Člověku se opravdu nechce věřit, že tohle dvojalbum vzniklo před 45 lety! V době hluboké totality! Píše se rok 1977. Václav Neckář má 34 let a právě se nachází ve vrcholné formě. A jeho tenor, nikterak vyumělkovaný, je ozdobou celého dvojalba. Je neuvěřitelné, do jakých vokálních poloh se tenhle chlapík dokázal pustit! Ano, Václav Neckář ve svém Planetáriu exceluje! Ovšem celá doprovodná kapela odvádí skvělou práci. Plus spousta hostujících muzikantů. A člověk, milovník kvalitní hudby, nejen že nechce věřit, kdy bylo album stvořeno, ale též si klade otázku, jak je možné, že dnes už nikdo nic takového není schopen nahrát. A věřte, že dvoj LP bylo prodáno 125 tisíc kusů… a je známo, že v některých částech naší tehdejší socialistické republiky to byla tehdy regulérní podpultovka! Jako třeba banány před vánoci.

Reedice

Ano, tohle album znova vyšlo před dvěma lety poté, co prošlo důkladným remasteringem. Tedy jakýmsi „vyčištěním“ původní nahrávky.  A já se na něj těšil. Protože si dobře pamatuji na rok, kdy dvojalbum poprvé vyšlo. Už se ale nevzpomínám, z jakého zdroje jsem tehdy album Planetárium poslouchal, zda to byla originální LP deska, nebo kopie na kotoučovém magnetofonu. Spíš to druhé. Ale pamatuji, jak mě zaujala. Už v té době byla totiž něco naprosto výjimečného. Však kdo si na onu dobu vzpomene: v rádiích, na stanici Hvězda, zněl Gott, Vondráčková, Zagorová, Matuška a další, v té době slavní zpěváci a zpěvačky. Hráli a zpívali jednoduché popěvky… a najednou se tu zjeví známá tvář, „doktor dam di dam“, klukovský kukuč Václava Neckáře, a na pulty prodejen položí – koncepční album! A v mnoha skladbách i s poměrně složitými texty. Viz např. kratičká ukázka ze skladby „Klaun a tanečnice“

…“malým bodem, zdá se, jen částečka skal – nicotnou a lehkou. – ach, kdo by ji znal – stoupající vesmírnou dráhou – k zářivému osamění – … k erupcím a tání hvězd v mlhovinách“

A konkrétně u téhle této skladby mi rozum zůstává stát. Nad tím, že tohle dokázali muzikanti v roce 1977 vymyslet a nahrát! Neuvěřitelné!

Koho Václav Neckář ve svém Planetáriu přivítal?

Kdo album stvořil? Spousta lidí, samá tehdejší esa naší pop music. Kapela Bacily ve složení Jan Neckář –  zpěv, klávesy, foukací harmonika, violoncello, zobcová flétna. Peter Mahrik –  zpěv, kytary. Petr Petrásek – zpěv, bicí, perkuse. Alexandr Čihař – zpěv, baskytara, kontrabas.  Václav Neckář – zpěv. Josef Kůstka – kytary, baskytara. Milan Vitoch – bicí. Otakar Petřina –  aranže, kytary, foukací harmonika, slide kytara, mandola, flétna, baskytara, citera, zpěv.

Dále Petra Janů – zpěv, Jaromír Krejčíř – piano, Květoslav Rohleder – housle, Jan Kubík – tenorsaxofon

Recenze? Je zbytečná!

Ne, tohle veledílo nehodlám recenzovat. Dvojalbum patří do archívu československé pop music a to hovoří samo za sebe. Ve světlé současné, neuvěřitelně plytké, až trestuhodně odfláknuté populární hudby je Václav Neckář ve svém Planetáriu diamantem.

A hity z alba také vyšly! Co tak třeba „Meteor“, „Potulný hráč“, nebo „Hvězdné nebe na Atlantidou“.

Poznámka na konec

Alb, která prošla remasteringem přibývá. Naposledy jsem se třeba rozplýval nad legendárním albem Jiřího Schelingera. A je to dobře. Skladby získají na dynamice a čistotě. Ano, bazarové, původní desky v dobré kvalitě mají svoji cenu, ale nesmíme zapomenou na to, že nově vydané komplety jsou bohaté na doplňkové materiály. Formát LP desky to umožňuje.

Jak jsem psal v úvodu, album jsem kdysi dávno poslouchal, zřejmě na kotoučovém magnetofonu. Xkrát překopírované, přehrávané písničky. Žádné detaily. Až teď, při poslechu vyčištěné verze doslova zírám, co všechno se ve skladbách děje.

A opět zdůrazňuji, že nevyházím z údivu. Co byli naši umělci schopni před téměř půlstoletím vymyslet… a nahrát!