The Rolling Stones vydávají nové STUDIOVÉ album! Po 18 letech! A to je událost srovnatelná s letem prvního člověka na Měsíc! Jaké bude? Když jsem slyšel jednu z prvních představených singlovek, titulní a chytlavou vypalovačku „Angry„, říkal jsem si, a doprdele! Tohle zní sakra dobře! Druhý singl mě ovšem poněkud zchladil. Blues-rocková „Sweet Sounds of Heaven“ s hostující a uječenou Lady Gaga, mi k srdci nijak nepřirostla. Výsledkem byly pochyby. Známe to všichni. Rockovým mastodontům zahoří koudel u zadku a řeknou si: věkem lámeme osmdesátku, ještě je potřeba něco stihnout a nějaké doláče vydělat.
A tak vymeteme šuplíky, případně na desku hodíme něco převzatého, pro efekt pozveme nějaké hvězdné hosty, a to by v tom byl rockový čert, aby si to lidi nekoupili! Vždyť jsme titáni Rolling Stones, a studiovou desku vydáváme po tak šíleně dlouhé době! Kdo by od nich něco čekal, že? Navíc, když v roce 2021 zemřel bubeník Charlie Watts, který byl více jak 50 let součástí smečky. Jenže, čas beží. A tak tu máme rok 2023, Rolling Stones a jejich Hackney Diamonds. Dne 20. října Mick Jagger, Keith Richards a Ronnie Wood představili světu 12 zbrusu nových písní. Na bubenický post se posadil Steve Jordan. A je to, vážení, jízda! Držte si klobouky!
Rockové ikony boří klišé
Že „starý balvany“ toho už moc nezmůžou? Že už obrostly mechem? Když jsem si pustil desku poprvé, jen jsem nevěřícně poslouchal a kroutil hlavou! Ten neskutečný nářez, příval rocku, blues, country i popíku! Tohle dnes ještě někdo umí!? Ano, umí! Máme tu kolekci dvanácti skladeb se stopáží necelých padesáti minut, které celkem jasně dávají na srozuměnou, že The Rolling Stones nejsou nějaký uslintaný relikt minulosti! Ano, jsou to staří bardi, kteří ovšem bravurně ovládají svoje řemeslo a nemusí se učit ničemu novému. I přes tenhle nesporný fakt mě udivuje, jak je album Hackney Diamonds čerstvé, dynamické a zahrané s takovou dávkou energie, za kterou by se nemusely stydět ani kapely o generaci mladší!
Recenze – i když, má cenu ji psát?
Ptám se sám sebe, protože Rolling Stones a jejich Hackney Diamonds je prostě špičková nálož hudby, která musí každého fanouška kapely posadit na zadek. Nebo roztancovat. Má tedy cenu vytahovat nějaké skladby a psát, že tahle je lepší než ta druhá? Když by se dalo bez přehánění říct, že co skladba, to potenciální hit? V úvodu jsem vypíchl úvodní „Angry„. Ano, někomu může připadat jako prvoplánová odrhovačka, ale já jsem přesvědčen, že tahle pecka klidně může otevírat koncert! Chytlavá, halekavá, jednoduše vystavěná, ale sakra šťavnatá. Mick Jagger zpívá jako o život… až mám jisté podezření, že si trochu vypomáhá nějakými vokálními elektronickými udělátky. Ta dynymika a čistota jeho zpěvu je trošku podezřelá – a to se netýká jen této skladby.
Druhou v pořadí je úžasná „Get Close“ hraná ve středním tempu. Neuvěřitelně chytlavá, s parádním refrénem. A krátkým sólíčkem na saxofon, který sem sedne, jak prdel na hrnec. Další adept na hit No1.
„Whole Wide World“ je další vypalovačka, která určitě rozparádí dav pod podiem. Otázka je, bude-li vůbec ještě nějaké? Rozhodně tuhle pecku vidím, jak další hit, který bude bodovat u rozlasových DJ. Třetí náloží kvalitním rockem je „Bite My Head Off„. Sluch mě neklame, boha jeho… slyším tu dokonce ozvěny punku! Špičkově nabušená věc, ve které na baskytaru hraje další hvězdný host, slavný „brouk“ Paul McCartney!
Lady Gaga a dřevní blues na konci
A jsme u jediné blues – gospelové skladby, téměř 7 a půl minuty trvající „Sweet Sounds of Heaven„, ve které hostují hned dva hosté, zpěvačka Lady Gaga a klavírní part si vysekl hvězdný Stevie Wonder. Jak jsem zmínil výše, jako singlovka mě nijak nebrala, zde, v kontextu celého alba Hackney Diamonds sice sedí, je výborně gradovaná, ovšem také zbytečně dlouhá.
Jsou tu daleko lepší skladby, jako třeba nádherná pomalá a vemlouvavá „Tell Me Straight„, kterou si tu vysekl kytarista Keith Richards. Myšleno nejen hrou na kytaru ale i zpěvem. Kdo zná jeho sólová alba, dá mi určitě zapravdu, že je tu zřetelně cítit jeho rukopis, jehož jasným znakem je zastřený (zkouřený), ale dobře poslouchatelný hlas. Jedna z top písniček.
Jelikož se příprava a nahrávání alba roztáhlo do několika let, stihl si ve skladbě „Mess It Up“ zabubnovat Charlie Watts. Stejně jako v další „Live by the Sword„, ve které navíc – poprvé po 30 letech – hostuje původní baskytarista kapely, Bill Wyman. A aby těch hostů nebylo málo, do klavíru zde tluče hvězdný Elton John.
„Dreamy Skies“ je skladba ve stylu country , naštěstí jediná na desce. Rozhodně ale není špatná.
Celé album uzavírá dřevní „Rolling Sones Blues„, jen hlas, kytara a foukací harmonika. Což vnímám jako návrat ke kořenům „kamenů“.
Konec skvělého alba! Co? Excelentního!
Co říct závěrem, aby to neznělo jako klišé… Především: celé album Rolling Stones a jejich Hackney Diamonds je perfektně nahrané. Má dynamiku, má šťávu, všechny nástroje jsou perfektně čitelné. Nahrávky se řítí vpřed – zkrátka kameny se valí se vší parádou! Je to práce nového producenta, jménem Andrew Watt. Tenhle borec stojí za nahrávkmi takových borců, jako Ozzyho Osbourna, Iggy Popa či Eddieho Veddera (Pearl Jam). Produkčně se postaral o všechny písně, tři dokonce s Jaggerem a Richardsem napsal.
Přiznám se, že jsem čakal nudu. Vykrádání sama sebe. Omílání již stokrát nahraného, padajícího do šedi průměru. Album z rodu zbytečných. A že takových je! Ale jsem moc rád, že jsme se mýlil. Čím víc Rolling Stones a jejich Hackney Diamonds poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tu máme co dočinění s albem roku! A možná i víc. Jagger se svoji tlupou se urvali ze řetězu! Už jsou slyšet hlasy, které tohle album řadí mezi ty top v historii kapely. Ať je to jak je, tahle nálož rock´n´rollu je prostě boží! Borcům to šlape, tak si to pojďme užít!