Nad mým rodným městem se nachází romantické místo, které ovšem bylo svědkem dramatického, až hororového příběhu o nešťastné lásce. Doslova láska „až za dva hroby“ v časech dávno minulých. Vtírá se otázka: je to jen pověst? Nebo se vše opravdu stalo? Je potvrzeno, že to druhé. Vraťme se do šera počátku 19. století. Píše se rok 1818 a začíná srdceryvný příběh Annenruhe – Romeo a Julie. Víme, že se v tom roce konala slavnost císařských střelců na místní střelnici. Barevné kabátce, červené, zelené, přilbice s chocholy, na zádech dlouhé pušky terčovnice. Spousta lidí. A v tomto mumraji se toho roku jistá Anna Glässerová, dcera revírníka z nedaleké vsi Karlín (dnes součást obce Svojanov) seznámila s Josefem Herknerem, synem moravskotřebovského purkmistra. Sympatie, náklonnost a pak láska.
Které osud nepřál
Rodiče Anny nechtěli o této známosti slyšet. Měli s dívkou jiné plány! Když Josef přišel žádat její ruku, byl fotrem revírníkem hrubě odbyt. Nicméně milenci si několik let posílali dopisy, pak se i tajně scházeli. Tento stav trval až do roku 1823, kdy Anna napsala Josefovi poslední smutný dopis. Stejně smutný příběh Annernuhe – Romeo a Julie se počal pomalu naplňovat.
Plánovaná svatba z donucení
Došlo k ní roku 1824, Anna byla donucena provdat se za jistého Franze Gromese, syna rychtáře z obce Linhartice, která je nyní součástí města. Josef propadl smutku. Jeho milovanou má už někdo jiný! A pak se rozhodl, snad poháněm zoufalstvím, vybudovat krásnou zahradu na jihovýchodní straně Křížovém vrchu, na dohled od rychty Gromesových. Snad chtěl mít Annu z toho kopce stále na očích.
Drama vrcholí – osud Annenruhe – Romeo a Julie
Rok po sňatku, 23. ledna 1825, teď již Anna Gromesová, umírá na chrlení krve, chorobu dědičnou. Dnes už víme, že se zřejmě jednalo o masivní hemoptýzu, tedy závažnou chorobou dýchacích cest.
Již o dva dny později (!) je slavnostně pohřbena na hřbitově na Křížovém vrchu, pár stovek metrů od zahrady Josefa Herknera. Jenže o pár dní později se městem začaly šířit divné zvěsti. O tom, že svoji milou Josef Herkner vykopal, boční brankou vynesl ze hřbitova do své zahrady, a zde Annino tělo znovu pohřbil do připraveného skalního hrobu. Bez rakve, zabalenou do černého hedvábí a uloženou na vrstvu růží.
Skutečnost nebo pověst?
Znovu ta otázka. Zdá se, že to první. Osoby nevšedního příběhu v Moravské Třebové a Karlíně skutečně žily, stejně tak rychtář Gromes se svým synem v obci Linhartice. Což lze dohledat v zdejších matrikách. Herknerova praneteř předala tehdejšímu správci třebovského muzea Aloisi Czernemu dopisy, které si Anna s Josefem vyměňovali. Josef v nich svoji milou oslovuje Netty a text prokládá básničkami.
Zprvu nevysvětlitelný nález
Po sto letech, v roce 1924, bylo po nějakých průzkumech konstatováno, že regulérní hrob Anny Gromesové je prázdný, resp. nachází se v něm pouze zbytky rakve. Všichni z toho byli šokování, pamětnící dávno zemřeli a nikdo tedy netušil, kam mohla mrtvola Anny zmizet. A zřejmě ani nebyla snaha věc vyřešit.
Vysvětlení nastalo o dalších deset let později. Dělníci pracovali v malém pískovcovém lomu, v místě bývalé Herknerovy zahrady. Jeden z odstřelů odhalil kosterní pozůstatky, stale ještě zabalené ve zbytku jakéhosi plátna. Nejdříve nikdo neveděl, o koho se jedná, padaly úvahy o oběti nějakém zločinu. Pak se do toho vložili místní badatelé, a bylo jasno. Bezesporu se jedná o ostatky Anny Gromesové! Po 109 letech, 29. 6. 1934, byly opět uloženy tam, kam patří, do rodinného hrobu Gromesů na místním hřbitově. Její milý, Josef Herkner, spáchal v roce 1838 sebevraždu zastřelením. Rychtář Gromes žil do roku 1880.
Jen pro zajímavost: hrob Anny má číslo 17 a nachází se nad hřbitovním kostelíkem Povýšení sv. Kříže. Rod Gromesů z Linhartic je pohřbený pod číslem 19. Zdá se ovšem, že v jejich případě Boží mlýny zle zaůřadovaly. A jako odplatu za vynucený sňatek a ponížení Anny Glässerové/Gromesové semlely rychtářský rod Gromesů na mimořádně truchlivý osud! Čtyři členové (Ferdinand, Adolf, Mathilde, Marie) zemřeli v rozmezí necelého jednoho měsíce léta 1866 na choleru, kterou do kraje morevskotřebovského zavlekla pruská vojska po bitvě u Hradce Králové!
Plačící panna
V místě „zahradního“ hrobu Anny byla vztyčena socha plačící panny a prostor kolem změněný na park. Ten si už matně pamatuji, jako odrostlé dítě jsem párkrát to místo navštívil. A pamatuji, že mi hlava nebrala, proč tu je, na hraně lesa a skály, jen tak postavená nějaká „shrbená“ socha s hlavou v dlaních. Nevím o tom, že by někdo podal vysvětlení, asi, abychom se hrůzného příběhu neděsili. Bohužel, později byla socha vandalsky poničena, možná dokonce ukradena a celý park spěl k devastaci. Doplatil na značnou odlehlost od města.
Současnost
Park – bývalá Herknerova zahrada – se konečně dočkala opravy. Místo hrobu bylo již upravené do původní podoby a osazené kopií sochy Plačící panny, na jejíž výrobu bylo v roce 2019 vybráno při lidové sbírce 95 tisíc korun. Též „oficiální“ hrob Anny Gromesevé na hřbitově doznal pěkné úpravy, viz. foto.
Moravská Třebová se pyšní dvěma dominantami: Křížovým vrchem s barokní Kalvárií a gotickým kostelíkem Povýšení sv. Kříže. Kousek od něj se nachází i hrob Anny Gromesové, hrdinky snad nejznámější pověsti tohoto kraje, která vypráví o lásce, jíž nebylo přáno. Anna a Josef. Annenruhe – Romeo a Julie v Moravské Třebové. O osudu této nenaplněné lásky dvou mladých lidí bylo natočeno několik dokumentů. Možná by nebylo špatné tuto událost zfilmovat.