Tak jsem tady! Poprvé v životě! Přiznám se, že jsem v naší zemi navštívil už leckteré kouty. Cyklisticky i turisticky provařené, méně známé, i ty nepochopitelně opomíjené. Krušné hory patřily dlouhé roky do té poslední kategorie. Z mého itineráře vždy vypadly. Ani nevím proč. Snad v tom negativním přístupu rezonovala jakási podvědomá myšlenka, že „tam, nahoře,“ vlastně není co ke koukání, je to „odloučené území nikoho“, hornatá krajina podél hranic. Hm, mýlil jsem se, a to velmi! Až tak, že nyní Krušné hory na kole i pěšky řadím v mém sáhodlouhém seznamu navštívených území na jedno z prvních míst!
Co pěkného Krušné hory nabídly?
Pakliže vyjedete po některé ze silnic vzhůru a necháte za sebou údolí, značně deformovaném povrchovými uhelnými doly, dostanete se do úplně jiného světa! Na náhorní plošinu, i když to možná není úplně přesný název. O tom dále v textu.
První palec nahoru dávám krásným lesům! Krušné hory – začal jsem jim říkat Krušánky – připravily první velké překvapení! Žádné stopy po výsecích či holinách, neklamných známkách kůrovcových kalamit! Jen hluboké lesy, zdá se, že zdravé a nádherné, dále rozlehlé louky, v tento červencový čas plně kvetoucí a vonící. Důvod tohoto skvělého stavu mi byl vysvětlen, nicméně nemá cenu ho zde rozebírat.
A ty panorámata…
Vypůjčil jsem si hlášku ze slavného filmo o rodině Homolkových. Nicméně zde to zvolání sedí, jako ta prdel na hrnec! Takže druhý palec za úžasné výhledy do údolí. Bylo mi dokonce řečeno, že odtud, z Měděnce a od sousední obce Výsluní, jsou právě ty nejkrásnější! Ano, nevím sice, jak kde jinde, ale tady, od kaple Neposkvrněného početí Panny Marie na vrcholu kopce Mědník (z roku 1674) je k dispozici plný kruhový rozhled. Směrem do vnitrozemí bylo vidět kus Doupovských hor, vodní nádrž Nechranice, města Kadaň, Chomutov, Most, údolí Ohře, celou uhelnou pánev. Na druhou stranu pak hlavně lesní plochy, vodní nádrž Přísečnice, Jelení horu, Jelení vrch a další kóty za hranicemi v Německu. Zkrátka lán světa.
Jen pro zajímavost: vrchol Mědník se objevoval pravidelně v úvodních titulcích slavného i proklínaného seriálu „30 případů majora Zemana“.
Vrch Mědník a kaple Neposkvrněného početí Panny MarieV pozadí šedivé Doupovské horyVpravo vesnice Měděnec, v pozadí údolí Ohře, elektrárna Prunéřov
Pokud zvolíš pokračování, dozvíš se: o mých cyklotrasách, o štole pod Mědníkem a o vodním díle Přísečnice, či spíše o vesnici steného jména, nadobro zmizelé pod vodou. A také je tam mnou natočené video.
Přístup do GALERIE: zde najdete fotky ve full rozlišení.
Co se to děje? Kde jsou!? Ukusuji kilometry, rozhlížím se po kraji…a nikde nikdo! Krušné hory na kole i pěšky přinesly jedno překvapení. Třetí palec dávám za…absenci cyklistů! Na MTB kole jsem najel během dvou dnů hodně náročných 65 km křížem skrze lesy v níže zmíněné lokalitě. Nebudete mi to věřit – potkal jsem tři cyklisty! Turistů bylo více, ale ti se koncentrovali na svých top kótách, jako např. právě na vrcholu kopce Mědník. V lesích jsem jich mohl napočítat na prstech jedné ruky! Nechápu to, nicméně mi to vůbec nevadilo!
Trasy skrze Krušné hory
Krušánky jsem objevoval ze základny ve staré hornické obci Měděnec, založené v první čtvrtině šestnáctého století. Trasy/okruhy jsem v aplikaci mapy.cz „namotal“ v lesním prostoru, zhruba vymezeném vesnicí Kovářská, městem Vejprty, německým městem Jöhstadt a vodní nádrží Přísečnice. Kdybych je měl (trasy) jednoduše charakterizovat, řekl bych: nahoru a dolů, minimum rovných úseků! A některé „stojky“ hodně výživné!
Můj seznam top výživných stoupání:
1/ „Křížová cesta“ pod vrchem zvaném Černopotocký. Zrádný to úsek: v celé své délce 585 m stoupání 3 – 7%, v samém závěru asi 20 metrů „utažený“ na výživnou stojku 12%!
2/ Stoupání po modré turistické (Kammweg Erzgebirge – Vogtland) od hraničního přechodu Černý potok. 800 m délka a konstantní sklon 5,6 %!
3/ Ihned po výjezdu z místa noclehu na mě čekal vpravdě výživný kousek: já nerozhýbaný, nerozdýchaný – a hned pěkně zostra: délka asfaltového úseku cca 265 metrů a utahující sklon 7-10%! Stoupák najdete hned v obci Měděnec, na ulici Hornická, od rozcestí s Karlovarskou, až po odbočku turistické modré. Viděl jsem cyklistu na gravelu, který tu neprudší část „štrykoval“ ze strany na stranu.
4/ Stoupání z obce Kovářská po modré turistické, směrem k nádraží. Délka 980 metrů a konstantní sklon 7%!
A takových úseků bylo na mých trasách více! Přiznám se, že jsem kdesi narazil dokonce na šílenou kolmici vzhůru 14%, ale zde jsem už padal z kola a tlačil…
Štola pod vrchem Mědník
Slezme z kola a pojďme se zavrtat do pradávné štoly. Samotný vrch je jimi doslova prošpikován. Je to památka po těžbě železné rudy – údajně je zde na 70 větších i menších štol a jam pocházejících z 15. až 19. století, po nichž tu zbyly převážně zasutá ústí, trychtýřovité pinky a odvaly.
Zakoupili jsme si vstup do přístupné Štoly Marie Pomocné. Zajímavý výklad průvodce, nic moc k vidění… (viz video níže), jen šílená představa, že tu kdysi pradávno mohl někdo těžce pracovat. V zimě, mokru, skoro tmě, a 50 metrů pod zemí v jakési kamenné díře! Údajně 12 hodin denně, krom neděle! A pracovaly tu i děti, např. dívky, až do prvních ženských problémů! Uf…
Štola Marie PomocnéŠtola Marie Pomocné
Slavná ves pod vodou
Tu musím zmínit! Neb vesnice Přísečnice se stala jakýmsi symbolem totální nepřízni osudu, exemplárním příkladem poválečné devastace našeho pohraničí ve světle nových zářných zítřků pod srpem a kladivem.
Do období II světové války velká obec s neuvěřitelně bohatou historií. První doložený doklad o její existenci pochází z roku 1335. Po II světové válce nucený odsun německého obyvatelstva. Dosídlování se moc nedařilo a ves pustla. V 60 letech se začal psát její ortel. Podkrušnohoří potřebovalo vodu. A tak bylo rozhodnuto vybudovat přehradu. Vhodné místo? Údolí a v něm uložené staré hornické město Přísečnice! Plus pár dalších vesnic. Vystěhování zbylých obyvatel, odstřel budov, definitivní zánik. A pak vše navždy pohltila voda.
Závěr
To byly Krušné hory na kole, pěšky, i v podzemí. Počasí se vyvedlo, na cyklistiku bylo možná až moc vedro, nicméně v hlubokých lesích se to dalo vydržet. Kromě bolavých nohou mě trápili krvežízniví ovádi/hovada. Jen co jsem zastavil, už mi kroužili kolem hlavy a vzápětí se vrhali na mou zpocenou kůži. Ani repelent moc nepomáhal. Bestie! Takže rychle se občerstvit, a jet dál.
Krušné hory – Krušánky mě zaujaly. Mimořádně nádherné lesy, louky, výhledy. A ta stoupání se dají překonat. Ale bolí to. Určitě se sem vrátím.
