“.
-3-
Vinyl 1 – strana B – P. F. (1982, 1983…)
Druhá část je zpívaná a s texty Kamila Peteraje. A zde se podle mne nachází první vrcholy desky. To prolínání až mimozemsky éterických hlásků dětského sboru s jazz-rockovými postupy, to je opravdu dílo vrcholného skladatelsko – textařsko-producentského umu. Lahůdka.
Jednotlivé díly opusu „P. F. 1982,1983“ jako „Pochod“, „Vianočné vlaky“, „Srdce zo zrkadla“ či „Kominár“, to jsou prostě drobné poklady hodnoty diamantů. Spoluúčinkují zde Dětský sbor Čs. Rozhlasu s dirigujícím M. Vachem, Bratislavské dechové kvinteto a houslové kvarteto V. Magyara. A ten kouzelný dívčí hlásek patří Kataríne Karovičové-Rybkové.
Vinyl 2 – strana C – Musica Cencertante
Tato část alba je mnohem náročnější na poslech a posluchač musí mít náladu na to, tímhle opusem se „prokousat“ Ale pokud se to povede, určitě budete se mnou souhlasit, že se jedná o špičkový skladatelský počin mistra Mariana Vargy. Lahůdka pro náročné. Kdo této části alba porozumí, dostane se do vpravdě velmi roztodivných světů, modelovaných Vargovým skladatelským mistrovstvím. Opravdu skvělý crossover vážné hudby a jazzu. A to opakované cinknutí, coby snad předěl jednotlivých částí opusu, to je prostě boží!
Na první poslech by se dala položit otázka: co ten Varga při tvorbě této části chlastal nebo hulil!? Vždyť ty skladby z pětidílného opusu zvaného Musica Concertante: to jsou jeho totální úlety za aktivní účasti Symfonického orchestru Čs. Rozhlasu v Bratislavě do surrealistických končin vážné hudby, už kdysi dávno prvně modelované třeba průkopníkem této hudební šílenosti jménem Pierre Schaeffer. A vůbec bych se nedivil, kdyby se právě u tohoto mistra surrealistic music Varga tak trochu neinspiroval.
Vinyl 2 – strana D – Sadza do obálky
Zde najdeme opět skvělé písničky ve kterých se, coby zpěváci, střídají Pavol Hammel a Ján Lehotský. Skladby „Refrén o prímerí“, „Pristavy“, „Piesen o blate“ a další, to jsou jen další perličky do obrazu. Ano, album je doslova zabalené do obrazu, protože nesmím zapomenout na surrealistického malíře Albína Brunovského, který svoji krásnou malbou ozdobil obal desky. A v nové verzi alba 2022 je stejná malba i na obalech jednotlivých LP.
K tomuto ještě malé podotknutí: na malém bookletu v krabičce CD tato krásná malba nevynikne. Její dokonalost lze spatřit jedině na velkém formátu LP!
Collegium Musicum – Divergencie.
Deska až po okraj plná abstrakce, surealismu, romantiky a prazvláštní melancholie. Upozornění: vše dávkováno po kilech! A po požití se chvílemi dostavuje mrazení v zádech s občasnou srdeční arytmií!
A je potřeba zdůraznit ještě jednu věc. Album je nadčasové! Uhranulo posluchače v roce vydání 1981 (!) a i dnes, v 21. století stále patří mezi vyhledávané poklady. A ve vinylové verzi obzvlášť.
Zajímavou výtku jsem postřehl v nějaké pradávné recenzi. Kdosi napsal, že tohle už NENÍ album Collegium Musicum, ale sólová deska Mariána Vargy. Dá se to tak říct, nicméně mám za to, že Varga BYL Collegium a Collegium BYLI Varga. Tak to prostě bylo.
Moje hodnocení jsem chtěl rozdělit na několik částí. Dvojalbum s tak rozmanitým obsahem si to zaslouží. Jenže je to jinak. Na celé dvojalbum Collegium Musicum – Divergencie dávám 100%
Drobné postesknutí na závěr. Z údajů na zadní straně double 2022 je těžké se dozvědět, kdo byl zodpovědný za vydání, potažmo tisk obalu. Opravdu nechápu, proč „ten někdo“ (Opus?) nepřevzal na obal alba 2022 kompletní informace nacházející se na zadní straně původního obalu z roku 1981. Tedy názvy VŠECH skladeb. Na novém obalu zcela chybí informace o obsahu strany 1/B ! Tohle se trochu nepovedlo, vážení.
Vše zde napsané je názor autora a může se lišit od názorů vás, čtenářů
Další články s recenzemi LP
No post found!