Když jsem zde v roce 2019 recenzoval Mišíkovo skvělé a mnohými cenami ověnčené album „Jednou tě potkám“, zmínil jsem přání, že by teď mohl vypustit do světa další desku s domovskou kapelou ETC. To přání beru zpět a narovinu říkám, že jsem moc rád za to, že náš rockový bard zůstal u „mladejch“ ve stáji pana Ostrouchova a jeho kapely Blue Shadows. Mišík zde totiž našel svůj svatý grál! Jak to myslím? Stejně, jako předchozí album, tak ani „Noční obraz“ není nějakou sbírkou pozapomenutých písniček, vymetených ze dna šuplíku letenského rockera. Je to plnohodnotná deska, další v dlouhé řadě, a s radostí dodávám, že fenomenální! Vladimír Mišík namaloval Noční obraz v polohách, dosud u něj neslyšených! A co víc, zdá se mi, že je ve skvělé formě.
Ještě něco málo k desce jako takové. První překvapení: červená barva LP. Ne, že bych křiklavě barevná „elpíčka“ neznal. Ani nevím proč, spíš jsem si je ale dával dohromady s výlisky nesoucí moderní elektronickou hudbu. Ale teď: Mišíkovo album vylisované na rudém polyvinylchloridu. Ok. Ale co mě ještě více zarazilo je rychlost otáček na gramofonu. Nikoliv klasická 33, ale 45 rmp! 3 nebo 4 skladby na stranu a špičková dynamika! Ale teď už k hudbě!
Zapomeňme na typický ETC bigbít, i když v některých skladbách sem tam zaslechneme povědomý zázněj časů minulých. Už na předchozím albu vstoupil Mišík do mnohabarevné nadžánrovosti. A v „Nočním obrazu“ jest dotažena k dokonalosti!
Obsah alba
14. skladeb, Mišík se mi zdá ve výborné formě, slyšíme tu jistou rozvernost i melancholii, sebeironii, ale též chmury a přemýšlivost i doušky humoru, jako třeba v titulní skladbě „Krok sun krok„, kde pozřel tmavomodrou blumu, zapíjel to doušky rumu, pak má ve sklepě časovanou pumu a cítí závany plynu. 🙂
„…v tašce jen léky a placatku rumu, půlku chleba a jednu zralou blumu, jsem důchodce, sotva se domů sunu...“
Kuny na půdě?
Tohle je ještě sound klasického Mišíka, jak ho známe. Ale pak to přijde. Boží věc, „Noční chodec„. Zvolna se plížící skladba, až hypnoticky vystavěná s opakujícím se kytarovým rifem. U Mišíka úplně něco nového, dosud neslyšeného! A parádního!
„... někdy se v noci probudíme, a kdosi chodí po bytě, nasloucháme těm divným krokům, jak moři v prázdné ulitě…“
Od tohoto okamžiku si na tuto písničku vzpomenu pokaždé, když spím u mámy, a na půdě nad hlavou mi od jara do podzimu slídí kuny. Ťap…ťap…duc. Ovšem ty bych nejraději střílel! To by se ovšem poetika Mišíka asi stavěla na zadní…:-)
Další pecka. Nádherná „Vánoční pohlednice„! Ovšem přiznám se, že nevím, co se za textem skrývá. Backing vocals zde, krom jiných, obstarává Lenka Dusilová.
„…Jen dlouhý řetěz černých stop, trhá sníh, kdo to tu šel? Štěstí či hrob, hledal v závějích?…„
Typické zhudebněné básně
Nesmím zapomenout na to, že jsou součástí Mišíkových alb! Tak tomu není jinak ani na této desce. Zde přispěli: Václav Hrabě, František Hrubín, Jiří Orten či Jan Skácel.
Na desce Noční obraz se objevuje také nezvykle velká parta hostů. V mnohých skladbách zazní hammondovy varhany Ondřeje Pivce, v závěru teskně vzpomínkové skladby „Šedesátá léta“ uslyšíme slepé pěvce z americké skupiny The Blind Boys Of Alabama. V téže skladbě hraje na nostalgickými fáborky omotaný klavír Jana Steinsdörfer. Nebo ve skladbě „Sen“ Krásné aranže, spousta detailů, vokální doprovod Roberta Křesťana a Lenky Nové. A jako třešnička na dortíku fantastické sólo Američana Jerryho Douglase na nástroj zvaný dobro. A boží dohrávka na konci skladby za zvuku Pivcových hammondek. Nádhera.
Drobná perla se nachází úplně na konci alba. Skladba „Děkuji“ kterou napsal talentovaný, bohužel nedávno zesnulý, zpěvák David Stypka. Miniaturní věc nazpívaná neuvěřitelně horoucně. Ti dva muzikanti se na podiu nikdy nepotkali, ovšem Stypkův text padl Mišíkovi doslova do úst. Krásná věc na konec.
Přišel mi účet, dlužím prý bohu
Za nádech, za lásku, za báseň
Prý, že mi počká, když dostojím slovu
Když budu splácet úsměvem
Hned zrána přišpendlím na oblohu
Obrovskou plachtu s nápisem
Děkuji ti, že ještě mohu
Děkuji ti, že ještě jsem
Děkuji ti, že ještě mohu
Děkuji ti, že ještě jsem
A tak tu máme onu rozčepýřenou nadžánrovost v plné parádě! Míchá se nám tu znamenitý gulášek s přísadami českého bigbítu, jazzu, gospelu, blues, bluegrassu a i něco z country.
Závěr
Je to s podivem – a obrovskou ostudou pro naše mladé zpěváky a kapely, že tak skvělou hudbu musí do světa vypustit rockový bard, kterému táhne na 76 rok! Dlouho tvrdím, že je v naší hudební scéně něco moc špatně! Tohle pestré album jest hmatatelným důkazem! Můžu jen doufat, že se stane pro někoho inspirací.
LP se točí na gramofonu, Vladimír Mišík namaloval Noční obraz a já se tetelím blahem! Slyším totiž boží hudbu z alba, které rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co Mišík za své dlouhé kariéry natočil. A budu drzej a troufalej, protože dvě Mišíkovi poslední (zatím?) desky řadím do jeho diskografie hodně vysoko, hned za legendární „Kuře v hodinkách“.
Moje hodnocení: 100%
Článek jest mým názorem, moji kritikou, a nic z toho nikomu nevnucuji.
Další nabídka hudby
Katapult: bigbít našeho mládí.
Arild Andersen Quartet – božský jazz!
