Ne, nebudu se tu zabývat recenzí. Těch bylo napsáno spousty. Ostatně, co psát o filmu, který láme rekordy v návštěvnosti napříč planetou. Jen se trochu ohlédnu do historie a do zákulisí. A zamudruju. Nad filmem jako takovým. Režisér James Cameron natočil hned několik přelomových filmů, které vždy posunuly kinematografii o nějaký ten krůček dál. Vzpomeňme akční sci-fi Terminátor 2, nebo mega slavný Titanic. Ostatně, potápějící se loď s dírou v boku mnozí hodnotí, jako nejvelkolepější milostné drama, které kdy bylo natočené. Vydělalo 1,8 miliardy doláčů. Cameron si mohl zamnout ruce, shrábnout do kešeně slušnej balík a na všechno další hodit bobek. Jenže to by byla obrovská škoda. Protože když je člověk fenomenální umělec a navíc umí něco, co jiný ne, může si užít výdělku, a pak se pustit do ještě monstróznějšího díla. A to se také stalo. Avatar I vydělal šokujících 2,7 miliardy. A tak jsem hodně zvědavý, jak si povede Avatar II – The Way Of Water.
Animační technologie
To je asi téma, které napadá snad každého, kdo velkofilm Avatar viděl, jedno, zda první, či druhý díl. Otázka, jak to ten Cameron vlastně dělal? Zní to až jednoduše: zkrátka oprášil kdysi používanou, ale celkem pozapomenutou 3D technologii. Žádná čistá animace, ale herci navlečení do speciálních obleků a snímaných několika kamerami. Skoky, pády, plavání, lety na těch divných zvířatech, jedno, zda ve vzduchu či pod vodou. Vše následně rozdrobené do miliard pixelů.
Nádherné podvodní záběry. Které, podle mého názoru, tvoří základní rámec celého filmu. Užijete si jich do sytosti! – nutné 3D brýle! A kde se točily? Ano, v bazénu. A ten úžasný podvodní svět? To už je čistá animace. Dokonalá, dechberoucí.
Ve filmu Avatar II je spousta detailů, které dokážou šokovat. Všimněme si třeba těch obřích ryb – tulkunů. Jejich pohyb je nasnímaný – animovaný tak dokonale, že bytostně vnímáte jejich obří hmotnost. Třeba ve špičkově zpracovaných scénách, kdy mega ryba nabere u dna moře rychlost, aby se na hladině vymrštila tak, že zalehne loď s těmi zlými na palubě. Nebo scéna, kdy velryba tulkun táhne ocelové lano, které vejpůl řeže malé bojové plavidlo, ježící se zbraněmi. Úžasné! Jak to dělali? Fígl byl v tom, že tyto pohyby byly nasnímané vyšší vzorkovací technologií (více obrázků za sekundu) a následně zpomaleny. Proto vypadají pohyby těch obřích vodních zvířat tak přirozeně. Na konci článku je zajímavé video, které leccos ze zákulisí osvětlí.
Ve filmu Avatar II je ale také pár detailů, které dokážou tázavě povytáhnout obočí, neřkuli naštvat. Příklad. Scéna, kdy se nebešťané mění na biblického Jonáše, v obřích útrobách zhynulého tulkuna se za pomocí speciálního vrtáku dobývají do jeho mozku, s cílem „vytěžit“ jeho zlatavý obsah. Obří ryby jsou údajně mimořádně inteligentní, znají hudbu, matematiku, zvládají vysokou nonverbální komunikaci atd. Otázka: proč to jsou, doprdele, JEN ryby!? Bezduše proplouvající v mořích planety Pandora!? Neměly by být se svoji inteligencí něco víc!? A obsah jejich mozku prý zamezí pozemšťanům stárnutí… Ehm!
Co bude dál?
Souhlasím s názorem, že Avatar je svým způsobem slepá ulička. Jednoduchá otázka, může někdo natočit něco lepšího? Odpověď zní: se současnými technologickými možnostmi NE! I s tím, že dílo takového rozsahu by dnes v Holywoodu nikdo nezaplatil. Cameron prý plánuje další Avatary. Údajně už „předtáčel“ pokračování při tvorbě těchto dvou částí. Otázka zní, čím diváka překvapí, jinak řečeno, co použije na přilákání dalších milionu diváků. Aby to nebyla nuda…
Příběh… a co mi v něm chybělo
Řeknu to jasně: děj není vlastně důležitý. A to je tak trochu problém filmu Avatar II. V „jedničce“ to ještě nebylo tak moc znát, okouzlení, až na hranici šoku, bylo u diváků obrovské. Ve „dvojce“ se sice setkáváme s relativně promyšlenějším dějem, který ovšem totálně překrývají optické mega hrátky při představování podvodního světa. Ty jsou tak magické, že člověka doslova pohltí, oslní (nutné 3D brýle), že jakýsi děj, byť dramaticky vyvíjející se, vnímáme tak nějak bokem. Ano, je tam prchající rodina, vodní lid, jakž takž naznačené rodinné vazby – pamatuje si někdo jména všech dětí!? Pochybuji.
A co mi chybělo? Namítnete, že tam přece bylo vše! Ne, nebylo. Nedalo mi, abych si při sledování těch podvodních scén nevzpomněl na jeden z prvních filmových trháků mistra Camerona, slavnou „Propast“ z roku 1989. Už tady si slavný režisér pohrával s krásou magického podvodního světa. Ale hlavní devízou tohoto díla bylo…TAJEMNO! To napětí z neznámého, kdy sedíte s očima vytřeštěnýma a čekáte, co odkud přiletí za běs. To jsem v Avataru postrádal. A přitom prostor na tam byl.
Závěr
3 hodiny dlouhý velkofilm -je dlouhý čas. Já bych vypustil děj a vydržel bych se hoďku a půl koukat na tu pobřežní a podvodní nádheru. Za přispění nějaké vymazlené ambientní muziky. Např. britský deník The Guardian byl ve svém hodnocení až tak břitký, že podvodní svět degradoval pouze k funkci „živého“ spořiče v počítači!
Ok, budu smířlivý. Na film Avatar II si určitě zajděte. Vykašlete se na formát 2D! Určitě si připlaťte za formát 3D s brýlemi! Ten zážitek je potom dechberoucí, nádherný. Propadly mu miliony lidí na celém světě. A vsadím boty, že vlastní děj většině diváků tak trochu unikal mezi prsty. Jako mně.
Článek jest mým názorem, moji kritikou a nikoho z čtenářů nenutím souhlasit.
Zdroje: https://1url.cz/irSMf, (The Guardian), https://1url.cz/DrSzQ (čsfd) , https://1url.cz/lrSzi (letterboxd.com)