Tony Iommi & Jørn – From The Dark (2026)

Kytarový velmistr „riff Sabbath“ se probudil ze svého gotického sarkofágu! Vymotal se z pavučin minulosti a oprášil Gibsonku od několika vrstev historické patiny. S čímpak přichází tentokrát muž, který pomáhal tesat samotné základy heavy metalu? Muž, jehož riffy změnily běh rockové historie. Když se totiž řekne nové album Tonyho Iommiho, fanoušek automaticky očekává tuny riffů, vyvolávání démonů a záblesk dávné magie, která kdysi vyvěrala z útrob Black Sabbath. Na albu From The Dark však Tony Iommi nepůsobí jako veterán, který jen leští trofeje ve vitríně a s dýmkou v ústech vzpomíná, jaké to bylo, když se rodil metal.

Naopak! Na tomto albu Iommi zní jako muž, který se z temnoty vrátil s novou dávkou ohně v rukou a stále dokáže jediným riffem připomenout, proč se jeho jméno píše do dějin metalu zlatým písmem! Ten chlap zní překvapivě svěže, sebevědomě a hlavně stále hladově po silných melodiích a masivních kytarových stěnách. Album natočil s výborným norským zpěvákem jménem Jørn Lande, baskytaristkou Becky Baldwin a bubeníkem Karlem Brazilem.

Co na posluchače čeká

Když jsem si tuhle echt zajímavou novinku několikrát poslechl, od úvodních minut mi bylo jasné, že zde silně rezonuje éra Black Sabbath s Ronnie Jamesem Diem! Není to náhoda. Zpěvák Jørn Lande má podobně dramatický až heroický projev, aniž by sklouzával k lacinému napodobování. Má ve svém tónu chraplavost, která zajišťuje, že tyto písně odrážejí jeho vlastní schopnosti. Dává písni spíše drsnost než operní drama éry R. J. Dia! Skladby jako „World Alone“ je postavená na klasickém Iommiho receptu: monumentální riff, chytlavý refrén a pocit, že se nad posluchačem stahují temná mračna. Sám Iommi přiznává, že tato skladba nese podobný přístup jako kdysi na albu The Mob Rules.

Ano, největší silou alba jsou kytary. Tony Iommi se nesnaží znít moderně za každou cenu. Místo toho servíruje přesně to, co umí nejlépe: hutné riffy, bluesový cit a sóla, která nesoutěží rychlostí, ale emocemi.

Svoji perfektní práci tu odvádí i produkce Mikea Exetera! Zachovává dostatek prostoru i vzduchu, takže deska nepůsobí „nabušeně a překomprimovaně,“ jak to bývá u současného metalu často zvykem.

Texty na albu Tony Iommi  – From The Dark

Textová rovina se pohybuje mezi troskami dystopických světů, úvahami o smyslu existence a bolestným pocitem odcizení. Temnota v názvu není póza, ale základní stavební kámen celé nahrávky. Přesto nejde o hudební sestup do bezedné propasti. I v těch nejchmurnějších okamžicích se objevuje světlo, známé už z klasických alb Black Sabbath. Světlo, které připomíná, že člověk může najít cestu i tehdy, když se zdá, že ho obklopila naprostá tma.

A co skladby?

Sžíravý Iommiho riff otevírá oponu obludného divadla Over the Violent Sun. Co ke skladbě říct? Když vám riffy servíruje jeden z otců heavy metalu, těžko budete remcat, že nejsou dost těžké. Parádní věc obalená černou pentlí Black Sabbath.

Black Times už svým názvem nevěstí nic dobrého. Je to skladba, která kráčí albem jako pohřební průvod. Vedený člověkem, jenž kdysi naučil celý svět, jak má znít metalová temnota. Tony Iommi zde znovu dokazuje, že nepotřebuje hrát zběsilou kytarovou gymnastiku. Ve střední části zazní krátce jakýsi sbor v pozadí. Tak trochu evokuje sbory v letité skladbě Supertzar z alba Sabotage (1974). Náhoda nebo úmysl?

Skladba Beyond the Dead působí také jako výprava do krajin, ve kterých se Black Sabbath kdysi dávno cítili stejně doma, jako netopýr na půdě starého kostela. Atmosféra je hutná a nehostinná. Jørn Lande tu předvádí skvělý vokální výkon! Vlastně on ho skvostně předvádí na celém albu!

A pak přichází závěrečná Legacy.  Iommi má na ODKAZ právo! Když někdo pomáhal definovat zvuk celého žánru, může si takto skladbu nazvat a nikdo mu to nebude rozmlouvat. Přesto v tom slově cítím i jistou provokaci. Jako by starý mistr vzkazoval armádě mladších metalistů: „Tak schválně, hošánci, co po vás zůstane za padesát let?!“

Závěr

A já říkám: From The Dark je důkazem, že Tony Iommi ani po desetiletích neztratil schopnost napsat skladby, které mají váhu, charakter a vlastní tvář. Pro fanoušky období Heaven and Hell (1980) a Mob Rules (1981) jde téměř o povinný poslech! Pro ostatní je to připomínka, proč se jméno Tony Iommi dodnes vyslovuje s takovým respektem.

Nicméně je ovšem trochu úsměvné, jak Tony Iommi přistupuje k tomu, čemu nejlépe rozumí, tedy k temné tvorbě. Zatímco jiní veteráni rocku na stará kolena skládají písně o přátelství, o vzpomínkách na hezké holky a o západech slunce, Iommi si zřejmě řekl: „A co kdybychom místo toho znovu otevřeli brány pekla?“

Nejzajímavější na albu From The Dark je totiž fakt, že se Iommi nesnaží znít jako kapely o polovinu mladší. Ani nemusí. Zatímco spousta nových metalových alb křičí: „Podívejte, jak jsme moderní! Jak nám to řičí, cinká a buší“, Tony jen zapojí kytaru, zahraje několik tónů a připomene všem, kdo kdysi postavil základy téhle hlučné kovové katedrály! Ano, možná to zní trochu samolibě. Jenže když jste Tony Iommi, můžete si to, kurva, dovolit!

Zdroje: https://www.iommi.com/from-the-dark-album-announced/, https://music.apple.com/to/album/from-the-dark/6783823499, https://www.wallofsoundau.com/reviews/tony-iommi-from-the-dark-album-review