Tentokrát trochu změna v logistice, aneb přiblížení se do zájmového prostoru vlakem. Vyhodnotil jsem to jako nutnost, protože kdybych plánoval tento okruh s výjezdem z domova, vyšlo by to na více jak 70 km. A to je – vzhledem k profilu trasy – na mě už hodně. Takže jsem sebe a své kolo svěřil Českým drahám a bajkové šolichání křivoklátskou vrchovinou jsem odstartoval na nádraží Kladno Ostrovec. K dopravě ČD ještě malá poznámka. Pokud malý prostor určený pro přepravu kol zaplní dětský kočár, cyklisté mají problém. V mém případě – a je to vidět ve videu pod článkem – stačí dvě kola pověšená na hákách, jeden kočár ověšený brašnami a hračkami, a další kolo už nemá nárok. Takže jsem cestoval vestoje, držíc pevně svůj bike v nanicovaté poloze. Vystupující pak měli docela problém se ve zůženém prostoru protáhnout. Naštěstí cesta netrvala dlouho.
Cyklostezka po bývalé železniční vlečce
Ta původně sloužila pro důl Wannieck v Tuchlovicích. Byla zbudována v roce 1910 a provoz na ní byl ukončen v roce 2002. Zde jsou ke zhlédnutí fotky, pořízené po zrušení vlečky a odstranění pražců. Po cyklostezce ještě ani stopy. Ta byla realizována až o 12 let později. Nyní je to ale krásné svezení. I když nahoře, u Tuchlovické haldy, celý fajn dojem poněkud kazí průjezd mezi nevzhlednou fotovoltaickou elektrárnou.
Nechám ji za sebou, protože vjíždím do krásných lesů CHKO Křivoklátsko. A dokonce jedu po poutní cestě Říp – Blaník.
Krásná alej starých stromů
Nejdříve vyjet nepříjemně prudkou stojku pod Žilinským vrchem. Garmin mi naměřil pěkných 10,2%! Dříve relativně pohodová pěšina vinoucí se strmě vzhůru. Dnes cesta, hluboce rozvrásněná proudy vody při přívalových deštích.
A jsem u Ploskovské kaštanky, založené kolem roku 1850 rodem Fürstenbergů. Je velice rozsáhlá (až 500 stromů) nicméně stromořadní od rozcestí Na Bukovkách směrem dolů je asi nejkrásnější. A nachází se tu údajně nejstarší strom v celé kaštance. Viz foto.
Starý kostel v Bělči
Bajkové šolichání křivoklátskou vrchovinou pokračuje zastávkou v obci Bělěč. Stojí tu starý kostel. Párkrát jsem tudy už projížděl, ale pravda, nikdy jsem si ho nevšiml. A přitom je zajímavý a hodně starý, postavený ve stylu gotickém ve 14. století. V roce 1717 byl kostel doplněný o zajímavou, volně stojící dřevěnou zvonici. Do té se dá vejít, no, spíš vsoukat, na rozdíl od kostelíka. Více ve videu dole. Zvony se tady ale nenachází. Kdysi dávno tu visely dva. Jeden zrekvírovali Němci za II světové války, aby z něj přetavili kulky pro svoje vojáky. Čili je možné, že někdo z Bělče byl za války zastřelen…kulkou z domácího zvonu, jehož zvuk ho každé ráno budil. Zato druhý byl v roce 1996 ukraden a prodán na burze! Tohle nevymyslíš…
A pak už přes polesí Muňava do obce Chýňava, kolem koníků na ranči v Nebuzi a následuje prudký sjezd do Nenačovic. V lese zpestřený srnou, která přeběhla přes cestu kousek přede mnou! Lze ji postřehnout na videu v čase 04:15. Raději nedomýšlet, kdybych jel o něco rychleji a ona se sekundu zpozdila.
Bajkové šolichání křivoklátskou vrchovinou pokračuje skrze Přírodní park Povodí Kačáku (nebo též Loděnice). Vzhůru na poslední nepříjemné stoupání do obce Úhonice. Průměr 3,8%, v jednom úseku pak 5%.
Volným tempem najeto něco málo přes 55 km. Počasí fajn. Za odměnu v podniku KOLO&KÁVA ledová kávička, půllitr kofoly vypitý pomalu na ex a do prázdného bidonu DrWittActive. Na extra výborný větrník jaksi nebyla chuť.