Konečně odpoutání se od všedního života. Cesta do přírody vždy pročistí hlavu. A když se zvolí delší a relativně náročná trasa v délce zhruba 16km, zabolí i svaly a klouby. A proč Křivoklátský les? Je to jednoduché. Nachází se relativně v blízkosti bydliště. A nyní se oficiálně nazývá Lesnický park Křivoklátsko. Ano, tento pojem asi není moc známý, ale věřte, že tento park se se honosí tímto titulem od května roku 2010 a v této podobě je údajně první v Evropě! Hlavním rozdílem mezi „lesnickým parkem“ a „národním parkem“ je menší počet zákazů pro obyvatele i turisty, kteří do parku zavítají. V praxi to znamená, že, krom jiného, návštěvníci nebudou omezováni v tom, po kterých stezkách mají chodit a kde budou smět tábořit. Já zůstanu u původního názvu Vandr skrz Křivoklátský les. Délka trasy – podle měření na mapách.cz – asi 15 km. Vzhledem k menšímu kufrování v úvodu trasy možná i o něco více.
Zde je odkaz na fotogalerii, ve které je více fotek a v plném rozlišení
Start v Žilině
Nikoliv ve slovenském městě, ale malé vesnici, jižně od Kladna. První část trasy vedla kolem vrchu Spanilá hůrka k dolní části Ploskovské kaštanky. Jedná se o nejvýznamnější uskupení památných stromů na území Křivoklátských lesů. Kaštanka byla založena kolem roku 1850, tedy před 173 lety. Zasloužil se o to rod Fürstenbergů. Více zde, na wikipedii.
Vandr skrz Křivoklátský les pokračoval po žluté turistické, přes vrch Nové Mýto až k dřevěnému hrazení Lánské obory. Zde jsem se napojil na červenou turistickou a podle prkenné ohrady došel až ke krásné louce U Bučin. Nutno říct, že takto rozlehlé a malebné louky se už ve středu Čech zřejmě moc nenachází. Naposledy jsem takové viděl na Šumavě.
Od Ploskovské myslivny pokračovala trasa dál „po červené“ až k odlesněnému prostranství s rybníkem Pánovka. Ten byl do současné podoby upravený v roce 1962 jako koupaliště s travnatými plochami/plážemi okolo. Celé toto místo jest oblíbeným cílem pěších vycházek místních důchodců i rodičů s malými dětmi, z dálky sem zajíždějí cyklisté, rybník je údajně rájem pro rybáře a široké okolí pro houbaře. No… pravda je, že až na hadovku smrdutou, obří bedlu a pár lepivých klouzků jsem nic jiného nenašel. Z mého neodborného pohledu je zřejmě již pozdě, ale hlavně sucho…
A to už Vandr skrz Křivoklátský les pomalu spěl ke svému konci. Ještě bylo ale nutné “došlapat” asi 4 kilometry, projít skrz lokality zvané Habřina, Velký žír, V Kapce, na chvíli se napojit na dálkovou poutní trasu Říp – Blaník a dál, směrem k výchozímu bodu celé trasy, k Žilině. Zde ještě stojí za zmínku památný kámen, na kterém je vytesán rámeček s datem 28. 10 .1928. Ten zde usadil v tento den prezident Masaryk u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky.
Všudypřítomné stopy kůrovce
Krásná příroda, v tento podzimní čas hrající všemi barvami. Jenže… O pár řádků výše jsem se zmínil o dávném a řízeném odlesňování jednoho placu kvůli budování rybniční soustavy Pánovka. V mnoha částech krajiny, kterými vedl můj vandr skrz Křivoklátský les, bylo ovšem vidět, jak „současný“ kůrovec „úřadoval“ a „zasloužil se“ o neřízené, NUTNÉ odlesňování. A rozhodně se to netýká malého území. Pamatuji, že kdysi dávno jsem tudy projížděl na kole. A kochal se hlubokými a leckdy i hodně temnými lesy. Dnes je situace jiná, což je vidět i z fotek.
Vandr skrz Křivoklátský les se vydařil. Počasí bylo velmi příjemné, přímo turistické, i když v samotném závěru se zatáhlo a začalo krápat. A nohy bolely, poslední 3 km byly opravdu „na morál“.
Zde je odkaz na fotogalerii, ve které je více fotek a v plném rozlišení