Sláva! Hurá! A vedle toho optimistického zvolání je nemožné zapomenout na poděkování někomu, kdo rozhodl o tom, že se znovu vydalo v reedici, a po pečlivém remasteringu, tak skvostné album Collegium Musicum – Konvergencie, které rozhodně patří do zlaté pokladnice československé, a hlavně slovenské populární hudby. To škatulkování ale není vůbec přesné. Zapomeňte na nějakou popíkovou “tralala” šílenost! Mluvíme zde o vrcholné porci kombinace jazzu, rocku, vážné, až experimentální hudby a též sonických ruchů. A to vše zabalené do výrazné slovanské melodiky. Zdá se to šílené? Ano. Hudba Collegium Musicum je svým způsobem ďábelská, ovšem krásná.
Doušek z minulosti
Bratislavská skupina vždy znamenala známku top kvality. A to nejen ve slovenské metropoli nad Dunajem, ale i na hudebním nebi, „klenoucím se“ nad bývalým Československem. Nelze při pohledu zpět přehlédnout skutečnost, že za éry bolševika byla slovenská kulturní politika v řadě ohledů poměrně dost odlišná od toho, co se tehdy dělo v Čechách a na Moravě.
Kapela Collegium Musicum byla sešlost vynikajících hudebníků a tehdejší odpovědné orgány, včetně Ministerstva kultury SR, si to dobře uvědomovaly. Protože potřebovaly nějaký produkt (hudební), který by se dal vystavit ve výkladní skříni vývozního charakteru. Což u nás, v Čechách a na Moravě soudruzi ne a ne pochopit. Ale to je jiná písnička.
Marián Varga osvětluje
Vraťme se k albu Collegium Musicum – Konvergencie. A jak jej charakterizuje sám Marián Varga? Dovolím si kousek citace, která je uvedená na obalu dvojalba.
Otázaka: Proč Konvergencie?
Překládám – protože tento název osvobozuje od jednoznačné představy a naznačuje, že nám na této desce jde o vyjádření našeho hledání a zároveň z pocitu z něho, tedy o to, že v hlavě máš cosi, ale než se k tomu dostaneš, než „to“ dostaneš ven, jsi ale stále ještě vzdálený, že ti to uniká jako vzduch z ruky, nebo dech ze života někde vysoko, takže slova, či píseň jsou jen vzpomínkou vyšší písně či vyšších slov…
A tou je skutečnost , že toto album bylo ve vydavatelství OPUS vydané jako dvojalbum (píše se rok 1971!). A jsem zase u srovnání: o tom si mohla českomoravská hudební scéna nechat jen zdát.
Bez problémů to nešlo
Na scéně se tedy objevilo album Konvergencie. A jak tehdy bývalo zvykem, projekt prostě „musely“ provázet problémy, z dnešního pohledu opravdu úsměvné. Zatímco obsah alba nikomu až tak nevadil, cenzura odmítla výtvarný design obalu! Protože portrét Mariána Vargy s cigaretou mezi rty vzala jako špatný příklad pro mládež! Tak došlo k něčemu nevídanému. Na Slovensku nebyl vytištěn včas nový obal a 2 LP komplet se vkládal jenom do igelitového sáčku s holým papírovým přebalem! Nicméně tiskárna dostala – jak jinak – stranický úkol, a nakonec bylo následné druhé vydání opatřeno „ideově nezávadným obalem“, což nebylo nic jiného, než portrét bez cigarety.
Ouvej – co se to stalo!
- K tomuto ještě poznámka: když byla ohlášená reedice tohoto alba, čekal jsem, že bude tedy komplet, i s původně navrženým obalem. Bohužel, cigárko Varga na rtu frajersky nalepené NEMÁ, z čehož soudím, že se originální film s „ideově závadným obalem“ zkrátka nenašel. Bolševik ho zřejmě nadobro spálil. (viz. foto výš)
Sestava a dílo
Album Collegium Musicum – Konvergencie bylo natočen v sestavě – Marián Varga: varhany Hammond L100, klavír, subharchord, zvonkohra, Fedor Frešo: baskytara Fender Jazz Bass, mandolína, basová mandolína, zpěv, Dušan Hájek: bicí nástroje a František Griglák: elektrická kytara, akustická kytara, zpěv.
Dvojalbum obsahuje celkem čtyři kompozice rozsáhlejšího formátu.
* PF 1972 – autorská skladba Mariána Vargy a textaře Kamila Peteraje o sedmi částech označených jak Pt.I – Pt. VII. Zde nalézám jeden z top vrcholů alba – vložení dětského sboru v části Pt. II a Pt. VI , což si dovolím označit za naprosto geniální počin. Nádhera.
* Suita po tisíc a jednej noci – což bylo volné zpracování hudebního tématu Šeherezáda od Rimského-Korsakova, podle vlastního aranžmá skupiny. Tato část je nahraná živě. Opět skvělá hudba a excelentní výkony muzikantů.
* Piesne z kolovrátku – autorská skladba členů kapely opět s textem Kamila Peteraje. Hodně zvláštní… hm, dejme tomu popové melodie okořeněné zálivkou z patosu a též Vargovými úlety.
*Eufónia – experimentální – a mentální -Vargova kompozice… zkrátka šílenost. Copak tu Marian hulil či chlastal? Nebo oboje naráz?
Bez recenze
Nemám v úmyslu album Collegium Musicum – Konvergencie rozebírat notu po notě, neboť tvrdím to, co jsem napsal u též historického skvostu, alba Václava Neckáře – Planetárium. Zhodnocení provedl čas a zařazení do pokladnice soudobé hudby hovoří samo za sebe.
Nevím, zda tohle album vnímat jako koncepční. Přece jen, rozdílnost skladeb tu je tak veliká, že bych to spíše viděl tak, co strana LP, to jiný příběh, jinak zpracované téma. Nicméně nic nesráží špičkovou hodnotu celého alba. Je rozmanité.
Závist na jedné a úcta na druhé straně
A jak to tak u takovýchto úspěšných děl bývá, mnozí tehdy kapele vytýkali, že nápady kopírují od věhlasných světových kapel. Možná na tom něco malinko bude (bylo), nicméně na albu dominuje něco, co se dá nazvat jako výrazná slovanská melodika, což u kapel z tehdejšího „západu“ nepřicházelo v úvahu. Takže v těch trapných invektivách vidím takovou tu klasickou česko-slovenskou zamindrákovanost, nepřejícnost kombinovanou se závistí. Musím si zkrátka plivnout…
O kvalitách alba Collegium Musicum – Konvergencie svědčí i skutečnost, že se sám Varga o něm vyjádřil v tom smyslu, že by ani po mnoha letech album nepředělával. A že ho dodnes poslouchá s úctou.
I já ho poslouchám s úctou a s podivem, co že byli schopni naši „bratia“ v roce 1971 stvořit. A také s povzdechnutím nad smutnou skutečností, že dnes už nikdo nic takového není schopen nahrát. A nemyslím si, že by doba takovému počinu nepřála
Názor autora nemusí korespondovat s názory vás, vážených čtenářů