Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíce a roky – recenze

Když jsem se dozvěděl, že náš rockový bard vydá další desku ve spolupráci s kapelou Petra Ostrouchova, nebylo to zase až tak velké překvapení. Protože dvě předchozí alba, jak „Jednou tě potkám“ z roku 2019, tak „Noční obraz“ z roku 2023 jednoznačně ukázala novou Mišíkovu cestu. Obě alba považuji za top v jeho tvorbě. Dokonce jsem kdysi napsal, že jsem moc rád, že zůstal „u mladejch“, a že zde našel svůj svatý grál. Na obou albech se totiž nachází spousta velmi silných skladeb. A tak jsem si říkal: do třetice všeho dobrého? Bude album Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíc a roky opět zářit kvalitními skladbami? Jaká bude koncepce?

Jak poslouchat?

V žádném případě tu nechci tu někomu napovídat, každý méme své uši, ale přec. Především – celý ten hodinu trvající textařsko/hudební spletenec je potřeba rozklíčovat. Jinak řečeno, album není na první poslech! Teprve napotřetí, napočtvrté se dokážete naladit na vlny, které Mišík a smečka muzikantů generují. Album (LP) Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíc a roky je skvěle nahrané, údajně většinu skladeb „dávala“ kapela s Mišíkem live ve studiu na jeden zátah! A co se týká koncepce alba, stejně jako na těch předchozích, Míšík bilancuje svůj život. Má na to věk. Tématem je stáří se všemi radostmi a těžkostmi. A také ohlédnutí „proti proudu času“. Skladby plynou víceméně ve volném tempu.

Recenze

Hudební výraz a interpretace Vladimíra Mišíka se nemění, a to je dobře. Slyším tu rock, blues, i ten pro Mišíka tolik typický český hospodský šanson. Jenže přiznejme si, že ve světle dvou předchozích a skvělých alb by to bylo sakra málo. Naštěstí producent a autor hudby k většině písní Petr Ostrouchov nehodlal ustrnout a na album vložil lehké žánrové přesahy. Jenže, bude to na albu Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíc a roky stačit?

Slyším zřetelný styl zvaný ska v hopsavé skladbě „Milé mozkové závity“, kde rocker sebeironicky připouští výpadky paměti. Nebo reggae ve skladbě „Měl jsem sen“. Ve které marně klepe na nebeskou bránu a tak, smířen, míří do pekla. V titulní, zúčtovací „Tak dobře“, Mišík interpretuje slova textaře Žantovského, hrozí se šedých stejnokrojů, přírodních katastrof, lží, hluchého mobilu, nedostatku slov…a snaží se tomu všemu vzdorovat slovy…“tak dobře, lásko moje“.

Ve skladbě „Destiláty“…o čem jiném asi může text být, než o chlastu a pijatikách? A že si jich Mišík za života užil, sám se o tom v nějakém rozhovoru zmiňuje.

Tekutý básně, – Nemám zdání – šedivej barman mlčky seká led – Svět, to je bar – kde nikdo na nic – nenajde odpověď

Gin, to je kousek tvídu – mlha nad vřesovištěm – otázka, jestli bude – ňáký příště

Zajímavou se jeví nenápadná skladba „Ráno bouchly dveře“, vzpomínka na mládí v bolševikem ovládané zemi. Vstávání, cesta do školy, koule z matiky, cigárko… Sakra, tak mi to něco připomíná, až mě při poslechu jaksi mrazí v zádech…

„V rádiu kolovrátek – produkce všeho druhu stoupá – a jak nám bude blaze – navěky se Sovětským svazem“

Moje povytažené obočí

Může za ně skladba „Metál“ v ryze rockovém kabátku. Text je o tom, jak náš rockový bard dostal na Hradě jakési ocenění. Ano, povytažené obočí a trocha ošívání… a postoj Mišíka nechápající. Sakra, chlape! Byl jsi svého času bolševikem sakra fest peskován, několikrát jsi dostal zákaz vystupování. A od současného prezidenta, bolševického spratka, lampasáka, který právě v dobách tvých zákazů počínal dravě šplhat po partajnickém žebříku vzhůru, zakládal buňku KSČ, vítal v roce 68 „spřátelené armády“, učil se žít podle doktríny marxismu-leninismu…od tohoto šmejda přebíráš ocenění!? Saháš si pro metál!? Ty vole, to snad ne! Zatleskal bych ti a s úklonou smekl klobouček, kdybys to s grácií odmítl… Já vím, v textu slyším zakódované smíření a snad omluvu, ale…Vladimíre, tohle fakt nemáš zapotřebí!

Hosté     

Ti již neodmyslitelně k Mišíkovi patří. Tak je i najdeme na albu Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíc a roky. Opět slyším mazlivé hammondky Ondřeje Pivce. Téměř na všech z patnácti písní se podílel britský virtuos na pedal steel kytaru BJ Cole a americký perkusista kubánského původu Michito Sánchez. Je tu též ke slyšení Lukáš Martínek, sběratel vintage kytar a skvělý muzikant. Ve skladbě č, 13 „Ono to přejde“ je slyšet violoncello Hany Baborákové v krásné souhře se steel kytarou BJ Cole.

 Závěr

Album Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíc a roky bude rozhodně aspirovat na desku roku. Trochu mi vadí délka, ubrat dvě tři skladby by asi pomohlo…jenže které? Texty pánů Žantovského, Gellnera, Belka, Skácela a dalších Mišíkovi prostě sedí. Co mi spíš vadí je absence jasných hitovek! Předchozí dvě alba jich byla plná a tím vygenerovala spoustu ocenění. Zde tuto roli možná převezmou jen dvě skladby: smutná a „konečná“ „Nocí bloudí stíny“ a „Neodcházej naštvaná“ s krásnou mezihrou dua hammondek Ondřeje Pivce a zřejmě nějaké vintage kytary Lukáše Martínka

A potom jsou tu počítadla – jsou v každém koutě, měří čas – vteřiny, měsíce, roky – jak pozpátku jdou kolem nás

Moje hodnocení:

4.5 out of 5.0 stars4.5