Je to stavba, která se nečte jedním pohledem…a rychle pryč! Je třeba vystoupat po Schodišti mrtvých, projít pod šindelovou střechou, kde vítr šeptá o dávných poutnících. Ještě pár kroků kopcem vzhůru a projít hřbitovní branou. Teprve pak se před vámi otevře prostor, v němž se renesanční kámen mísí s barokními sny a s pamětí těch, kteří tu žili, zemřeli, a byli pohřbeni.
Když už jsem před pár dny okukoval sousoší Kristus na Hoře Olivetské, nedalo mi to, abych si nezašel na tento renesanční kostel Nalezení sv. Kříže podívat. Nepřálo mi štěstí, neb tu pracovali nějací řemeslníci a vstup mi byl odepřen. No nic, ve svém katalogu fotografií jsem našel pár fotek, pořízených… tuším že v roce 2024 při akci Noc kostelů.
To pro upřesnění toho, co vidíte níže, v galerii. Vím, že mě to tehdy velmi potěšilo! Protože – nejen že je to jedna z nejstarších památek v Moravské Třebové. Která pamatuje věky dávno minulé. (starší je jen Kostel Nanebevzetí Panny Marie – první zmínka z roku 1270.)
Genius loci – to je to, co zdobí renesanční kostel Nalezení sv. Kříže
Ale je tu ještě něco dalšího, skoro až hmatatelného. Návštěvníka tu neosloví jen architektura či staré zdivo s malbami od Judy Tadeáše Suppera (1775). Místo ho obejme svým vlastním duchem, tím tichým, neviditelným geniem loci, který se tu po staletí usazoval jako jemný prach. Atmosféra je tu směsí paměti a ticha, světla, které se láme o kamenné hrany, stínů, jež se drží při zemi, a vůně, která připomíná dávné časy.
Renesanční kostel Nalezení sv. Kříže je prostor, kde se živí loučili s mrtvými, kde se lidské emoce dotýkaly stěn tak intenzivně, až se zdá, že v nich zůstaly otisknuté. Pláč, zoufalství, smutek, poslední slova šeptaná do prázdna, vzpomínky vířící v hlavě jako padlé listí ve větru— to všechno tu muselo ulpět. V lavicích, ve dřevě kruchty, v kameni křížů, v každém záhybu presbytáře. Místo jako by si pamatuje víc, než dokážeme pojmout.
Okénko do historie
Na Křížovém vrchu nad městem stával původně dřevěný kostel, dokončený nejpozději roku 1505. Což dokládá zvon v sanktusníku(1). Roku 1499 na toto místo Ladislav Černohorský z Boskovic přemístil městský hřbitov. Ten se do té doby nacházel uvnitř hradeb, u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Tím, jak se město rozrůstalo, bylo nutné změnit lokaci hřbitova mimo hradby. A tak roku 1602 rozhodla městská rada starý dřevěný kostel nahradit novým. Který bude reprezentativním chrámem v duchu renesanční architektury. Tím se stal Renesanční kostele Nalezení sv. Kříže v Moravské Třebové
(1)Sanktusník je malá, štíhlá věžička na hřebeni střechy kostela, obvykle nad presbytářem (tedy nad prostorem hlavního oltáře). V jejím vnitřku bývá zavěšen malý zvon, který se tradičně používal při mši – zejména při zpěvu Sanctus a při pozdvihování.
Stavbu nového kostela vedl Andreas Balzer z Nisy. Mezi lety 1603–1605 vznikla trojlodní renesanční stavba s výrazným portálem a alianční erbovní deskou Ladislava Velena ze Žerotína a jeho ženy Bohunky z Kunovic. Kostel je typickým příkladem pozdní renesance na Moravě. Jednoduchá hmota stavby, trojúhelníkový štít, opěrné pilíře, hrotitá okénka. V době baroka získal kostel bohatou freskovou výzdobu od Judy Tadeáše Suppera, dokončenou roku 1755. Vzácné jsou také manýristické lavice(2) z roku 1632, unikátní mobiliář s cechovními znaky.
(2)Manýrismus se vyznačuje snahou o efektnost, komplikovanost a jistou „manýru“. U lavic se to projevuje:vysokými, dekorativními bočnicemi, opěradly s bohatým kasetováním a ornamentálními výplněmi. Profilovanými sedáky a podnožemi, někdy s neobvyklými tvary.
Kruchta a varhany
Dřevěná kruchta je balkon hudby. Pochází z roku 1661. Místo, odkud se kostel nadechuje zpěvem, odkud se prostor rozvibruje varhanními tóny. Je to galerie, která nepatří běžnému pohledu. Člověk ji vnímá spíš sluchem než zrakem. V kostele na Křížovém vrchu působí jako dřevěná loďka zavěšená v prostoru, nesoucí na svých bocích kresby – příběh pašijí. Původní kostelní varhany pocházely z roku 1682. Ty současné jsou od firmy Rieger z Krnova vyrobené v roce 1877.
Katastrofy a opravy
Byl to v těch dávných časech úděl mnoha takových staveb. V roce 1700 prolétla nad Moravskou Třebovou vichřice. Strhla střechu kostela a poškodila věž. V roce 1785 se dokonce uvažovalo o zboření kostela! A to kvůli špatnému stavu; zachránili jej místní farníci! Rok 1838 byl ve znamení rozsáhlá rekonstrukce kostela Nalezení sv. Kříže. Přitom došlo i k opravě hřbitovní zdi.
Náhrobníky a lapidárium
Při opravách v 19. století se zjistilo, že podlaha kostela je vydlážděna starými kamennými náhrobníky! Neuvěřitelné! Bylo zjištěno – a doloženo – že byly vylomeny z hrobů! A to během protireformace (3). Později byly vyzvednuty a umístěny do vnější zdi a do lapidária v kapli sv. Markéty.
(3) Protireformace vypukla v plné síle po bitvě na Bílé Hoře a v letech následujících. (1620 – 1700) 1526–1618: napětí mezi katolíky a protestanty, ale bez plošné represe. 1620: Bílá hora – zásadní zlom! 1620–1650: nejtvrdší fáze protireformace. 1650–1700: upevňování katolické identity, barokní kultura, rekatolizace dokončena. V českých zemích byla potireformace úzce spojená s habsburskou politikou a s příchodem jezuitského řádu. (zdroj: wikipedia)
Moderní období a současnost
Kostel dlouho chátral, ale od roku 2023–2025 probíhá rozsáhlá obnova. Město kostel převzalo od církve. Restaurují se lavice, fresky, náhrobníky, opravuje se šindelová střecha, připravuje se odvlhčení stavby a další restaurátorské práce. Kostel je dnes považován za jednu z nejcennějších renesančních památek na Moravě.
Závěr
Křížový vrch je místo, kde se město vzdaluje a zároveň přibližuje. Z dálky působí kostel nenápadně, téměř skrytý mezi stromy. Zblízka je však monumentální – ne velikostí, ale atmosférou. Je to chrám, který se nevnucuje, ale který se zapisuje do paměti. Jeho tři dřevěné kříže v presbytáři, kdysi stojící na vrcholu vrchu, jsou jako tři tiché svědectví o krajině, která se měnila, ale nikdy neztratila svou posvátnost.
Kostel Nalezení sv. Kříže není jen renesanční stavba. Je to jako vrstvený text, v němž se čte gotika, renesance, manýrismus, baroko, protireformace, romantické nadšení 19. století i současná snaha o záchranu chátrající památky. Je to místo, kde se Moravská Třebová zrcadlí v celé své historii.
A když se večer vracíte dolů po Schodišti mrtvých, město se pod vámi rozsvítí. A vy máte pocit, že jste se dotkli něčeho, co přesahuje běžný čas. Že z šerosvitu vystupují kontury prachem zaváté historie. Že jste se ocitli na místě, kde se kříží světy živých a mrtvých.
Úplně na konec – bohužel
Bohužel, za kostelem byla zcela necitlivě postavena věž nějaké mobilního operátora! Kdo tohle zvěrstvo povolil!? Ten by fakt zasloužil pár facek přes čumák! Druhá nejstarší památka ve městě je touto zrůdností trestuhodně degradována!
