Břevnovské posvícení 2025

Břevnovské posvícení, každoroční slavnost konaná v areálu Břevnovského kláštera v Praze 6. Je jedinečným spojením historie, lidové tradice a současné zábavy. Letos (2025) slaví už 30. ročník. Stejně jako v minulých letech přitahuje tisíce návštěvníků všech generací.

Historický kontext: posvěcení po válce

Málokdo ví, kde se vlastně Břevnovské posvícení vzalo. Pojďme nakouknout do historie. Je to k neuvěření, ale kořeny posvícení sahají až do daleké minulosti. Konkrétně do roku 1757. Tehdy byla, po odchodu pruských vojsk, znovu vysvěcena bazilika sv. Markéty. Tento akt duchovní obnovy se stal základem pro každoroční připomínku – posvícení. V moderní podobě se slavnost obnovila v roce 1994. Od té doby se koná pravidelně, s výjimkou covidové pauzy.

Třídenní festival chutí, hudby a řemesel

Břevnovské posvícení dnes trvá tři dny – od pátku do neděle. Proměňuje klášterní areál v živé centrum kultury a zábavy. Letošní ročník (10.–12. října 2025) nabídl třeba vystoupení legendárních kapel. Zahráli tu Laura a její tygři či Odysea. Sobotní večer tradičně zakončil velkolepý ohňostroj nad klášterem.

Co tak ukázky staročeských řemesel? Svůj um ukazovali kováři, pekaři, sýraři, řezníci… Dokonce nabízeli možností si některé techniky vyzkoušet. A co se týká jídla a pití, všeho bylo dostatek. Trdelníky, pečená žebra, šašliky, palačinky, pečená šunka. K pití burčák, medoviny, vína, klasická piva i ta mimořádně vařená k této příležitosti ve středověkém Břevnovském pivovaru.

Tradice, která spojuje

Břevnovské posvícení není jen o zábavě – je to živá připomínka historické identity místa. Místa, která propojuje generace. Spojuje duchovní dědictví benediktinského kláštera s moderní komunitní slavností. Opět se tu potkávají sousedé, rodiny i návštěvníci z celé Prahy. A v některých periodikách jsem postřehl zajímavý náhled. Zmiňuje “Břevnovské posvícení jako posvěcení nadcházejícího podzimu.

No, budiž. Ale co mě opravdu zaujalo, je to, kolik atrakcí se dokáže vměstnat na ten palouk pod klášterem! Prý jich bývá kolem dvaceti, a přesto nepůsobí přeplácaně. Každá má svůj vlastní prostor, žádné mačkání se bok po boku. Dokonce i ty „akčnější“ kousky mají dost místa – což je důležité, protože kvůli bezpečnosti potřebují své vymezené zóny. Viz video na konci.

Zajímavé je, že atrakce nemají jednotné názvy. Každý provozovatel si je pojmenovává po svém – třeba „Extreme“, „Super Mouse“, „Tornado“ nebo „Break Dance“. A i když se názvy mění, ten adrenalin zůstává.