Kristus na Hoře Olivetské je jedno z nejpůsobivějších barokních děl ve městě. Intimní, dramatické a zároveň i velmi jemné.
Kristus na Hoře Olivetské patří do širšího souboru moravskotřebovských sakrálních plastik, které vznikaly v 18. století pod vlivem místní jezuitské a později piaristické kultury. Sousoší představuje Ježíše Krista v Getsemanské zahradě, tedy na úpatí Olivetské hory. V okamžiku jeho modlitby před zatčením. Je to scéna hluboké úzkosti, odevzdání a osamělosti – a právě to je v moravskotřebovském díle velmi silně cítit. (zdroj: wikipedia)
Sousoší vzniklo v první polovině 18. století. V době, kdy Moravská Třebová zažívala výrazný kulturní rozkvět. Město tehdy patřilo mezi nejvýznamnější centra barokní sochařské tvorby na Moravě. Přesné autorství sousoší není archivně doloženo. Nicméně podle stylu, materiálu a kompozice se dá velmi dobře určit okruh, ze kterého pochází. Nejpravděpodobnější autor: Jan Jiří Schauberger (1680–1759)
Proč právě on?
Je doloženo, že pracoval pro místní kostely, kláštery a město. Používal pískovec z regionu, tudíž odpadaly ceny za dovoz. Co ale Schaubergera charakterizuje nejvíce? Joho styl práce. Modelace tváří, dynamická ale ne přehnaná barokní gesta. Realistické, nikoli teatrální podoby andělů. Používá měkké drapérie(1), což je v sochřství umělecké ztvárnění nařasené látky, roucha, vlajek, korouhví nebo závěsu.
(1)V sochařství slouží nejen k zahalení postavy, ale především jako výrazový prostředek. Pomocí různých typů záhybů sochaři zdůrazňují pohyb těla, jeho proporce nebo vyjadřují emoce a dramatičnost scény. ( zdroj: https://ap.historickasidla.cz/8992-draperie)
Pohled na kompozici sousoší Kristus na Hoře Olivetské
Tvoří ho tři hlavní prvky. Ježíš je zobrazen v kleku, lehce předkloněný. Ruce má sepjaté. Je to gesto, které vyjadřuje vnitřní zápas a prosbu. Obličej je modelován s jemnou, ale zřetelnou bolestí. Tělo je štíhlé, s typickým barokním esovitým prohnutím.
Nad Kristem se sklání anděl. Podává mu podává kalich utrpení. Symbol přijetí osudu. Anděl má měkké, téměř ženské rysy. Což bylo v baroku běžné zobrazení jak na obrazech, tak sochách. Jeho tvář je soucitná, nikoli triumfální. Křídla jsou bohatě modelovaná. S výraznou pernatostí. Kámen, o který se Kristus opírá, je stylizovaný jako getsemanská zahrada. Okolí proto doplňují drobné dekorativní prvky. Náznaky rostlin a reliéfní textura terénu. Povrch sice nese stopy zvětrání. Nicméně modelace je stále dobře čitelná. Sousoší je z pískovce, typického pro region.
Co sousoší v Moravské Třebové ztělesňuje?
Scéna zachycuje moment, kdy Kristus říká: „Otče, je-li možné, ať mě mine tento kalich.“ Kristus je na hraně lidské síly (2). Anděl nepřichází jako triumfální posel. ale jako tichá útěcha. Celé dílo působí jako zastavený okamžik mezi strachem a odevzdáním.
(2) Tento výraz obvykle odkazuje právě na významnou společenskou události v Getsemanské zahradě. Nebo na samotné ukřižování. Znamená to, že Kristus jako člověk čelil fyzickému i psychickému vyčerpání. Přesto dosáhl absolutního limitu toho, co je lidské tělo a mysl schopné snést. Přičemž se plně podřídil vůli Boha. Křesťanská teologie učí, že Ježíš byl pravý Bůh i pravý člověk. Být „na hraně lidské síly“ vyjadřuje jeho naprostou solidaritu s lidmi. Prožíval strach, úzkost a fyzickou bolest. Stejně jako kdokoliv jiný. (zdroj: wikipedia)
Sousoší Kristus na Hoře Olivetské je jedno z nejpoetičtějších barokních sousoší ve městě.
Zdroje (zkrácené url): https://1url.cz/1eDis, https://1url.cz/NeDid, https://1url.cz/EeDiD
