Moje oblíbená smečka v roce 1975 prorazila se skvělým albem Alive! Pamatuji, jak mi tehdejší kamarád (kde mu je dnes konec) pouštěl toto dvojalbum z LP! Ano, ten rok, kdy bylo vydané! Tehdy jsem nechápal, kde se u něho doma vzalo! V roce 1975! Za vlády bolševika, za “železnou oponou”! Na maloměstě, na česko-moravském pomezí!
A o rok později album Destroyer! Které nyní slaví 50 let! Na obalu 4 kreatury se zmalovanými tvářemi! A ten název Kiss! Dvě lomená S! Okamžité debaty, zda kapela nemá něco společného s nacisty! Vysvětlení na konci článku!
Ovšem, co si vybavuji, to byl úvod alba. Jakési cinkání hrníčky, sednutí do auta, pohyb řadicí páky. Start a dunění motoru, hudba znějící z autorádia…a pak, profláknutý kytarový riff. Skladba „Detroit Rock City” mi otevírala dveře na planetu Kiss! A ta kytarová sóla, které produkoval virtuos Ace Frehley. Dejž mu věčnou slávu a na nebe letí pozdrav!
- MOJE HODNOCENÍ: 7/10
- Label: Casablanca Records
- Datum vydání: 15. března 1976
- Délka alba: 10 skladeb, 34:08 min.
- Čas četby: 522 slov, 3 minuty
Malé historické ohlédnutí
V roce 1975 byli KISS na cestě stát se rockovými bohy! Měli za sebou tři úspěšná studiová alba se skvělými skladbami – Kiss (1974), Hotter That Hell (1974) a Dressed to Kill (1975). Jenže po live albu byl na ně vyvíjen tlak: hele, chlapci, musíte potvrdit svůj talent! V zákulisí se údajně velmi debatovalo o tom, zda Kiss vydrží. Jejich značka „shock rock“ ještě nebyla v módě. Ještě se zdaleka nepřiblížili „na dostřel“ k tehdy již renomovaným umělcům! Jako byli Dawid Bowie, Marc Bolan z T-Rex, nebo glam rocková smečka Sweet.
Kiss na to šli od lesa! Byl přizván slavný hudební producent Bob Ezrin. Ten měl již zkušenosti s „hororovým“ umělcem jménem Alice Cooper. Baskytarista Genne Simmons a kytarista Paul Stanely požadovali po producentovi stejnou energii! Stejně šlapající sound. Ezrin si uvědomoval, že si musí Kiss vybudovat svoji image. Navíc, jejich zvuk byl často slabý a nevýrazný. Všichni “kissáci” byli spíš jako hardrockoví teenageři s halloweenským nátěrem na obličeji! A s levnými zesilovači. Na Destroyer konečně sehnali zesilovače, které potřebovali. A…bingo! Album se povedlo! I když…
Kiss – Destroyer
Kapela stvořila dílem nezapomenutelné skladby, které vždy zazněly na koncertech. Boží, takřka hymnická „Shout It Out Loud“ A když se do rádia dostala nečekaně sentimentální, dokonce smyčcovým orchestrem podkreslená „Beth“ zpívaná bubeníkem jménem Peter Criss, bylo vymalováno! Mnozí kritici dokonce říkají, že kdyby nebylo „Beth“, album, jako celek, by zapadlo! Další hitovka „Do You Love Me“ úspěch alba jen podtrhla.
Beth, slyším tě volat – ale teď se nemůžu vrátit domů – já a kluci hrajeme – a my prostě nemůžeme najít zvuk – ještě pár hodin – a budu hned u tebe doma – myslím, že je slyším volat – oh Beth, co můžu dělat?
Na druhou stranu…
… abych byl upřímný, nikdy jsem nepřijal ten podivný experiment, jehož součástí se staly 4 podivné skladby, které mi prostě do soundu kapely vůbec nepasovaly! “God Of Thunder”, “Sweet Pain,”, “Flaming Youth” nebo “Great Expectations“. Ksakru, co to mělo být? Ptal jsem se tehdy. Dnes už víme, že to byla úlitba velkému šéfovi Gene Simmonsovi, který měl ve veliké lásce dramatické „muzikálové“ skladby. Proč je ale v takovém množství protlačil na album KISS, není známo.
Ostatně, stačí si poslechnout jeho sólové album z roku 1978. Které je charakteristické velkou žánrovou roztříštěností materiálu. Tak už asi víme, odkud vítr tehdy foukal.
Závěr
A teď to pozdvižení nad těmi dvěma lomenými S v názvu kapely! Propagace nacismu!? I takové názory se u nás vyskytovaly! Ani náhodou! Vysvětlení je jednoduché. Chlapci si do názvu vložili 2x runové písmeno s názvem „sowulo“, tedy S. A navíc: ze zakládajících členů Kiss jsou dva židovského původu! Gene Simmons (narozen jako Chaim Witz)a Paul Stanley (narozen jako Stanley Eisen). Oba pocházejí z rodin, které přežily holokaust! Jejich židovská identita je v mnoha rozhovorech i studiích zmiňována jako významná součást jejich životních příběhů!
Takže oslavme 50 let od vydání alba Kiss – Destroyer! Chlapci tímto albem měli již rázně našlápnuto k platinovým zítřkům a obřím koncertům po celé planetě. Já si užil ten úplně první u nás! 14. prosince 1996 ve Sportovní hale v Praze, během reunion turné v původní sestavě. A ono je to také vlastně výročí! 30 let! Tímto zdravím kamaráda Jirku z Letohradu! Určitě pamatuje! My, neskutečně natěšení, tramvají ke Sportovní hale – a za jízdy jsme srdnatě upíjeli z flašky Ferneta!
