Belinda Carlisle: Once Upon a Time in California 2025

K albům obsahující pouze cover verze mám poněkud vyhraněný názor! Máme tu legendární americkou zpěvačku, která se proslavila v daleké minulosti jako hlavní vokalistka dnes již legendární kapely The Go-Go´s, jedné z nejúspěšnějších ženských rockových skupin všech dob. Po rozpadu kapely v roce 1985 se vydala na sólovou dráhu. A světlo světa spatřily její největší hity! Jako např. “Heaven Is a Place on Earth” (1987), který se časem stal globálním fenoménem. Jenže to je minulost. Nyní se tu zjevila novinka: Belinda Carlisle – Once Upon a Time in California.

A co jsem myslel tím “vyhraněným názorem”?

Věc se má následovně. Podívejte se například, co jsem – s jistým rozhořčením – napsal k recenzovanému albu Garfunkel & Garfunkel. Krátké shrnutí. Máme tu věhlasné umělce, kteří za mnoho minulých let nazpívali spousty hitů. Z nichž se mnohé zapsaly zlatými písmeny do světových hudebních kronik. Nyní se rozhodnou vydat novou desku. Ovšem NIKOLIV se svými autorskými skladbami, ale s COVER VERZEMI skladeb od jiných umělců! Proč to dělají, netuším! A stejně tak nechápu, proč totéž udělala Belinda na tomto albu!?

• Zavzpomínejte na top autorské hity Belindy “Heaven Is a Place on Earth“

• nebo na “Leave a Light On“

Na novém albu se Belinda Carlisle vydává na cestu vzpomínek. Bohužel – a to chci znovu zdůraznit – nikoliv prostřednictvím autorských skladeb! “Once Upon a Time in California” je kolekcí cover skladeb slavných amerických evergreenů. Asi se tímto pustila do návratu ke svým hudebním kořenům. Ano, album působí jako barevná hudební pohlednice z Kalifornie – sluncem zalitá, nostalgická, ale zároveň překvapivě svěží. Jenže, proč si vzala do “parády” pár oblíbených skladeb jiných umělců, a “ušila” jim nový kabátek!?

Hudební styl a atmosféra

Album kombinuje prvky popu, soft rocku a jemného country s výrazným retro nádechem. Produkce je čistá, elegantní, s důrazem na melodie a vokály – hlas Belindy (67 let) zní stále silně a emotivně, jako kdysi. Texty se často točí kolem témat jako láska, smutek ze ztrát, svoboda a snění – s lehce melancholickým podtónem. Nicméně hudební stránka není nikterak “nabubřelá”. Orchestr hraje vysloveně na pozadí, hlavní je tu HLAS paní zpěvačky!

“Once Upon a Time in California” zřejmě není pokusem o návrat na vrchol hitparád, ale spíše jakési osobní vyjádření – hudební dopis fanouškům. “Jsem Belinda, možná si mě pamatujete! A tyhle písničky se mi líbily, tak jsem je pro vás natočila.” Album ukazuje, že tahle zpěvačka je stále při síle, stále dokáže tvořit hudbu, která má duši, hloubku a autenticitu. Pro fanoušky jejího staršího materiálu je to zcela určitě příjemné připomenutí, proč si ji kdysi zamilovali – a pro nové posluchače může být překvapivým objevem.

Recenze

Album “rozjíždí” skladba “Anyone Who Had a Heart“, která byla původně napsaná pro Dionne Warwick. Belinda Carlisle přináší této baladě nový rozměr. Její verze je jemnější, s nádechem nostalgie. Zatímco Warwickova verze je plná dramatického napětí, Carlisle se opírá o svůj charakteristický hlas a přidává lehce zasněný popový nádech.

“If You Could Read My Mind“ (cover od Gordon^a Lightfoot^a.). Belinda přistupuje k této klasice s velkou úctou, ale zároveň ji přetváří po svém. Její hlas je zde jemný, ale zároveň plný emocí – slyšíme v něm zkušenost, nostalgii i osobní spojení s textem. Píseň vypráví o ztracené lásce a nepochopení – a Belinda dokáže tyto pocity zprostředkovat velmi přesvědčivě.

Zaujme cover skladby “One“, původně od kapely Three Dog Night, která se stala prvním uveřejněným singlem. Výborné, ale krátké sólo na klavír. To na originálu nenajdete. Hodně mě ale zaskočil jaksi podivně uříznutý závěr. Vysloveně trapně to působí i v oficiálním videoklipu, kdy zpěvačka zpívá…ale už bez zvuku. Viz video na konci ↓

Pa, pa pa, pa. Nádherná “Never My Love” (původně kapela The Association 1967). Jemná, romantická balada s lehce zasněným aranžmá. Belinda zpívá s něhou a klidem, jako by se obracela k minulosti s pochopením. Smyčce dodávají písni krásné vintage kouzlo.

Cover The Hollies i Karen Carpenter

Jeden z vrcholů alba je skladba “The Air That i Breathe” od kapely The Hollies (1974). Píseň o tom, že láska je jediná věc, kterou člověk opravdu potřebuje. A ten refrén je naprosto boží! Aranžmá je bohaté, ale ne přeplácané – dává vyniknout textu a zpěvu dámy Carlisle.

„Time in a Bottle“. Skladba původně od zpěváka jménem Jim Croce (1973). Intimní, téměř akustická verze. Belinda zní, jako by si noty zapisovala do deníku…a hned si vymýšlela a zpívala text. Velmi osobní a dojemné.

Belinda převzala i skladbu “Superstar” proslavenou zpěvačkou jménem Karen Carpenter. Zatímco originál je křehký, téměř éterický, Belinda přináší více zemitého tónu. Její hlas je lehce zastřený, s nádechem zkušenosti a melancholie, což skladbě dodává nový emocionální rozměr.

Belinda Carlisle se pustila i do reinterpretace známé klasiky „Everybody’s Talkin’“ od Freda Neila, proslavené Harrym Nilssonem ve slavném filmu “Midnight Cowboy“.

Všichni na mě mluví – neslyším ani slovo – pouze ozvěny mé mysli – zastavují, zírají – nevidím jejich obličeje – pouze stíny jejich očí

Návrat do let šedesátých

Skladba „Get Together“ je moderní reinterpretací klasické hymny z hippie 60. let, původně napsaného Chetem Powersem a proslaveného skupinou The Youngbloods. Poselství je nadčasové – vyzývá k jednotě, lásce a vzájemnému porozumění.

Come on people now, smile on each other, everybody get together, try to love one another right now“ – Pojďte lidé, usmívejte se na sebe, všichni se spojte, snažte se milovat jeden druhého právě teď

Závěrečná „Reflections of My Life“ je jedním z nejdojemnějších momentů alba Once Upon a Time in California. Původní píseň napsali členové skupiny Marmalade v roce 1969 a stala se symbolem melancholie a generačního přemýšlení. Smyčce, klavír a lehké kytarové vrstvy vytvářejí nostalgickou atmosféru, která připomíná západ slunce nad kalifornským pobřežím.

Svět je špatné místo, špatné místo, hrozné místo k životu… ach, ale nechci umřít.

Tahle slova v Belindině podání zní bolestně. Je to výpověď ženy, která si prošla temnými stránkami svého života.

Závěr

Tak trochu přemýšlím, pro koho je tohle album určeno? Belinda Carlisle má ve světě zcela určitě spousty fanoušků, troufnu si říct, že spíše těch dříve narozených. U těch zcela jistě tímto albem zaboduje a určitě nebude někdo řešit, zda jde o reinterpretaci dávných evergreenů, nebo nových autorských skladeb. Jak se k tomuto albu postaví média a rozhlasové stanice – těžko říct. Pustit originál skladbu “Superstar” od Karen Carpenter nebo moderně pojatou předělávku od Belindy Carlisle?