Pokud tuhle slečinku neznáte, nezoufejte. Já o ní také dodnes nevěděl. Ovšem šátrání v internetových hlubinách občas přinese překvapení. Takže hurá, máme tu Clairo! A do škatulky ložnicové zpěvačky tuhle slečinku opravdu někteří kritici zařazují! Když si Clairo a její album „Charm“ pustíte, možná vás to také napadne. Ostatně, i na portálu wikipedia je její hudební styl, mimo jiné, označovaný jako „bedroom lo-fi pop“. Proč tomu tak je? Asi proto, že zpěvačku Clairo (vlastním jménem Claire Elizabeth Cottrill) charakterizuje především jemný, nevzrušivý, v některých skladbách až šeptavě intimní vokál. Dalo by se říct zasněný. Což nutně nemusí vyznívat špatně.
Naštěstí má tato zpěvačka jeden boží dar: velmi příjemný, „stále dívčí“, hlas. Nicméně jest prostý byť sebemenší emocionální nástavby, což může – třeba ve srovnání s projevem zpěvačky Raye na zde nedávno recenzovaném albuMy 21st Century Blues – působit hodně plochým dojmem. Ovšem netuším, jak je to možné, ale Clairo a její album „Charm“ je prostě sakra dobře poslouchatelné, a navíc milé, melodické a nevtíravé. A plné potencionálních hitů!
Vezměme to popořádku. Předně: téhle slečince, rodačce z Atlanty a s vizáží školačky z osmé třídy, život letos napočítal 25 let. A věřte, že v hudební branži toho stihla už hodně! Před sedmi lety začala svůj „kšeft“ tím, že do internetového světa „pouštěla“ možná stovky různých samplů, tedy kratičkých nahrávek, či zvukových efektů, tvořených klávesami, nebo brnkáním na kytaru. Později se odvážila víc, a nahrála spoustu virálních skladeb, hlavně pro kanály TikTok a SoundCloud. Též spoustu „písniček“ mělkých a nic neříkajících melodií pro weby, sdílejících hudbu zdarma, či za nicotné poplatky. Je možné, že jsem do nějakého mého videa také nějakou její skladbu použil…
Od roku 2013 vydala a spoluprodukovala 3 EP, přičemž třeba skladba „Flaming Hot Cheetos“ nasbírala v roce 2018 miliony zhlédnutí na kanálu youtube! Poznámka autora: nechápu, co se ní lidem líbí! Možná mi něco uniká…
První LP – a Clairo se pomalu stává známou – nikoliv ještě slavnou.
Zarputilost této slečinky přinesla v roce 2019 svoje ovoce v podobě prvního LP „Imunity“. Dosáhlo na 51. příčku v žebříčku alb. V roce 2021 následovalo druhé album, pod názvem „Sling“ a… bingo! Dosáhlo v žebříčku Billboard na 17 místo! Bylo už jasné, že v téhle dívce dřímá něco víc, než kňourající pipka z koupelny.
Clairo a její album „Charm“ 2024
Jak jsem se dočetl, nahrávka přinesla překvapení, ne-li výbuch menšího rozsahu! V dobrém slova smyslu! Nové album zpěvačka pojala velmi zajímavě, co se týká výsledného zvuku. Pozvala údajně věhlasného producenta, jehož jméno mi nic neříká (Leon Michels z kapely El Michels Affair ).
Nicméně tenhle chlapík – ať je, kdo je – to vzal „od podlahy“! Na nahrávání angažoval nejen svoji kapelu, ale připravil i bohatou nabídku „živých“ nástrojů, jako analogové syntezátory, moogy, mellotron, klavír, varhany, wurliztery, lesní roh, klarinety a další dechové nástroje. Výsledkem je neuvěřitelný vintage zvuk a la 70. léta min. století! Album „Charm“ je jím doslova prosyceno od první do poslední vteřiny! Všechny ty výše uvedené aparátky šumí, bublají, vrní… zkrátka vytvářejí hudební základ, mimořádně lahodný pro ouška posluchače! Jako třeba v boží skladbě „Second Nature“. A vokální, svým způsobem minimalisticky šeptavý, zpěv slečny Clairo do tohoto mazlivého základu sedí doslova, jako prdel na hrnec!
Moje recenze alba Clairo – „Charm“ 2024
Předně se dotknu hudebního stylu. Kam album zařadit? Lehký rock mixovaný s popem? Nebo obráceně? Něco málo jazzu? Náznaky indie popu? Zkrátka: je to taková všehochuť. Paleta barev, jen tak stříknutá na plátno 70. let min. století.
A co texty. O čem může tahle dívenka psát? Žádná dramatická životní zkušenost, žádné drogy, žádná fatální zkaženost, nedej bože znásilnění (Raye – 21 century). Zůstává jediné, co „slušné“ dívky jejího věku může trápit a k uzoufání svědět v rozkroku. Vztahy, sex, touhy, sex, odmítaní přerůstající v truchlivost, nepochopení, pomíjivé okamžiky, sex! Přemýšlení proč existuje láska, která nikam nevede, a zase sex! Ano, tahle erotická mantra se opakuje ve všech skladbách. Žádné hlubší sdělení v nich nehledejte.
Bylo by to nudné poslouchání.
Naštěstí vše zachraňuje hudba s texty propojená. Netuším, kdo je jejím autorem. Ať je to kdokoliv, povedlo se mu něco úžasného. Pomocí výše uvedených nástrojů a zpěvu Clairo vpustil do světa moc příjemnou nahrávku, která by klidně mohla zaznít z „tranďáku“ někde na koupališti v roce 1970. Dá se říct, že hudebníci z výše uvedené nástrojové sestavy dokázali „vyždímat“ neuvěřitelně mazlivé zvuky, které posluchače okamžitě zaujmou.
Otvírák „Nomad“ se svou toulavou slide kytarou připravuje scénu pro album o touze a sexu. Slečna Crailo zpívá…“riskovala bych, že všechno ztratím / prodám všechny své věci / jsem cynická, nepořádná a hladovím po dotyku a nestydím se“ vyjednává s tichým, až šeptavým hlasem, a přemítá o tom, co by znamenalo, kdyby se znovu její cesty zkřížily s určitou osobou.
Nadchne druhá skladba v pořadí, svým způsoben dramatická „Sexy To Someone“. O tom, jak chce být Clairo chtěná a mít sex s „někým“. Lehce šlapavá skladba, mezi signifikantní klavírové údery a bustrované kytary jsou vložené zajímavě „mazlivé“ klarinetové brepty. Ano, takto má znít moderní pop! Bohužel, v našich zaprděných rádiích Clairo zřejmě neuslyšíme…
Krásná „Slow Dance“. Pomalá věc, opět šaptavý zpěv, podmalovaný klavírem, rušenými krásnými štěky nějakého starého moogu, jehož zvuk jsem naposledy slyšel… sakra, hodně dávno! Při této skladbě mě prvně napadlo malé podivení. Tolik krásně znějících nástrojů… a žádné sólíčko! „Terrapin“ má lehce jazzový nádech a… KONEČNĚ – se zajímavě vystavenou klavírní figurou. Staromódní zvuk.
Skladba „Juna“ v sobě nese též něco z jazzu, a v závěru je doslova vybroušená dechovými nástroji v čele s trumpetou. A opět malá stížnost: škoda jen, že se tady muzikanti trošku „neodvázali“. Skladbě by to jen prospělo. Krásná a až hypnoticky „hammondovská“ „Echo“ je uváděná rozlehlou klávesovou plochou a zřetelnou basou, vyzdobenou kratičký riffem snad na baskytaru v závěru. Opět „postesk“, to sólíčko ba mohl být trochu delší a nápaditější…
Úžasná a necelé tři minuty trvající „Glory Of The Snow“! Flétna, klavír, tichý zpěv Clairo. Bože, kdo takto jednoduchou, ale chytlavou věc vymyslel! Jasný hit!
Závěr
Xkrát mě při poslechu Clairo a její album „Charm“ napadla jedna věc. Přesun v čase. Sedmdesátá léta minulého století. Ležím na koupališti, pouštím si tranďák značky Zenith. Mokrý ručník a slunce pere. Z chrastivého repráčku leze hlas Zagorové a Vondráčkové. A …hurá, Schelinger! Můj oblíbenec! Jenže pak…šok! Jakási Clairo!
Já vím, dávná minulost, blbost, fantazie! Jen tím chci naznačit, kam by písničky této pěnice zapadly, jako kostičky lega…a nikdo by se nedivil, že tehdy něco takového leze z „chrastítka“ na dece do ruchu u bazénu.
Závěr
A tak trošku v kritickém tónu, výše v textu již párkrát naznačeném. Na to, kolik měla Clairo k dispozici analogových nástrojů, mi chybí nějaká „vymazlená“ sólička. Ve středních i závěrečných pasážích některých skladeb skladbách tam prostor je. Víc flétničky, klavíru, hammondek a dechových nástrojů. Pak by to bylo „za deset“! Nicméně, i tak je toto album neuvěřitelně poslouchatelné a v celé své délce 38 minut plné krásných melodií a aranží.
