Film „Eldorado: Co náckové nesnesou“ představuje skvělý dokumentární pohled na životy LGBT+ komunity ve Výmarské republice a během nacistické éry v Německu. A to s hlavním zaměřením na berlínskou scénu okolo legendárního nočního klubu Eldorado. Zavádí nás do divokého a nyblýskaného světa, kde se prolínaly osudy řady významných osobností a nacistických pohlavárů. Do světa, který byl s nástupem fašismu rozprášen, na prach spálen.
Nabízí místy až emotivní pohled na éru, která zůstávala příliš dlouho ve stínu. Známe mnohé z průběhu I. i II. světové války, ale co se dělo v Německu „mezi“ těmito zrůdnými epochami, to nám zůstává utajeno! A právě v tomto dokumentu se dostáváme k působivým a často dojemným příběhům o lásce, přátelství a přežití. Zároveň připomíná pokračující perzekuci homosexuálů i po druhé světové válce. Skutečnost, že ti, kdo přežili koncentrační tábory, se často opět ocitali za mřížemi kvůli své sexuální orientaci, je důkazem temné kapitoly historie, na kterou bychom neměli zapomínat.
Gay kabaret Eldorado
„Jste tam, kde jste chtěli být. Připadáte si sebejistí, plni vzrušení a vnímání. Konečně jste se ocitli ve společenství lidí, kteří se cítí jako vy. V klubu Eldorádo. A na okamžik zapomenete na to, že jste jiní. Dnes večer je všechno možné. Eldorado vás vítá“
Píše se rok 1929. Radost, nekonečná dekadence, litry chlastu a tuny žrádla. Nevázaný sex. To byl kabaret Eldorado! Zbývají 3 roky! Pak bude všechno jinak. Sakra jinak.
Eldorado byl gay kabaret s tím, že vedle gayů, lesbiček a bisexuálních patronů, byla vítaná přítomnost i heterosexuálně orientovaného publika (umělci, zpěváci, autoři, celebrity, turisté). „Cross-dressing“ byl v prostorách tolerován, i když z velké části byl v té době na veřejnosti (a do jisté míry i v soukromí) právně zakázán, nebo přísně regulován. Tato výjimka z každodenního života přitahovala nejen muže, kteří se chtěli oblékat do „oděvu opačného pohlaví“, a jejich obdivovatele, ale v nemalé míře také ženy, které si to přály, ba dokonce vyžadovaly. Někteří účinkující se stali mainstreamovými hvězdami své doby! Ve světe byl klub Elodrado dokonce prezentován, jako okno do německé LGBT kultury.
Osoby a obsazení
Dokument představuje několik významných osobností 20. a 30. let, jako jsou nacistický pohlavár a gay Ernst Röhm, význačný německý lékař a sexuolog, Žid Magnus Hirschfeld a další, včetně rozhovorů s jistým Walterem Arlenem, který vyrostl jako mladý gay – Žid mezi válkami v Rakousku. Je tu také zmíněna jistá Charlotte Charlaque, jedna z prvních žen na světě, které podstoupila operativní změnu pohlaví. Ve filmu se také diskutuje o tehdejším paragrafu 175, který kriminalizoval sexuální vztahy mezi muži, používaném během obou německých režimů a i po válce v Západním Německu, kdy bylo stíháno na 100 tisíc homosexuálů.
Nacistická verze paragrafu 157 byla upravena až v roce 1969! A bez náhrady zrušena v roce 1994!
Závěr
Poukazuji na to, že člověk by očekával, že po hrůzách holocaustu, koncentračních táborech, po všech těch milionech mrtvých na frontách I. a II. světové války, a vůbec po deinstalaci nacistického režimu, by se poválečná společnost posunula k větší toleranci a respektu. Bohužel realita byla jiná. Homosexuálové, kteří přežili hrůzy koncentračních táborů, se často ocitli za mřížemi znovu, jen proto, že byli sami sebou. Je to temná kapitola historie, na kterou bychom neměli zapomenout. O tom je tento skvělý dokument.
Moje hodnocení:
5.0 out of 5.0 stars5.0
