Nailah Hunter – Lovegaze 2024. Fantasy music + baroko

Album Nailah Hunter – Lovegaze je fascinujícím příkladem toho, jak může hudba překračovat hranice žánrů a kultur. Zpěvačka s kořeny ve středoamerické zemi Belize se nebojí experimentovat a propojuje evropské barokní prvky s moderními popovými trendy. Výsledkem je kompaktní, přístupné, a přesto hluboké hudební dílo. Na první poslech je její výpověď až hypnotická – její kombinace rozdílných vlivů působí nečekaně koherentně. Přesto si říkám, že tato ambiciózní deska, jakkoli je unikátní, pravděpodobně nezaujme masové publikum. Nejspíš proto, že současná ambient-popová scéna má jiná očekávání a preferuje snadněji uchopitelnou a přímočařejší tvorbu.

Nailah Hunter – Lovegaze

Poslouchám a vnímám tu neuvěřitelnou hloubku projevu Nailah Hunter. Když si člověk uvědomí, kde a v jakém prostředí vyrůstala, nelze než obdivně pokývat hlavou. Tato talentovaná umělkyně totiž dokázala něco mimořádného: víceméně se oprostit od svých „rodných“ středoamerických rytmů, a propojit ambientní hudbu s hudbou, ponořenou v mystickém šeru barokní epochy.

Taková kombinace vyžaduje nejen znalosti, ale především ohromný cit a vnímavost. Výsledek? Hudební dílo, které působí jako most mezi kulturami a epochami. Lovegaze tak není jen albem, ale jakýmsi kulturním dialogem, který oslovuje svou originalitou i emotivním nábojem.

Něco o dívce Neilah Hunter

Neilah Hunter, dcera belizského pastora působícího v Los Angeles, patří k hrstce nových umělců, kteří se stále hlásí ke svým hudebním kořenům. Její cesta k hudbě začala v kostelním sboru, tradici, která dříve formovala nespočet hudebních velikánů. Svůj mimořádný vokální talent však Nailah dále rozvíjela na prestižním „The California Institute of the Arts“, kde se do jejího hudebního rukopisu vepsal jeden zásadní prvek – hudební nástroj harfa.

Tento neobvyklý nástroj ji zavedl na Britské ostrovy, kde se stalo něco nečekaného: Nailah objevila kouzlo staré evropské barokní hudby, zamilovala se do moderní psychedelie a navíc se ponořila do světa fantazie. To vše začala mistrně propojovat ve své tvorbě, přičemž harfa se stala středobodem jejího zvuku. Na první pohled (či poslech) šílená kombinace, ale právě z těchto kontrastů vyrůstá originální a uhrančivá hudba, která bourá žánrové a kulturní hranice.

Věru těžká recenze alba Nailah Hunter – Lovegaze

Ne že by bylo album Lovegaze špatné. Jenže…co vlastně psát o ambientní hudbě? Tento žánr má své pevné charakteristiky: pomalé, snivé tempo, elektronické ruchy na pozadí a atmosféra, která vás spíš pohltí, než aby vás táhla kupředu. A právě zde číhá riziko – monotónnost, která se při delším poslechu může snadno přeměnit v nudu.

Nailah Hunter sice na Lovegaze přidává unikátní prvky – zvuk harfy a již zmíněné barokní inspirace – ale otázkou zůstává, zda to stačí k tomu, aby její tvorba dokázala udržet pozornost posluchače zvyklého na dynamičtější hudební projevy.

Občas se tu dokonce zjeví trip-hop nálada ve stylu druhdy slavných Massive Attack , jako třeba v titulní skladbě „Lovegaze“. Hodně pěkně tu zní harfa autorky. Ve skladbě „Through The Hill“ je konečně ke slyšení výrazná rytmika a kdesi na pozadí harfa paní mistrové. A , POZOR! Skvělý vokál Neilah! Zvláštní název písničky „OOO“, hm…nebo  3x nula? Svým způsobem jednoduchá skladba. Elektronický bicí podklad. Šumy, ruchy. Nad nimi se jiskří nějaké variace hrané na klávesy.

Skladba „Adorned“ je vysloveně ambient, jako vystřižený. Snivé, dlouhé tóny varhan, sugestivní hlas zpěvačky plus nějaké ruchy na pozadí. Totéž na posluchače čeká v následující skladbě „Cloudbreath“. Což je vlastně sólo paní mistrové na harfu, zde ovšem hodně elektronicky modulované s výraznou ozvěnou. „Garden“. Sugestivní zpěv Neilah. A v závěrečné „Into The Sun“ konečně slyším ničím nezkreslený zvuk harfy. A také jasnou inspiraci Neilah v barokní hudbě.

Závěr

Něco jsem už nakousl výše. V podstatě každá ambientní hudba bývá „nemocná“ na monotónnost, chudé aranže, na skladby, které jsou si podobné jako vejce vejci. O kvalitním zpěvu ani nemluvě. Neilah Hunter se tomuto problému NEpodařilo vyhnout!. A tak si říkám, kdo si toto album koupí? Ano, na usínání je dobré. Hudba plyne, Neilah Hunter zpívá a oči se zavírají. To je osud ambientní hudby obecně – a tohoto alba zvlášť.

Moje doporučení

Zdůrazňuji, že Neilah Hunter má v dobrém falzetu mimořádný hlasový fond! Výrazný, lehce „zakouřený“. Ale přijde mi vysloveně marnotratné, „utápět“ ho v přívalech elektroniky „na usínání“. Má k ruce skvělý nástroj s královským zvukem, jak se občas o harfě píše. Přijde mi daleko lepší, kdyby se spojila s živými muzikanty, vedle hlasu více uplatnila svůj nástroj – a je celkem jedno, v jakém žánru. Vůbec by mi nevadilo, kdyby svoji rodnou music ze středoamerického kontinentu a zemi Belize namixovala třeba s hudbou jazzovou. A v textech klidně může zůstat u oblíbených astrologických a mystických témat, jako na této desce.

Další články v rubrice MUSIC