Tak to se u mě sešlo! Neuvěřitelné! Právě jsem poslouchal letitou nahrávku/vykopávku! Ďábelské spojení Iana Gillana z Deep Purple a temných mistrů Black Sabbath! Album Born Again. Které bylo natočené v roce 1983! A najednou klik! Na portálu Spotify na mě vyskočila upoutávka na fungl nový singl „párplů“, skladbu „Arogant Boy!“ Do háje, říkám si! To je mi náhodička! Překvapení na hraně šoku! Hard-rock kings Deep Purple se opět derou na světlo Boží!? Budou vydávat nové album!? Šátrání na netu – ano, je to jasné! 3. července 2026 spatří světlo světa nové album Deep Purple: Splat!
Otázky fanoušků na párplovských fanzinech padaly jako dozrálé švestky! Členům je kolem osmdesáti let, s výjimkou kytaristy Simona Mc Bridea, kterému ještě není padesát! Copak v roce 2026 „dědci párpli“ zplodí!? Bude to návrat ke kořenům!? Do časů, kdy Deep Purple tvořili DNA hard-rocku? Nebo vystřihnou nějakou modernu!? V jaké kondici bude Gillan!? A jak zapadne do sestavy nový kytarista, když Steve Morse musel Deep Purple opustit kvůli péči o nemocnou manželku…Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Deep Purple: Splat! (Žbluňk) je tady!
- MOJE HODNOCENÍ: 10/10
- Label: e.a.rMUSIC
- Délka nahrávky: 13 skladeb, 50:13 min
- Čas četby: 710 slov, 4 minuty
Je tady dobře znát, že došlo k sebevědomému nadechnutí kapely! Která už dávno nemusí nikomu nic dokazovat. Pozor! Deep Purple tu nehrají na nostalgii! Místo toho se opírají o svou současnou podobu: energický, hutný rock, který stojí na Simon McBrideově kytarové eleganci, baskytaře Roger Glovera, bicích Ian Paice, Aireyho klávesových texturách a Gillanově hlasu! Ten už sice není žiletkově ostrý, ale získal na výrazové plasticitě a zemitosti.
Album je překvapivě živé, barevné a rytmicky pružné. Není to návrat ke klasice, ale spíš pokračování cesty, kterou kapela nastoupila v dávné minulosti! Moderní, dobře produkovaný hard-rock s jasnou „párplovskou“ DNA.
RECENZE
Když jsem v úvodu zmínil poslech alba Born Again s mladým Gillananem ve spojení s černokněžníky Black Sabbath, musím začít skladbou „Scriblin’ Gib’rish!“ (Čmárané žvásty) Která mi přijde, jako jakési pokračování 43 let starého „gillan-sabatovského“ soundu v novém balení! Je to jedna z nejhravějších a zároveň nejpodivnějších skladeb na SPLAT! Přesně ten typ momentu, kdy Deep Purple ukazují, že i ve vysokém věku dokážou být nečekaně rozmarní, ironicky sebevědomí a hudebně pružní.
Vraťme se k úvodní skladbě „Arogant Boy.“ Řekl bych, že tahle svižně ubíhající pecka charakterizuje celé album! Štěky kláves, pěkné sólo kytaristy. „Diablo“ je skladba, která na SPLAT! funguje jako temnější, sevřenější moment, kde Deep Purple ukazují, že i v současné sestavě dokážou být drsní, dramaticky napjatí a zvukově hutní, aniž by sklouzli k laciné tvrdosti. Je to Purple v módu dark groove — ne metal, ne retro, ale moderní rock s démonickým podtónem.
Billy neuměl číst ani psát – nikdy v životě nečetl knihu – vypadal jako hovno – obličej neseděl – a ven chodil vždy jen v noci – Billyho pozvali na večírky – vždycky se oblékal tak, aby otravoval – Billy si představoval své šance – a říkali mu arogantní kluk (fragment textu skladby Arogant Boy)
Ve šlapající skladbě „The Lunatic“ má hlavní roli klávesák Airey. Jeho Hammondky mají lehce psychedelický nádech, špinavé vibrato, feeling, který připomíná staré Purple, ale s moderní produkční čistotou. Gillan výborně zpívá. Pěkná věc.
Jediný kůň ve městě a Žbluňk na konec
Pokud máte rádi „velký refrén“, užijete si ho v další skvělé skladbě „The Only Horse in Town.“ (Jediný kůň ve městě) Je to přesně ten typ skladby, který ukazuje, že Deep Purple v roce 2026 nejsou jen veteráni udržující tradici. Kapela se dokonalé naučila pracovat s vlastním současným jazykem. Svůj díl umění zde určitě vtiskl slavný producent Bob Ezrin.
„Guilt Trippin´“ uvádí krásný motiv na klavír. Uprostřed skladby se dočkáme „konverzace“ mezi klavírem a kytarou. Tak trochu brnká na jazzová vrátka. Zpěv Gillana se asi dostává na své maximum, v refrénu cítím nějakou syntetickou podporu. Výborná věc!
Titulní „Splat!“ je přesně ten typ závěru, který Deep Purple umí jako málokdo: krátký, úderný, sebevědomý a s jasným pocitem, že kapela neuzavírá album tečkou, ale výkřikem. Je to finále, které nepůsobí jako epilog — spíš jako poslední švih štětcem, který dodá celé desce charakter.
Závěr
Před pár dny jsem tu recenzoval fungl novou fošnu „dědků“ Rolling Stones. Dal jsem ji bez rozmýšlení 10 bodů! A říkal jsem si, jak to ti staří pardálové těm mladým klučinům zase natřeli! A totéž platí i o tomto albu! Podle mne je Splat! top hard-rockové album pro letošní ro(c)k!
